Na náměstích sedmi krajských měst se včera sešly tisíce lidí na demonstraci „Proč? Proto!“. Protesty proti oligarchickým manýrům Andreje Babiše a chování prezidenta Zemana se vydařily, hlavně když uvážíme, že Češi rozhodně nejsou národem demonstrantů. Tím spíš je jen otázkou času, kdy se objeví první snahy „spláchnout“ ten nevídaný počin občanské aktivity jako další pokus „pravdoláskařů“ a „havlistů“ získat zpátky otěže, které jim prostý lid vyrval a s důvěrou vložil do rukou pana prezidenta a pana ministra financí.

Jenže to budou lži a nic než lži. Babišovo dosavadní řádění postihlo především prostý lid – copak malí a střední podnikatelé ze všech koutů republiky nejsou součástí té konstruované masy obyčejných lidí? Člověk, který za čtyři roky ve vysoké politice stihl vyrobit víc kauz než celý poslanecký klub náhodně vybrané tradiční politické strany za dvacet let, je opakovaně osočoval z příživnictví a okrádání státní kasy o horentní sumy. Mnozí z nich určitě volili Miloše Zemana, ale ten se jich nikdy ani náznakem nezastal. Naopak.

Zeman v současné vládní krizi prokázal, že je esencí toho nejhoršího, co může vzniknout ze spojení mocichtivosti a pomstychtivosti. Nastalé situace si užívá, protože mu umožňuje demonstrovat moc mnohem efektivněji než obvykle. Zatímco jindy si coby prezident s reprezentativní funkcí musel vystačit s trapnými způsoby sebeprezentace – tu ztrestal pana Bradyho, tu zkonstruoval nacistickou minulost Ferdinanda Peroutky -, najednou drží v ruce něco silnějšího. On je ten pan prezident, k němuž se upírají prosebné pohledy.

A protože není státník, ale zlý starý muž, který se živí bezmocí druhých, je pochopitelně na vrcholu blaha. S Babišem si o sobě nic dobrého jistě nemyslí – ostatně Babiš si nic dobrého nemyslí ani o koaličních partnerech, a dokonce o vlastních poslancích, kteří se před ním ale nekonečně ponižují, snad aby obhájili vlastní selhání nebo uhájili místo na kandidátce. Oba jsou pro sebe vzájemně prostředkem k jiným cílům – Babiš využívá Zemana k udržení nakumulované moci, Zeman využívá Babiše k opájení se mocí vlastní. Šábli se.

Protest proti jejich hanebnému paktu není ničím jiným než protestem proti jejich hanebnému paktu. Ale zatímco Babiš bude prostřednictvím svých bystrých píáristů protesty pravděpodobně ignorovat, maximálně se někde zmíní o srocení Kalouskových voličů, Zeman má v této oblasti zbraně jiného kalibru. Své nepřátele umí pojmenovat, označit, vytvořit jejich obraz, proti kterému pak srdnatě bojuje a v očích svých skalních voličů si tak vydobývá další kapitál.

Snad jich nebude dost. Ale těm, kteří zase tak skalní nejsou, stojí za to opakovat, že ten protest je všech a není ničí. Není to setkání příznivců Václava Havla, není to setkání toho, čemu se říká pražská kavárna, tedy nějakých sociálních liberálů z velkých měst, není to setkání lidí s jednotným názorem na migrační krizi, na Evropskou unii nebo na Kalouska, není to setkání lidí, kteří sdílejí vyhraněný světonázor.

Je to setkání lidí, kterým vadí způsoby v éře „zkorumpovaných tradičních politiků“ před Andrejem Babišem nemyslitelné, a sprostota, s jakou prezident zneužívá funkce k naplňování svého těžko ukojitelného bažení po co nejrozdělenější společnosti, aby tak přitom Babišovi pomáhal. A to není elitářská věc. Tím spíš, že elitářské bylo až donedávna nebezpečí Babiše ignorovat, ba s ním rekonstruovat stát, bojovat proti korupci a dělat selfíčka na koncertech.