NÁZOR / Jak se na svých sociálních sítích pochlubila šéfka zdejších komunistů a europoslankyně Kateřina Konečná, zaslala otevřený protestní dopis ministru zahraničí Janu Lipavskému. Týká se připravované akce, při které se má v Praze prezentovat ukrajinská 12. brigáda speciálního určení Azov. Komunistce vadí údajný nacismus, který brigáda představuje.
„Vzhledem k tomu, že jistě máte čerstvé informace od bezpečnostních služeb, nemusím vám dlouze vysvětlovat historii pluku Azov, ale pro připomenutí uvedu, že pluk Azov je to nejhorší z ukrajinského nacionalismu a neonacismu, pluk založený rasistou, členem Pravého sektoru Andrejem Biletským přezdívaným „Bílý vůdce“ (v současné době velitel zmíněné 3. útočné brigády), vedený Denisem Prokopenkem, neonacistou a fotbalovým chuligánem Dynama Kyjev. Ostatně činnosti tohoto pluku v minulosti kritizoval mj. i Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva,“ píše v dopise ministrovi Konečná k připravovanému setkání s členy brigády, k němuž má dojít 31. července v Praze.
Samozřejmě, že Azov, tehdy ještě jako pluk, měl v dobách svého založení blízko k nacionalismu i krajní pravici. Vždyť se formoval v roce 2014 jako jedna z prvních reakcí na ruské vměšování a údery na Donbase. Důvodem jeho vzniku byla v té době nebojeschopná, podfinancovaná armáda, která se nedokázala bránit převaze ruských okupantů v neoznačených uniformách, pro které se vžilo mediální označení „zelení mužíčci“.
U zrodu Azova se tak opravdu vyskytovali lidé z krajně pravého politického křídla, zároveň tam ale byli i lidé, kteří se účastnili protestů na Majdanu. V té době stál v čele Azovu zakladatel Andrij Bileckij, který byl zástupcem krajně pravicové UKROP – Asociace ukrajinských patriotů – a po svobodných volbách zasedl za toto sdružení v parlamentu. Ale dnešní velení brigády už s těmito začátky nemá nic společného. Jen jí jsou neustále předhazovány z Kremlu a od jeho poslušných slouhů.
Navíc se díky mnoha reorganizacím, jimiž toto vojenské uskupení prošlo, od radikálů očistilo, a to proto, aby se v roce 2015 mohlo stát součástí ukrajinské Národní gardy. A poznamenejme, že ani v oněch začátcích „nacisté“, jak říká Kreml a Konečná, v řadách Azovu nepřevažovali. Jejich počet se pokusil zjistit Alexander Ritzmann, výzkumník zabývající se extremismem při Counter Extremism Project. „V roce 2015 sám azovský regiment prohlašoval, že je v jeho jednotkách 10 až 20 procent krajně pravicových extremistů,“ uvedl pak tento výzkumník pro CNN. Kreml ostatně nazývá nacistou i ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který je Žid a jehož část rodiny byla povražděna během holocaustu.
Azov měl kvůli své „špatné pověsti“, nikoliv vojenské, která je naopak velice vysoce hodnocena, ale pověsti politické dlouho zakázáno používat americké zbraně. Letos však již americká administrativa od této restrikce upustila a Azov je považován za „normální“ elitní jednotku, která se vyznamenala zvláště při obraně železáren Azovstal v Mariupolu.
To všechno Konečné samozřejmě vadí, hlavně proto, že jde o úspěšnou jednotku, která dokáže Putinovým agresorům řádně zatápět a na níž si mnoho okupantů vylámalo nejen zuby, ale i jiné části těl.
Zarážející, či spíše směšné, na dopisu šéfky komunistů je ono farizejské rozhořčení. Kdyby totiž myslela soudružka europoslankyně to, co píše, opravdu vážně a upřímně, musela by v minulosti již několikrát protestovat proti přítomnosti ultranacionalistického gangu Nočních vlků, kteří pod průhlednou zástěrkou piety k padlým vojákům z druhé světové války dávali jasně najevo, že se Putinův imperialismus rozhodně nesmířil s tím, že jeho bývalé pašaliky ve střední Evropě jsou svobodnými a demokratickými státy. Ale na žádný otevřený ani zavřený dopis od rudé Kateřiny si v této souvislosti nemohu vzpomenout.
Takže bychom jí měli trochu osvěžit paměť a připomenout zde několik pozoruhodných myšlenek, které pronášel šéf gangu Nočních vlků Alexandr Zaldostanov, přezdívaný Chirurg. „Josif Stalin zůstává idolem ruských dějin, nepřekonaným vůdcem“ nebo „stoupenci americké demokracie nemají žádné právo odsuzovat Stalina, protože plodí stokrát více zla než on“ či „žádná jiná osobnost, která by byla alespoň trochu srovnatelná se Stalinem, tu nebyla, než přišel Putin. Ochráním ho tak, aby ho nemohla uštknout žádná zmije“. A v neposlední řadě je důležité upozornit na to, že okupaci Československa v roce 1968 i krvavé potlačení maďarského povstání v roce 1956 považuje Zaldostanov za „velké státnické činy“.
Na závěr pak snad jen dvě připomínky, které rovněž ukazují Konečnou v jasném světle.
Poukazuje na minulost brigády Azov, ale sama jakékoliv připomínky ke své straně a její předchůdkyni odmítá s tím, že je to přece už něco jiného, když přibylo jedno písmenko v názvu. Analogicky tak je brigáda Azov přece něco úplně jiného než pluk Azov, ne? Nebo tu snad platí onen pověstný Babišův dvojí centimetr?
Poslední připomínka se pak vztahuje k jejímu tvrzení, že Azov kritizoval mj. i Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Vzpomene si soudružka předsedkyně komunistů, že podobně důležitá instituce – Parlamentní shromáždění Rady Evropy PACE – na zasedání ve Štrasburku v lednu 2006 odsoudila rozsáhlé porušování lidských práv páchané totalitními komunistickými režimy?
Vzpomene si Konečná alespoň na to, že v našem trestním zákoníku existuje § 405, jenž dává jí právem opovrhovaný nacismus na stejnou úroveň jako jí milovaný komunismus?
Podle jejího vystupování asi těžko.