Očekávalo se, že ministr zahraničí Jan Lipavský bude často terčem kritiky opozičních politiků či fanoušků Miloše Zemana. Zatím se ovšem ukazuje, že místo konstruktivních námitek zaznívají spíš výtky, které neobstojí. Naposled se z mnoha lidí stali členové módní policie, kterým nevonělo, co měl šéf diplomacie oblečeného na návštěvě Ukrajiny.
Na Lipavského jsou už od jeho zvolení kladeny vyšší nároky než na ostatní členy vlády. Zástupce Pirátů byl totiž důvodem, proč prezident Zeman váhal, zda kabinet Petra Fialy vůbec jmenuje. Nakonec, možná překvapivě, proběhlo vše bez problémů a Lipavský se skutečně do Černínského paláce přesunul. Zda či jakou protislužbu Miloš Zeman očekává, se zatím stále neví.
Šéf české diplomacie se ovšem tím, že na něj premiér vsadil, dostal do nezáviděníhodné pozice. Žádná chyba mu nebude odpuštěna, každé jeho rozhodnutí či výrok do médií je pečlivě sledován. Primárně těmi, kdo chtějí současnou vládu shodit a poukázat na její nedostatky.
Právě takoví lidé se nyní na sociálních sítích přebíjejí v tom, komu vadila cesta ministra zahraničí na Ukrajinu víc. Někdo se mylně domnívá, že tím přispěl k vyvolání válečného konfliktu, jiní upozorňují na neskutečnou marginalitu. Jan Lipavský se oblékl do vojenského, vzal si přilbu a nechal se vyfotit. Tím spustil lavinu rádoby vtipných vzkazů na sociálních sítích.
Z šéfa české diplomacie někdo dělal Švejka, poslanec SPD Jaroslav Foldyna dokonce fotografie ministra komentoval několikrát, jednou ho de facto nazval „iniciativním blbcem“. Bývalý člen ČSSD však pouze ukázal, že zřejmě nezná pokyny, kterými je třeba se řídit na „frontě“. Není totiž nic výjimečného na tom, že si kdokoliv v oblasti, v níž hrozí ozbrojený střet, vezme neprůstřelnou vestu a přilbu. Jednak je to pochopitelná ochrana před možným nebezpečím, také je to však nutnost, bez níž se neobejde.
Celá debata o tom, co měl či neměl Jan Lipavský na sobě při návštěvě Ukrajiny, je zbytečná a laciná. Důležitý je totiž pouze fakt, že se šéf české diplomacie do míst, kde hrozí válka, vydal. Nejde o žádnou pózu, jak říkají někteří kritici vlády. Jedná se o nejintenzivnější vyjádření podpory, které může Česká republika Ukrajině nabídnout.
Přítomnost našeho ministra zahraničí je totiž jasným důkazem, na čí straně stojíme. A to je stejně podstatné jako vyslání vojáků, které zvolily jiné státy, dodávky zbraní či finanční podpora. Všechny tyto signály totiž stále zabraňují Rusku, aby na Ukrajinu zaútočilo. Síla odhodlání zemí Evropské unie a Spojených států amerických stát při sobě má svou váhu. V tuto chvíli lze totiž vyjednávat s režimem Vladimira Putina podstatně lépe, než kdybychom pouze posílali protestní nóty nebo prezentovali silná prohlášení.
Jana Lipavského není v tento moment za co kritizovat. Zachoval se přesně tak, jak by se ministr zahraničí demokratické země zachovat měl. Skutečné přešlapy budou muset věční škarohlídi hledat jinde.