Mají peníze a mají politickou moc. Když se v dubnu 2015 stal finským premiérem úspěšný podnikatel Juha Petri Sipilä, slovní spojení „finský Babiš“ ovládlo česká média. Mezi oběma muži jsou ale zásadní rozdíly.

Juha Sipilä aneb „finský Babiš“ se narodil roku 1961 ve finském Veteli. Oženil se ve dvaceti, narodilo se mu pět dětí. Těsně před volbami v roce 2015 mu zemřel teprve 21letý syn Tuomo kvůli komplikacím po operaci.

Sipilä je vystudovaným inženýrem a postupně působil na mnoha funkcích v řadě podniků, od malých týmů po velké organizace zaměstnávající dva tisíce lidí. Ne všechny mu patřily, ale některé z nich vlastnil či alespoň spoluvlastnil. Do politiky šel v roce 2011 (stejně jako Babiš), kdy kandidoval v Oulu za tradiční partaj Finský střed (KESK). Za rok se stal jejím předsedou a v roce 2015 už vyhrál volby a stal se premiérem.

Zde přichází první rozdíl. Sipilä vstoupil do jedné z největších a nejstarších stran v zemi, která tradičně zastávala práva především venkovského obyvatelstva. Založená byla už v roce 1906 pod původním názvem Agrární svaz.

Oproti tomu Andrej Babiš založil, zastřešil a zafinancoval vlastní hnutí a osobně dohlížel na výběr lídrů a klíčových lidí se stranou spojených. Sipilä během své doby ve straně Finský střed postupoval víceméně standardně – stal se předsedou strany, ale bylo tak z vůle jejích členů. Jeho bohatství na každodenní chod strany nemá téměř žádný vliv.

Chudý boháč

A zde máme druhý velký rozdíl mezi oběma muži. Juha Sipilä není miliardář. Jeho jmění se zaokrouhluje na 300 milionů korun, což je podle odhadů částka, kterou si mohl vydělat prodejem svých firem. Sipilä byl od roku 1992 ředitelem společnosti Solitra vyrábějící převážně komponenty pro mobilní telefony. O dva roky později se stal majoritním vlastníkem firmy a v roce 1996 ji prodal americké ADC Telecommunications. Toho roku dosáhl zdanitelných příjmů asi 12 milionů eur, což ho zařadilo mezi bohaté Finy, ale je to hluboce pod příjmy, které pravidelně vykazoval Babiš.

Sipilä navíc do politiky nevstupoval jako aktivní podnikatel, své firmy prodal před rokem 2005, zatímco Andrej Babiš byl donedávna aktivní při řízení svých firem, respektive na nich každoročně vydělával miliardy. Byl zároveň členem vlády, která navrhla výraznou podporu odbytu biopaliv – v době, kdy v této oblasti stále podnikal.

Další důležitý rozdíl? Juha Sipilä nevlastní média. Andrej Babiš má Mladou frontu DNES, Lidové noviny, Rádio Impuls či televizi Óčko. Málokdo pochybuje o tom, že tato média (především noviny) hrají klíčovou roli v Babišově mocenském impériu. Oproti tomu Sipilä nemá žádné mocné nástroje na ovlivňování veřejného mínění (i když se dostal do střetu s médii, viz dále).

V čem jsou si tedy podobní?

Oba jsou věřící, alespoň to tvrdí. Andrej Babiš podle vlastních slov začal více chodit do kostela, Sipilä s manželkou jsou členy Rauhan Sana (Slovo míru), malé Laestadianské odnože uvnitř finské luteránské církve.

Neustálé analogie mezi oběma muži ale podnítila především snaha „řídit stát jako firmu“, kterou proklamoval Sipilä před volbami v roce 2015. Sám o sobě prohlásil, že na politikaření ho neužije, že je prostě řešitel problémů – a Finsko jich má více než dost. I to pochopitelně evokuje slova Andreje Babiše. Finsko nadále patří mezi nejlepší místa k životu, ale málokdo by se hádal, že hospodářství potřebovalo nový impulz a možná i celkovou změnu přístupu. Sipilä měl především na mysli nový přístup k řízení finské ekonomiky, která poslední roky prochází recesí způsobenou především evropskou dluhovou krizí, oslabením papírnického průmyslu, pádem Nokie či snížením exportu do Ruska.

Sipiläho avizované řízení státu jako firmy podle některých autorů nelze nahlížet stejnou optikou, jako podobné Babišovy výroky. Sipilä finskou ekonomiku nevnímá jako svůj konglomerát, finské občany podle všeho nevidí jako „potenciální zaměstnance“ nebo členy své velké státní firemní rodiny.

Střety zájmů

Jenže když jste milionář a jdete do politiky, brzy něco vyplave. Kolem působení finského premiéra zákonitě vyvstaly otazníky. Na konci minulého roku se kolem něj začaly kupit nepříjemné aféry, jež zavdávaly pochybnostem napříč Evropou, zda by bohatý (ex)podnikatel měl řídit zemi. Jinými slovy: na jeho vládu to nevrhlo zrovna nejlepší světlo.

Sipilä se v prosinci dostal do středu mediální aféry, když tlačil na novináře, aby neinformovali o jeho možném střetu zájmů. Kauza se týkala státní společnosti Terrafame, jež převzala krachující těžařskou firmu provozující největší niklový důl v zemi. Terrafame za vlády Sipiläho dostala finanční podporu ve výši 100 milionů eur a později stejná firma udělila zakázku na půl milionů eur společnosti Katera Steel, kterou v šedesátých letech rozjížděl Sipiläho děda a v současnosti ji vedou premiérův strýc a bratranec. Určitý podíl ve společnosti mají skrze investiční fond i jeho děti.

Sipilä jakýkoli záměr obohatit svou rodinu na úkor daňových poplatníků popírá, ale opozice to viděla jinak. „Tohle by se nemělo zamést pod koberec,“ prohlásil tehdy lídr finské sociální demokracie Antti Rinne.

Sipilä tvrdí, že firma Katera Steel prostě vyhrála regulérní výběrové řízení a on o tom nevěděl. Jenže… Jeden finský časopis napsal, že premiér tlačil na novináře veřejnoprávní televizní a rozhlasové společnosti Yle, aby o celé záležitosti nepsali. Jedné reportérce napsal desítky e-mailů a bombardoval i šéfa zpravodajství. „Reagoval jsem v emocích kvůli tomu, čemu byla vystavena moje rodina,“ hájil se Sipilä.

Zpráva ale z webu Yle skutečně zmizela a nemluvilo se o tom ani v publicistických pořadech stanice. Od té doby se případem zabýval parlamentní ombudsman, který v únoru prohlásil, že kroky Sipiläho vlády nevedly k neoprávněnému obohacení jeho dětí, které ve firmě Katera Steel drží asi pětiprocentní podíl. Byl to nicméně varovný signál o působení Sipiläho v čele země.

Finské úřady se později zabývaly i možným nezákonným postupem premiéra při nadržování dalším firmám, ve kterých držely podíl jeho děti. Jednalo se o společnost Chempolis, kterou v roce 2016 vzal na obchodní vládní cestu do Indie. Během výletu pak firma Chempolis oznámila uzavření obchodních kontraktů s Indií. Finská média ukázala, že Chempolis dostala za patnáct let deset milionů euro ze státních fondů. Finské ministerstvo spravedlnosti nicméně rozhodlo, že ani zde premiér nebyl ve střetu zájmů. Dřívější investice do firmy prý nemohl ovlivnit a na výběru společností pro indickou obchodní cestu se údajně nepodílel.

Krátce poté se objevily také zprávy, že energický moloch Fortum, který je převážně ve státní režii, loni na podzim masivně investoval do společnosti Chempolis a de facto ji zachránil před krachem. Objevily se stížnosti, že toto rozhodnutí mohlo být v Sipiläho režii. Ministerstvo spravedlnosti opět nenašlo nic nezákonného, rozhodnutí Fortumu prý bylo čistě obchodní.

Sipilä byl zatím ve všech případech očištěn, ale je vidět, že žádné působení podnikatele ve vysoké politice se neobejde bez problémů. Ve srovnání s mocenským impériem a možným dosahem Babišových afér je ale Juha Sipilä vlastně taková lehká váha. Dobře pro Finsko.