Někdejší statutární místopředseda ČSSD a bývalý poslanec a předseda sněmovního zemědělského výboru Karel Machovec v rozhovoru pro deník FORUM 24 vzpomíná na Miloše Zemana 90. let, kdy ho zažíval jako šéfa sociální demokracie. Popisuje dění kolem bamberské aféry, atmosféru ve straně i to, jak se Zeman změnil, kroutí hlavou nad jeho spojenectvím s Andrejem Babišem a připomíná smutný příběh velkého Zemanova přítele Jana Bočka, který vybudoval největší masokombinát u nás –⁠ Kostelecké uzeniny –⁠ a kterého Andrej Babiš zničil.

Jaké jsou vaše první vzpomínky na Miloše Zemana?

Poprvé jsem ho potkal asi někdy v roce 1992. Ještě nebyl předsedou sociální demokracie, dokonce si myslím, že ještě nebyl ani členem, ale už začal dělat svůj opoziční program –⁠ pražskou platformu, protože v roce 1992 za nás kandidoval v jižních Čechách jako nestraník. Asi zhruba v tomto období jsem ho potkal na nějakém setkání kandidátů.

Kandidoval jsem také do České národní rady. Vnímal jsem ho však už od doby, co napsal svůj článek do Technického magazínu. To jsme tehdy opravdu velmi ocenili. Koloval v kopiích. Množil se načerno, protože tam bylo exaktně, byť samozřejmě nepřesně, sděleno něco, co jsme tušili. Tak jsem byl rád, že jsem se s ním potkal.

Co bylo dál?

Později jako předseda zemědělského družstva u Poděbrad jsem ho vzal jako přednášejícího na školení pro techniky. Unesl jsem ho z Prahy, protože říkal, že může maximálně na hodinu. Slíbil jsem mu dršťkovou polívku a dobré bílé víno. To bylo ještě v době, kdy pil bílé víno. Nakonec tam s námi strávil krásného půl dne při jitrnicích, jelitech, tlačence, ovaru, řízkách. Na základě toho, byl jsem tehdy už předsedou odborné komise pro zemědělství, jsem byl požádán lidmi z jeho okolí, jestli bych se nepodíval na jejich alternativní program právě z hlediska zemědělství. To byly naše první kontakty, které vyvrcholily tím, že když jsem byl na sjezdu v roce 1995 zvolen prvním místopředsedou, stal jsem se jeho zástupcem.

Ty začátky byly přátelské a nekonfliktní?

Do konfliktu jsme se dostali až v roce 1996. To bylo známé hlasování o státním rozpočtu na rok 1997, který předkládal Ivan Kočárník. Bylo nás pět, kteří jsme ho podpořili v prvním čtení. Tam došlo k prvním konfliktům. Dodneška si myslím, že byly způsobené hlavně okolím Miloše Zemana, nikoli Milošem samotným. Spíš to využili jako záminku k tomu, aby mě začali z okolí Miloše Zemana odstraňovat. Tehdy tam přišla už parta kolem Mirka Šloufa a dalších lidí, kteří na něj chtěli mít téměř absolutní vliv.

Jaký byl v té době?

Byl poměrně velkým demokratem. Na ty počátky s ním si nemůžu stěžovat. Byl velmi náročný, pracovitý člověk. Absolvoval jsem s ním od roku 1993, kdy se stal předsedou, až do roku 1997 velice těžké pracovní období, protože jednak jsem měl na starosti stranickou organizaci se všemi problémy kolem financování a dalších věcí a samozřejmě i programovou část za zemědělství. První chmury se do toho vnesly až v roce 1995, ale spíš v roce 1996 po prvních volbách, kdy se okolí kolem něj začalo měnit a začal se měnit i Miloš Zeman. On se nám z toho Zemáku, aspoň z mého pohledu, vrátil trochu jiný člověk.

Pojící element a zpětná vazba

To byl podle vás zlom?

Ano, nevím, jestli to bylo volbami, ale rozhodně to bylo v době, kdy absolvoval poměrně velmi dlouhou a náročnou kampaň v Zemáku, kde se kolem něj začali pohybovat jiní lidé. My jako místopředsedové jsme s ním jezdit nemohli. Upřímně, pokud je něco důležitého na Miloši Zemanovi, je to kvalita jeho okolí. Potřebuje zpětnou vazbu a potřebuje ji dokonce v některých oblastech poměrně velmi tvrdě. Srovnávám ho s Milošem Zemanem v době, kdy grémium sociální demokracie nebylo jednobarevné.

Jak tehdy vypadalo?

Byli jsme tam, řekněme, na středové pozici já s Petrou Buzkovou, hodně napravo od nás Petr Morávek, nalevo Vašek Grulich. Bylo to poměrně velmi rozprostřené a Miloš tehdy byl i takovým pojícím elementem. V té době dokázal v sociální demokracii spojit opravdu extrémní proudy a vyrovnat je. Nikoho žádným způsobem neostrakizoval.

Měl konflikty s Petrem Morávkem, sem tam i s Petrou, se mnou, protože jsme měli na některé věci jiné názory než on, ale v té chvíli tam seděl jako tiskový mluvčí Jirka Kantůrek, což byl člověk, na kterého Miloš hrozně dal. Občas docházel Pavel Dostál, který měl takový ten zdravý feeling na to říct Milošovi: Bimbo, blbneš. V té době snášel v poradním týmu pro volby Egona Lánského, který tam přišel jako v podstatě liberální politik, liberální pravičák.

Mohl byste ještě víc popsat vaše vztahy a konflikty po tom hlasování o rozpočtu?

Od té doby vztah mezi mnou a Milošem už byl vztah podezřívavý. Už jsme nebyli schopni být k sobě upřímní, sednout si a některé věci si vydiskutovat. Vyvrcholilo to v roce 1998 bamberskou aférou, která by aférou bývala nebyla, kdyby mi Miloš Zeman včas řekl: Hele, něco se chystá, pojď se dohodnout, co řekneme. Problém bamberské aféry byl, že jsem tvrdil, že jsme se s nimi sešli, a Miloš tvrdil, že je vyhodil za pět minut ze dveří. Tam začal celý problém kolem bamberské aféry, což byla ptákovina.

Co se tehdy přihodilo?

Vylákali nás přes Jardu Vlčka na nějaké pofidérní jednání. Také je nutno si uvědomit, že Miloš i já jsme tehdy byli pod obrovským tlakem. Volby na krku a ani koruna na účtu. A my jsme věděli, že bez peněz se volby vyhrát nedají. Měli jsme obstavený Lidový dům. Příjmy z Lidového domu byly obstavené. Peníze, které jsme měli slíbené od Rakušáků, byly na vázaném kontě. Teď se objevil nějaký pan Vízek, který řekl: My vám ty prachy půjčíme. Tak jsme kolem toho lítali. Miloš se s nimi sešel několikrát, než mně to vůbec řekl.  Potom jsme museli zpracovat i nějaký volební projekt, kolik budeme na tu kampaň potřebovat. Jezdili jsme po všech čertech, protože schůzka v Bamberku byla třetí nebo čtvrtá v pořadí. To nebyla první schůzka.

A dál?

A nakonec jsme si odtamtud odvezli bankovní příslib, ale hlavně jsem tam pochopil, že pravděpodobně půjde o něco jiného, že je nějaký průšvih na cestě, protože nám tam na jednání hodili papír, který se prostě nedal podepsat. To byl potom ten papír, pod který byly zkopírované naše podpisy. My jsme to odmítli. Tam už bylo vidět, že spolu nemůžeme koexistovat, protože jsme si už nevěřili. Takže v roce 1997 jsem neobhájil post místopředsedy.

Láska až za hrob

Když se podíváte na dnešní spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše, je dané jen tím, že jsou si vzájemně užiteční, nebo je spojuje něco víc?

Pokud je něco spojuje, je to schopnost uchopit moc, ale já považuji spojení Miloše Zemana a Andreje Babiše za jednu z nejpřekvapivějších věcí, která se kdy v politice stala. Svědčí to trošku i o tom, jaká je v ní dnes nálada, protože Miloš Zeman v roce 2001, když mu Andrej hodil na hlavu první privatizaci Unipetrolu, prohlásil, že s tímhle člověkem nechce mít nic společného.

Dokonce vím, že byl v té době přechodně chvilku v nemilosti Mirek Grégr, který se svojí náměstkyní Miladou Vlasákovou prosadili koncept privatizace do rukou českého subjektu Andreje Babiše. Kdyby mi tehdy někdo říkal, nebo i po vstupu Andreje Babiše do politiky, že se tihle dva lidi dají dohromady, nevěřil bych mu.

Jen kvůli Unipetrolu?

Řeknu ještě proč. Velmi dobře jsem znal bývalého majitele Kosteleckých uzenin Jana Bočka, kterému to Andrej znárodnil, ukradl. Dokonce v době, kdy jsem byl předsedou zemědělského výboru, jsem Honzovi docela dost pomáhal s tím, aby se tady vytvořilo prostředí, kde by masný kombinát tohoto typu mohl vzniknout. Když Honza tu fabriku vybudoval, byl jsem na Zemi živitelce, když představoval Čeřínek. To je za studena fermentovaná klobása, která dneska ztratila Klasu, protože Andrej tam dává málo masa.

Když vím, jak to tam tehdy křtil, mně je to dneska líto. Ten člověk miloval Miloše Zemana za hrob. Zlobil se na mě: To se nemůžeš s tím Zemanem dát dohromady, blbci se hádáte. Když byl Miloš ve vyhnanství po první prezidentské volbě, Honza tam za ním stále jezdil, pořád mu tam něco vozil. Nezlobte se na mě, ale s gaunerem, který toho Honzu připravil o fabriku a de facto ho dohnal k smrti –⁠ a není to jeden případ –⁠ se přece nemůžu kamarádit.

Je to pragmatismus?

Nevím, s Milošem jsem na tohle téma nikdy nemluvil, ani s nikým z jeho okolí, ani Mirek Šlouf na tohle nikdy neodpověděl. V době, kdy kolem něj byl ještě Mirek, příklon k Andrejovi nebyl nějak extra. Podle mého názoru Miloš musí vědět, jak to s Honzou a s kostelkami bylo, protože nevěřím tomu, že by se mu Honza s tím nesvěřil. Tak nemůžu pochopit, že se s takovým gaunerem dá dohromady.

Mně to lidsky nejde přes nos, nemůžu si pomoct. A teď když k tomu ještě připočítám to, co Andrej s kostelkami udělal z hlediska kvality uzenin atd., to už vůbec. Kdyby Honza Boček teď vstal, vezme tu vysočinu a omlátí mu ji o palici, o tom jsem hluboce přesvědčený. Pro mě je to nepochopitelné spojenectví a dopustím se hypotézy, že to je dané jejich okolím. Okolí Miloše Zemana od Andreje něco chce a něco potřebuje. Jinak si to vysvětlit neumím.

Lehce ulovitelný Miloš

Myslíte si, že Miloš Zeman si své okolí sám nevybírá, že se ti lidé kolem něj nějak vyskytnou? Nebo má takové, které si zaslouží?

Má lidi, které si zaslouží. Vezměte si, že v období, o kterém jsem mluvil, mu spousta lidí byla vnucená poměrně standardním demokratickým mechanismem strany a tím, že politické grémium znělo více hlasy. Lidé, kteří se tam pohybovali v nejbližší hierarchii, byli poměrně velmi kvalitní, protože tam nebyl čas vybírat nějaké pitomce, které musíte vodit za ručičku. Začalo to s tím, jak Miloš čím dál tím víc rostl, rostl jeho vliv, stal se předsedou poslanecké sněmovny, pak premiérem, tak měl daleko větší vliv na utváření svého okolí.

Dále čtěte

Zpráva z Hradu: Prezident nemá žádný pracovní diář. Nač by mu taky byl, když pořád odpočívá

Máte diář? Papírový nebo elektronický? Zkrátka něco, kam si zapisujete schůzky, pracovní aktivity a další věci? Téměř jistě ano. Skoro…

Podle mě je to dané tím, že od dětství byl jedináček, nikdy nesportoval, což můžu potvrdit, protože můj strýc s ním chodil v Kolíně do obchodní akademie. Měli společné tělocviky, takže vím, že nikdy nebyl kolektivní typ. Tím, že nesportujete, že jste solitér, chodíte si číst knížky na hřbitov, jezdíte sám na kole, tak žádnou sociální inteligenci, empatii nezískáte. Sám vím, že Miloš byl lehce ulovitelný. Stačí ho chválit a říkat: Miloši, jsi geniální, Miloši, jsi skvělý.

Jak je to s jeho nacionálními postoji? Byly u něj i dříve?

Vůbec, nepamatuji si a přiznám se, že jsem v prezidentské volbě v roce 2013 Miloše volil právě pro jeho proevropské názory.

Tíhnutí na Východ, k Rusku, spojené s nacionalismem, u něj nebylo?

Ne. Má obrovskou zásluhu na tom, že jsme v NATO, a velkou na tom, že jsme v Evropské unii. V té době jsem nezaznamenal žádný viditelný příklon směrem k Rusku, rusofilní politice, nic takového. Rusko si vysvětluji jednoznačně vlivem Martina Nejedlého, což je mimochodem i člověk, který je velmi podepsaný na Mirkovi Šloufovi. A ten čínský si nedovedu vysvětlit jinak, než že to je Milošův pragmatismus. Potřeboval se něčím blýsknout a je fakt, že v té době, kdy začal dělat pročínskou politiku, Čína byla populární všude na světě. To je pro mě jedno z dalších překvapení, kam se dneska posunul.