Když člověk projíždí Českou republikou a navštěvuje různá města a obce, neustále někde naráží na pozůstatky komunismu. Nejen v hlavách lidí, ale jsou prostě vidět na první pohled, a to i více než třicet let po listopadu 1989. I díky tomu a díky debatám, které deník FORUM 24 pořádá již roky po celé zemi, vznikl podcast Vyprávěj mi o komunismu. Johana Hovorková se ptá Pavla Šafra na to, jaký byl tehdy ten „každodenní život“. Druhý díl věnujeme zábavě a kultuře.

Žena za pultem, Velké sedlo, Nemocnice na kraji města, Plechová kavalerie… na všechny tyhle propagandistické seriály se dívaly miliony lidí a dodnes na ně se slzou v oku vzpomínají. A to už vůbec nemluvíme o 30 případech majora Zemana. Také doteď slyšíte tisíckrát vysílané znělky a smějete se u „Vy krávo nebeská“?

Jenže propaganda byla všudypřítomná, stejně jako absolutní nekvalita. Otřesné byly zejména z angličtiny převzaté písně. Během normalizace už mohli do televize jen ti, kteří nedělali vůbec žádnou kvalitní hudbu nebo zábavu, a ti, kteří se absolutně přizpůsobili době. A zhloupli. No a nakonec podepsali Antichartu, čemuž vévodí legenda Karel Gott.

Víte, jak se jmenovaly jednotlivé díly Ženy za pultem?

1. Anna nastupuje
2. Příběh zeleninové Jiřinky
3. Příběh šéfova zástupce
4. Příběh řeznice Lady a skladníka Oskara
5. Příběh starého Dominika
6. Vítězství prodavačky Kaláškové
7. Příběh učednice Zuzany
8. Příběh dvou pokladních
9. Příběh důchodkyně Kubánkové
10. Příběh šéfova syna
11. Svatba lahůdkové Olinky
12. Vánoce Anny Holubové

Také na vás dýchl socialismus v té nejčistší podobě? Ano. V tom se tehdy žilo. Pavel Šafr a Johana Hovorková ale mluví i o tom, co dobrého vznikalo. Třeba v divadle. Protože rozhodně nejde říci, že všechno bylo špatně. Nesnesitelná byla „jen“ ta masová, zejména televizní „kultura“.

Poslechněte si druhý díl seriálu Vyprávěj mi o komunismu a napište nám, na co vzpomínáte vy!