Nový argument premiéra při obraně proti auditním zprávám Evropské unie, podle nichž je Babiš v nepřípustném střetu zájmů, je tu. Zlý Brusel prý chce poškodit Českou republiku. Nezajímá se prý pouze o premiéra a jeho finanční machinace, které porušují regule. Evropská komise chce destabilizovat naši zem. Babiš a s ním i jeho nohsledi by si ovšem měli uvědomit, že on není Česká republika. Má jí sloužit, ne dělat ostudu, což mu však jeho chamtivá a egoistická povaha nedovolí.
„Stát jsem já“ prohlásil údajně v 17. století Ludvík XIV. Od té doby uplynula dlouhá doba a zdá se, že se nám tu objevil další absolutisticky myslící panovník. A k tomu je ještě také populista, původně komunista, pak kapitalista, prostě jak se to právě hodí. Ale hlavně by chtěl být zosobněním státu, jen si motto Ludvíka XIV. přizpůsobil na „vést stát jako firmu“. Později dodal, že prý rodinnou.
Od začátku svého podnikání se však Babiš učil agresivnímu přístupu k byznysu. Bez kompromisu, dohody, dodrženého slibu nebo spolupráce. To mu samozřejmě zůstalo i v politické kariéře. Mnozí, například zástupci ČSSD, to ještě nepochopili, a proto se podařilo miliardářovi stát se premiérem. Díky své nenažranosti se však nechtěl smířit s tím, že by měl pouze řídit vládu a brát pak jen nějaké „drobné“.
A tak Babiš dál pokračoval ve svých podnikatelských projektech, kupoval, co se mu zlíbilo, nepřátelsky přebíral firmy, jejichž majitelé nechtěli o své živobytí přijít, vyhrožoval a „rostl“. Když už to konečně politikům začalo být divné a pochopili, že vedle sebe nemají pouze protivníka v boji o voličské hlasy, ale hlavně mocichtivého, bezskrupulózního predátora, zasáhli.
Tedy spíše, pokusili se zasáhnout a vznikl takzvaný „lex Babiš“. Zákon, který měl zapovídat střet zájmů a pokusit se nastavit zpět férové prostředí. Časem zareagovala i Evropská unie, která podobnou reguli přijala také. Majitel Agrofertu tak dostal na výběr: buď stamilionové dotace, nebo politická dráha.
Babiš nemá v povaze někoho poslouchat, a proto se rozhodl pro vlastní cestu. Bude premiérem a přitom i příjemcem dotací, o jejichž rozdělování může do jisté míry sám zasahovat.
To ovšem porušuje daná pravidla a musel počítat s tím, že pokud se na to přijde, zřejmě někdo zasáhne. Tak velké konexe, aby mohl podplácet nebo zastrašovat někoho v Evropské komisi, totiž stále ještě nemá. Proto proběhly audity, které se zaměřily na Babišův střet zájmů a možné neoprávněné čerpání dotací.
Tyto kontroly tedy nevznikly kvůli tomu, že by se někdo v Bruselu rozhodl, že českého premiéra odstraní z politiky. Jsou pouhou reakcí na spáchaný přečin. V žádném případě nemají destabilizovat politickou situaci v České republice a nijak neovlivňují rozpočet, jak se snaží předseda vlády vnutit občanům. Tresty postihnou pouze ty, kteří porušili předpisy, a to je v naprostém pořádku. V naší zemi téměř neznámé „padni komu padni“.
Právě v tuto chvíli se však Andrej Babiš staví do role „stát jsem já“ a vykřikuje, jak komise poškozuje Českou republiku, protože on odmítl uprchlické kvóty. Na tom však není ani půl slova pravdy. Babiš je v tomto sporu pouze sám za sebe a svoji firmu, a pokud mu vadí, že někdo kontroluje dodržování daných mantinelů, neměl je překračovat.
Babiš není stát. Stát jsme my všichni, co tu žijeme, a nadpoloviční většina by se jistě shodla na tom, že by trestně stíhaný člověk podezřelý z několika podvodů neměl mluvit za celou zemi. Dělá jí totiž pouze ostudu, o níž ví celý svět.
