Zplanění řeči není ničím novým, ba troufám si tvrdit, že k němu dochází od samého počátku lidské komunikace. Jestliže jazyk začíná prorůstat metastázemi umrtvených frází, vždy to svědčí o tom, že je v samotné komunitě cosi v nepořádku, a to není výsadou pouze současné doby. Nicméně v éře sociálních sítí a masivní mediální produkce, včetně inflace rétorických vystoupení politiků a jiných veřejně činných a známých osob, máme jedinečnou šanci sledovat vznik a dynamiku těchto jevů.

Jistě si všichni pamatujeme do omrzení opakovaný výrok: „Tak si je nastěhujte domů“, kterým ještě nedávno bylo možné lehce smáznout jakoukoliv sofistikovanou diskusi o řešení uprchlické (a humanitární) krize. Pro zjednodušení a ilustraci se nyní zamýšlím pouze nad několika frekventovanými souslovími, kterými argumentují stoupenci Hnutí občanské nespokojenosti (HON) po nešťastné demonstraci z 18. října 2020 na Staroměstkém náměstí v Praze, která se zvrhla v řádění násilníků. Kromě různých výroků srovnávajících zásah policie proti fotbalovým chuligánům se zásahem policie proti studentům v roce 1989 („Máme holé ruce!“) velice často zaznívají slovní spojení jako „selský rozum“ a „obyčejní lidé“.

Přivlastnění listopadového étosu

Při srovnávání 17. listopadu 1989 a 18. října 2020 jde o vyjádření politického postoje, o snahu srovnáním nesrovnatelného apelovat na občanskou neposlušnost. „Máme holé ruce“ nezaznělo na samotném shromáždění, ale posléze v diskusích, kde se lidé bránili kritice, že podpořili extremisty. Spojování Listopadu 1989 nebo dokonce roku 1968 či vybití Aeroflotu roku 1969 s aktuálním výbuchem hněvu vůči establishmentu je pokusem legitimizovat pouliční násilí chuligánů odkazem na ikonickou událost: „Běhá mi mráz po zádech!!! Když jsem viděl záznamy ze Staromáku, hned mi naskočil 69 VÁCLAVÁK a 89 NÁRODNÍ TŘÍDA!!!!

Nahnat fanoušky z Ostravy na náměstí s protestujícími a pak to uzavřít je STBácký model jak vystřižený – to už je …….jdu se vyblít!!!“ (Facebook 18. 10. 2020) Toto srovnání a výrok „Máme holé ruce!“ se objevily v následném popisu událostí na Staroměstském náměstí, kdy se část protivládní komunity nekriticky, částečně z přesvědčení, částečně z naivnosti, přiklonila k extremistickým silám. K extremistům nepočítám pouze ony násilnické skupiny chuligánů, ale též kultivovaněji vystupující prokremelské radikály. Akce byla organizována občanským spolkem, který má za cíl sdružovat občany nesouhlasící se současnou politikou, v tomto konkrétním případě v oznámení akce žádal rekonstrukci vlády a protestoval proti vládním nařízením. Rozumí se vládním nařízením směřujícím ke zvládnutí pandemie covid-19.

Občanský spolek Hnutí občanské nespokojenosti

Občanský spolek HON je na první pohled jednou z protestních skupin zdánlivě bez vazeb na politické či jiné zájmy. HON vedle několika podobných protestních spolků svým protizápadním zaměřením prakticky přispívá k rozštěpení občanské opozice proti současnému vedení státu. Při pozornějším pohledu na sociální sítě zjistíme, že jde o skupinu, která propaguje konspirační teorie, a brzy objevíme vazby či sympatie směřující k ruské státní televizní stanici RT (dříve Russia Today), která je často obviňována z šíření propagandy a lží, nebo k internetové televizi Raptor TV Žarka Jovanoviče. Aktivity tohoto prokremelského aktivisty lze velmi rychle vyhledat a prověřit. V jeho případě jde o vulgární extremismus napojený – jaké překvapení – na naše politické špičky. Okolo spolku nalézáme dosti naivní, ale i agresivní konspirátory a bojovníky proti lékařským doporučením. Nechybějí ani výroky o iluminátech, spiknutí světových elit, satanistech, Sorosovi, s úsměvem čteme, že se na zamýšlené zkáze světa podílejí i neziskovky a herci. To vše najdeme ve facebookové skupině Nejsme vaše loutky v příspěvcích Lenky Tarabové a jiných.

HON je též podporovaný místopředsedou pražské SPD Janem Čížkem a jeho webem Zulice.cz. Tyto vazby a kontakty zdaleka nepřipomínají mladé rebely oslovující studentstvo, jak se sami prezentují, naopak prokazatelná je jejich spolupráce s proruskými aktivitami mnoha spolků působících v České republice na hraně platných zákonů, nicméně štědře zaštítěných aktuálně vládnoucí vrstvou. Stačí se podívat, kdo se podílel či participoval na akci 18. října. Na pozvánce jsou krom neznámých tváří uvedeni: Jiří Wolf (na pozvánce je chybně uveden jako Volf), který se proslavil obsedantní sprostou dehonestací Václava Havla (často nadšeně sdílenou jak komunistickými, tak neonacistickými skupinami), nebo radikálně protizápadní bývalý důstojník Marek Obrtel (spolu s proputinskou aktivistkou Nelou Liskovou spojený s ilegální Národní obranou), podivná figurka komických promoskevských bojůvek.

Okolo staroměstské akce se též objevily další postavy známé z ruské dezinformační scény, proputinských i neonacistických extremistických kruhů. A to, že byli přizváni (ano, skutečně přizváni) chuligáni, je jen pouhá třešnička na rudohnědém dortu. Ostatně agresivita a demagogie pořadatelů ze spolku HON jsou zřejmé i z následné výhrůžky, kdy se ukázalo, že řádění násilníků narazilo na znechucení veřejnosti i samotných příznivců spolku: „…žádní chuligáni to nebyli, ale byla to připravená policejní akce, která měla za úkol to všechno hodit na fanoušky a na organizátora demonstrace. Tohle si Hamáček a potažmo celá vláda šeredně odskáče, to všem slibujeme. Uděláme vše proto, aby za tuto akci byl někdo zodpovědný, předveden před soud a potrestán.“ (Facebook, Občanský spolek HON, 21. 10. 2020)

Tato demonstrace následovaná násilnými střety s policií zanechala na sociálních sítích stopu, v níž můžeme vysledovat ony vypovídající fráze a floskule, které ilustrují naladění veřejnosti vůči elitám nebo i „vyvrhelům“.

Selský rozum

V  diskusích se toto sousloví objevuje poměrně často, někdy ve formě „zdravý rozum“. Argumentace tzv. selským rozumem v sobě zahrnuje odmítnutí jazyka tzv. elit, zejména elit intelektuálních, odborných. V našem konkrétním případě jde o argument užívaný proti těm oponentům, kteří věří v účinnost protivirových opatření, zejména roušek nebo respirátorů, mnohdy s odvoláním na jiné elity, které se přiklánějí k odmítačům opatření, jsou tedy přijatelné. Oproti intelektualismu, který je pokládán za povýšenost a aroganci, jak naznačuje též častá fráze „A kdo určí, co je pravda?“, je „zdravý selský rozum“ vyjádřením důvěry v moudrost nezkaženého, prostého lidu, idealizovaného, romanticky zobrazeného malého českého člověka. Jde o jemnou reminiscenci na národní obrození s jeho vyzdvihováním zejména selského lidu, nezkaženého národa oproti odrodilcům, německým a někdy též židovským, intelektuálním, aristokratickým a hospodářským elitám.

Fráze začínající spojením „podle mého selského rozumu“ nebo „selský rozum říká jasně…“ uvozují odmítnutí řeči medicínských, obecně vědeckých, kulturních i politických autorit a nastolují alternativní diskurs. „Selský rozum“ je otevřený nejen vůči racionálním teoriím, které se více či méně odchylují od oficiálního proudu reprezentovaného například končícím ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou, ale též vůči nejbizarnějším spikleneckým teoriím.

„Selský rozum“ (na sociálních sítích v informacích o uživateli mnohdy reprezentovaný „Vysokou školou života“) reaguje na nekompetenci aktuálního vedení státu příklonem ke zcela iracionálním konstruktům: Covid-19 buď vůbec neexistuje, nebo jde o „rýmičku“, nebo jde o nástroj světových „elit“ k ovládnutí lidstva. Testování či očkování jsou pouhými záminkami a nástroji čipování a následného zničení celých národů, Slovanstva či bílé rasy, k tomu slouží i budovaná 5G síť, po jejímž spuštění nastane vymírání Čechů a Slováků a jejich nahrazení uprchlíky z Afriky. Podobných vážně míněných konspirací nalezneme na sociálních sítích až nezdravě mnoho. Za obránce před tímto spiknutím elit je často pokládán Vladimir Putin, někdy Donald Trump, u nás Miloš Zeman, všechno politici opírající se údajně o „selský rozum“, ochránci svých národů proti světovým elitám a jejich novému světovému řádu (New World Order). Tito politici zvítězili díky tomu, že ovládli jazyk a naučili se s ním chytře pracovat. Bez ohledu na to, že sami patří k oligarchii, díky zplanělé řeči plebejských frází a okázale prezentovanému „selskému rozumu“ se vlámali do srdcí svých stoupenců.

Na Facebooku existuje skupina nazvaná „Selský rozum vítězí, zastavme panickou hysterii“ a řada profilů s označením „Selský rozum“. Některé jsou parodické, jiné jsou míněné vážně. Není těžké vyhledat si projevy „selského rozumu“ a ponořit se do pestrého světa alternativní reality.

Obyčejní (slušní) lidé

Toto sousloví se v komentářích událostí na Staroměstském náměstí objevovalo mnohem častěji než při jiných příležitostech. Velmi brzy poté, co řádění rowdies narazilo na hradbu odmítání ze strany veřejnosti, se vynořila řada „svědectví“ či prohlášení, jejichž společným jmenovatelm bylo tvrzení, že demonstrace spolku HON byla zcela pokojná, mírumilovná, navštívená „obyčejnými“ maminkami s dětmi a kočárky, ale poté se mezi nevinné „slušné lidi“ vmísili chuligáni a začali házet dýmovnice, petardy a kamení na policisty i koně. Variantní podání říká, že to byli za chuligány převlečení policisté, kteří rozpoutali násilí, poté zabránili maminkám s dětmi v odchodu a začali bít nevinné „obyčejné, slušné lidi“. Velmi brzy se objevilo video údajně dokládající tuto legendu, byl nafilmován člen antikonfliktního týmu nastupující do policejního auta, v podání konspirátorů provokatér.

Opakovala se úporně tradovaná, nicméně nepravdivá svědectví mnoha „obyčejných lidí“ o uzavřeném náměstí. Ve skutečnosti byly zataraseny pouze ulice Pařížská a Kaprova, tedy ulice vedoucí k synagogám, ostatní cesty byly volné a policie před konfliktem s chuligány opakovaně vyzývala shromáždění, aby je využilo. Uzavření zmíněných ulic bylo zcela logickým krokem, neboť v davu například zaznělo volání „Jude raus!“ a riziko vandalského útoku na synagogy zde nepochybně bylo.

Že si tohoto nebezpečí byli vědomi též představitelé Židovské obce Praha, je patrné z poděkování policii z pera předsedy Františka Bányaie: „Máme dosud v živé paměti události z listopadu roku 2007, kdy na výročí Křišťálové noci se výtržníci pokusili prezentovat svou nenávist pochodem kolem židovských synagog. S obavami jsme proto v neděli 18. října sledovali výtržnosti po oficiálním ukončení demonstrace na Staroměstském náměstí. Nepochopitelná agresivita mnoha účastníků demonstrace evidentně hledala objekt své slovní i fyzické nenávisti. Jsme si vědomi, že v takové situaci stačí málo a s cílem nekontrolované nenávisti lze libovolně manipulovat. Policii ČR patří velké poděkování, že nepřipustila, aby se tato hrůzná nenávist a zloba rozlily do přilehlých ulic Starého Města a do blízkosti židovských památek.“

Označení „obyčejní lidé“ je pozoruhodným vymezením nejen vůči elitám („Já jsem obyčejný člověk, ne nějaký doktor nebo herec.“ Facebook 5. 9. 2020), ale i vůči společenské spodině („My jsme obyčejní lidé, žádní chuligáni, my jsme chtěli odejít, ale policisté nás bili.“ Facebook 18. 10. 2020). Jde o zkratkovité vyjádření ideálu zlaté střední cesty: nejsem ani významný, ani nějaký lůzr, jsem průměrný, nenápadný, jsem zařazený, asimilovaný, neviditelný, jsem člen většiny a nevinná oběť poměrů.

Pojem „obyčejní lidé“ je děsivý. Ostatně i pojem „slušní lidé“ si již právem našel cestu do politického suterénu. Namísto osobní a konkrétní odpovědnosti nastoluje alibistický dav. „Obyčejní“ nebo také „slušní“ lidé se cítí povzneseni jak nad elity, ať už jimi míní kohokoliv od prestižních vědců po tajemné ilumináty, tak nad bezdomovci, příslušníky menšin, „nepřizpůsobivé“, uprchlíky, lidi postižené, chudé, slabé, v mnoha aktuálních diskusích též lidi staré či obézní, kteří prostě mají umřít na covid-19 a neobtěžovat svými nároky: „Ti lidi by zemřeli stejně na chřipku. To je přirozený výběr, umřou vadné kusy.“ (Facebook 19. 10. 2020) „Obyčejní lidé“ se dobrovolně účastnili akce, na niž byli zcela otevřeně a veřejně přizváni chuligáni. Po internetu putovala několik dní pozvánka s nadpisem: „Jednotně pod českou vlajkou. Nejen fotbaloví a hokejoví fanoušci.“ Některé jiné pozvánky explicitně vyzývaly účastníky k ozbrojování. Tyto pozvánky a informace byly velmi snadno dostupné, minimálně o nich věděl spolek HON. Legendární „obyčejní lidé“ museli (nebo mohli a měli) vědět, kdo celou akci organizuje, i to, že jsou pozváni chuligáni jako morální podpora.

Chci důrazně připomenout, že nezpochybňuji a nezlehčuji nejistotu, obavy, hněv a jiné negativní emoce lidí, kteří strádají uzavřením svých živností, ztrátou jistot a strachem. Popírání existence či vážnosti epidemie i výbuch agrese mohou být psychologickou reakcí na krizi, popíráním zřejmého, únikem do iracionality, hledáním viníka. Ale na těchto pochopitelných emocích nelze stavět politický program. Namísto alibistického schovávání se do davu „obyčejných lidí“ by bylo záhodno, aby každý jeden člověk sám za sebe chtěl odlišit racionální opatření proti šíření nebezpečné nemoci od paranoických bludů, oddělit kritiku vlády od osobní nechuti k „rouškám“, přijmout odpovědné rozhodnutí a osobní zodpovědnost, pokud se vypraví podpořit jakoukoliv protestní akci, a přemýšlet, zda se mu vyplatí vyhánět čerta ďáblem.

Ano, naše vláda s Andrejem Babišem v čele zaslouží tvrdou kritiku, nejraději pád do zapomnění po prohraných volbách, ale odmítání ochrany před šířením nemoci, výsměch solidaritě s ohroženými spoluobčany, lhaní, infantilní dovádění s násilníky, spojování s proruskými šíbry a pořvávání s neonacisty nás nespasí.

Mgr. Věra Tydlitátová, Ph.D., je religionistka a judaistka zabývající se problematikou extremismu a xenofobie, působí na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni