Psychiatři vědí. Nemocná duše bývá vážná věc. Ještě vážnější ale v případě premiéra nebo prezidenta. Jak jsou na tom s psychickým zdravím, popisuje trefně a bez obalu i legenda české psychiatrie Radkin Honzák. Že je v tom sakra přesný, skoro bolí; s kolika diagnózami se tu vládne republice, je totiž zdrcující poznání. „Tento typ lidí absolutně postrádá to, čemu ostatní říkají svědomí či soucit. Jejich mozek je mozek predátorů,“ říká psychiatr právě o Andreji Babišovi.

Že se nemýlí vidíme, už denně. Třeba když předseda vlády přesvědčuje lid o zálibě včel k řepce, přičemž jich statisíce umírají kvůli jeho privátnímu byznysu. Babišův výrok „my chceme motýle. A včely mají rádi řepku. Můžou si novináři kecat co chtějí“ musí nutně zaujmout kdekterého znalce mozku. Stejně jsou na tom premiérovy nebezpečné fabulace o „útoku Bruselu na Českou republiku“, které chrlí  jenom proto, že si Evropská komise posvítila na gigantické dotační špinavosti v jeho privátních firmách. Na jinou zarytou fikci, že svými styky s estébáky Babiš mátl komunistický režim, bude ale nejspíš krátká celá medicína.

Lhát podle not bezcharakterní čtveřice premiérových marketérů, která slovenského bafuňáře stůj co stůj vykresluje jako českého srdcaře a kámoše světových státníků, kteří o tom ale nevědí, není totéž, jako vlastním lžím uvěřit. A Babiš jim věří. Absolutně.

Že je augerechnet coby premiér navrch zmítán i sociopatií, předvedl nejnověji před pár dny při návštěvě Bratislavy. „Česká republika není Slovensko. V České republice se nebude měnit vláda na základě demonstrací,“ burácel tu před užaslými rodáky. Takovou urážku národa, který si masivními demonstracemi vynutil pád prohnilé vlády, neomluví ani sebevětší hnutí Babišovy mysli. Že je „sociopatie jedna z poruch osobnosti,  která zapříčiňuje abnormální chování daného jedince vůči okolnímu prostředí a často ji způsobují špatné sociální vztahy, které jsou zase způsobeny nepřizpůsobivostí či uvalením viny na okolí,“ sice leccos vysvětluje, ale naštvané Slováky nejspíš vůbec nezajímá.

Pohřebiště buněk místo prezidentské sebereflexe

V jaké duševní kondici jsou ti, kteří ovládají republiku, pak ilustruje i sama hlava státu. Pravidelná dávka absurdních fabulací za barrandovským křovím, pronášená Milošem Zemanem s výrazem děda Vševěda, je rovněž pozoruhodným studijním materiálem. Omluva vetchou fyzičkou a ubreptaným stářím tu přitom neobstojí. Zemanovo zduřelé ego sice potvrzuje , že s úsudkem a zatutlanými mindráky tu už dávno není všechno v pořádku, ale zájem budí teprve prezidentovo chronické lhaní tváří v tvář nezpochybnitelným faktům.

Léčba neexistuje a zjevně nezabírá ani soudní terapie, která Zemana usvědčila ze lži třeba ve sporu s autorem tohoto textu. A když bude nejhůř, lhář prohlásí soudce už obligátně za hňupa. A hotovo. Tvrdošíjné popírání reálií, jakými je například kolaborace českého prezidenta s Ruskem nebo jeho posluha privátnímu byznysu miliardáře Kellnera namísto zájmům republiky, tu nabízí jediné vysvětlení v proměně zbytku Zemanovy sebereflexe v širé pohřebiště mozkových buněk.

Přičteme-li prefabrikovanou bajku o jeho hrdinné přítomnosti na Národní třídě v roce 1989, kde jej ale nikdo neviděl, přičemž zapomněl, co o sobě a 17. listopadu líčil kdysi u kořalky svým poradcům včetně autora těchto řádek, jsme doma.

Pohrdání jiným než vlastním názorem a věčné peskování oponentů včetně špičkových akademiků, kteří podle Zemana „v životě nic nedokázali“, potvrzuje letité podezření, že prezident trpí navíc narcismem. Zrcadlo k tomu nepotřebuje, ke štěstí mu stačí jen oslavná klaka na obecní návsi, přičemž sto tisíc nespokojených spoluobčanů bohorovně označí za „řvouny“.  Definice, že jde o přehnaný obdiv jedince sama k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle, a že se jedná o vážnou poruchu osobnosti, tu dokonale sedí po obvodu lánského nočního hrnce.

Ovčí nemoc

Že má svět psychiatrie i veselejší stránky, pak hutně ilustrují sociální sítě. Mezi vyslovené kuriozity z oboru pak bezesporu patří twitterový účet hradního úředníka Ovčáčka. Zda jde jen o následek infekčního prostředí v blízkosti šéfa, nebo toxiny z komunistických Haló novin, není známo. Hysterický jekot z bezpečné vzdálenosti twitterového účtu, adresovaný Zemanovým mluvčím skoro každému, kdo zrovna nezbožňuje prezidenta, Babiše, Putina, Si Tin-pchinga, Orbána, Noční vlky, Filipa, Jakla a rusofilní Klausovy a nehltá dezinformační weby, je jako vystřižená z odborné literatury.

!Hysterie je neurotická porucha, kterou charakterizuje citová labilita a sebestřednost se sklonem k teatrálnímu chování a afektům“ píše se tam se znalostí věci, aniž by jí Ovčáček stál modelem. Psychické turbulence, které s prezidentovým spolupracovníkem zjevně smýkají ode zdi ke zdi, jsou na pováženou.

„Fašistické svině, které jsou v české společnosti čím dál hlasitější,“ nadává totiž lidem na Twitteru třeba kvůli počmáranému sovětskému pomníčku. „Proti lidským sviním budu postupovat mimořádně tvrdě,“ vyhrožuje jindy veřejnosti. „Prolhaný dobytku!“ účtuje tam po bolševicku s nespokojeným občanem. „Klidnou nadcházející sobotu a hlavně požehnanou neděli, přátelé“, jihne ale záhy coby novopečený katolík na Twitteru. A to ještě nezačalo pravé letní dusno na pražské Letné.

Zda nakonec skončí v péči profíků nemocní mocní, nebo jejich oběti, ukáže čas. Bohnice plné nepohodlných a svobodomyslných kverulantů tu už byly. A šílenci vládli. Držme si palce…

Revue Forum Banner
Zdeněk Šarapatka
Zdeněk Šarapatka
Komentátor Svobodného fóra
Další články autora