FOTO: Pavel Šmejkal, FORUM 24
Během pouhých 50 hodin se pražské Václavské náměstí zcela proměnilo. Z protivládní a již neskrývaně proruské demonstrace, která se uskutečnila v pátek 28. října, vyhlášený prostor „pod koněm“ přešel v demonstraci Milionu chvilek pro demokracii. Tato akce naopak vyjadřovala podporu vládní politice a Ukrajině.
Pokud organizátoři páteční akce tvrdili, že je „plný Václavák“, pak při akci Milionu chvilek by zřejmě musely být neprůchodné i přilehlé ulice. Je nutné však poznamenat, že ani jedna z akcí Václavské náměstí nezaplnila, To se naposledy podařilo v listopadu 1989. V pátek se účastnilo maximálně 30 000 lidí, v neděli to bylo minimálně o 20 000 více. Nedělní akce totiž na rozdíl od Vrabelova podniku dokázala skutečně zaplnit i spodní část pod kolejemi.
K účasti si neodpustím dodat i jeden čistě soukromý poznatek. Zatímco v pátek jsem na akci potkal pouze několik kolegů, kteří tam byli stejně jako já pracovně, a jinak nikoho, s kým bych se v životě běžně stýkal, v neděli tomu bylo zcela jinak.
Největší rozdíl však byl patrný v úrovni řečníků a ve vybraných tématech, o kterých hovořili. Nemá smysl se těmto rozdílům blíže věnovat, protože zkrátka nelze srovnávat ukrajinskou první dámu s upištěnou komunistkou. Není možné položit rovnítko mezi zakladatele divadla Semafor, brilantního textaře, básníka, spisovatele a hlavně vtipného a moudrého muže a šíbra z podniku Restaurace a jídelny, hledače mnoha azimutů. Nelze srovnávat pomocného pražského biskupa s obstarožním národoveckým generálem ve výslužbě. V tom nejvíce vynikly rozdíly mezi oběma akcemi.
I v neděli se pak vzpomnělo na Ferdinanda Vaňka, jehož jménem se v pátek tak pěkně podařilo napálit Ladislava Vrabela. Podle organizátorů byl totiž v zákulisí přítomen Ferdinandův duch.
