
Ilustrační foto FOTO: Joel Thungren / Försvarsmakten / se souhlasem
FOTO: Joel Thungren / Försvarsmakten / se souhlasem

GLOSA / „Dobří marketéři politikům poradí, ať hlavně lidem neříkají, že mají nějaké povinnosti, že něco není úplně růžové, protože oni chtějí slyšet jenom pozitivní zprávy,“ řekl v rozhovoru pro deník FORUM 24 vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn. Není pochyb o tom, že se tím v Česku řídí nejen politici, ale i všichni ostatní, kteří by měli občanům vysvětlovat, že válka – je jedno, v jaké podobě – se může dotknout i nás, a připravit nás na ni.
Když náčelník generálního štábu Karel Řehka na konci května 2023 řekl, jak se věci mají, ve veřejném prostoru byl obviněn ze strašení. A to pouze konstatoval holý fakt, že válka mezi Ruskem a NATO je možná a že by Česko bylo od první chvíle jejím účastníkem.
Mlčení o reálné hrozbě nás dostalo do situace, kdy teprve letos odbor ochrany obyvatelstva a krizového řízení Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR vytipuje možné provizorní veřejné kryty, neboť ty standardní pojmou pouze šest procent obyvatelstva, a dá dohromady příručku, jak se má veřejnost na válku a krize připravit. Podle slov šéfa odboru Miroslava Lukeše pro deník FORUM 24 bude podobná té, jakou mají už dávno Finové. Anebo Švédi.
Na severu Evropy to v tomto ohledu vůbec vypadá jako v jiné galaxii. Ve Švédsku kupříkladu na přelomu minulého a tohoto týdne proběhla každoroční konference Společnost a obrana, na níž se svými projevy vystoupily politické, armádní a bezpečnostní špičky země. A král. Řečníci se shodli na jednom: Situace je vážná a my jí musíme umět čelit. Následovala vyjádření – více či méně konkrétní – jak. Že nepřítelem je Rusko, se rozumělo samo sebou.
Nedokážu si představit, jaký dopad by jejich slova o přípravách na válku měla u nás. Přitom na rozdíl od Švédů, kteří si nesou trauma nanejvýš z porážky u Poltavy v roce 1709, máme s Ruskem, respektive Sovětským svazem v novodobé historii neblahých zkušeností víc než dost.
Pohoda možná až za hrob
„Z mnoha Čechů se stali pohodáři, kteří říkají: Neotravujte nás, nerušte nás, nechejte nás večer na zahrádce opékat buřty a pít pivo. Což mimochodem není špatně, je normální, že chcete někdy vypnout a mít pokoj od velkých dějin. Ale nesmí to být strkání hlavy do písku a sobecký přístup, že to vyřeší někdo jiný,“ myslí si Foltýn.
A v tom je možná ten rozdíl. Ve Švédsku pohodu a bezstarostnost nenechali zajít tak daleko. Každý ve věku od 16 do 70 let například ví, jak by se musel v případě války podílet na chodu společnosti.
Svým neustále zdviženým prstem a osvětou už politici, úředníci a vojáci možná mnohým lezou na nervy, ale jak deníku FORUM 24 řekl jeden z Čechů žijící čtrnáct let ve Švédsku: „Málokdo si to dokáže nebo chce představovat, myslím, že je to trochu jako myslet na smrt, ale pořád je to lepší než mít z poloviny populace potenciální kolaboranty.“
Dostat do lidí pocit, že když půjde do tuhého, musejí táhnout za jeden provaz, může být totiž minimálně stejně důležité jako jim říct, že mají mít doma zásobu trvanlivých potravin, léků, vody nebo rádio na baterky.
Psycholog ze Švédské univerzity obrany David Bergman je přesvědčen, že jediným způsobem, jak lze válku přežít, je psychologická příprava na novou situaci, v níž hraje důležitou roli sounáležitost. Podle něj má společnost obecně jedinečnou schopnost zvládat velké tlaky a sociální vazby mezi lidmi v krizi obvykle zesílí.
Předpokládám, že neměl na mysli společnost, ve které se o hrozbě války nesmí téměř ani pípnout.