Autoritářské a totalitní režimy jsou postavené na strachu. Strůjci režimu vyvolávají strach obyvatel, a to ze strachu o svoji moc. Čím větší strach vůdci mají, tím více restriktivních opatření prosazují. Strach je často nutí jednat iracionálně. A iracionální chování plodí chyby. Přesně to se ukázalo v Číně. Takto se z epidemie koronaviru stala globální pandemie.
Není pochyb, že až pandemie pomine, bude na stole otázka, v jaké pozici se bude nacházet Čína a její režim. Míra rezonance této otázky bude záviset na tom, nakolik se čínské komunistické vládě podaří ovládnout narativ kolem koronaviru.
Selhání s velkým S
Čína se aktivně snaží odvést pozornost od dvou faktů. Za prvé, virus se poprvé objevil někde v oblasti Wu-chanu, a za druhé, čínský komunistický režim ve snaze udržet si tvář před zbytkem světa tuto informaci zatajoval, kvůli čemuž dopustil rozpoutání pandemie. Důkazy o selhání čínské vlády vynáší na světlo Niall Ferguson. Podle něj je už nyní známo, že mezi 12. prosincem 2019 a koncem roku se v Číně objevilo 104 případů koronaviru a 15 lidí zemřelo. Čínská vláda přesto až do 20. ledna tvrdila, že neexistuje přímý důkaz o přenosu viru mezi lidmi. Kryštof Havelka v komentáři pro Pravý břeh zmiňuje, že s prvními informacemi o mezilidském přenosu přišli odborníci z Tchaj-wanu už koncem prosince, ale Světová zdravotnická organizace (WHO) jejich informace nebrala vážně a nezařadila jejich studii mezi oficiální varování. Naopak vedení WHO poklonkovalo Číně, jak krizi dobře zvládá.
Wu-chan byl kompletně izolován až 23. ledna. O den později bylo zakázáno hromadné cestování po Číně, ale cestování do zahraničí bylo zakázáno až 27. ledna. Katsuji Nakazawa v Nikkei Asian Review dodává, že právě tyto tři dny byly klíčové, neboť od 24. ledna v Číně probíhaly prázdniny, během kterých spousta lidí vycestovala. Můžeme jen spekulovat, kolika nákazám mohla čínská vláda zabránit, kdyby jednala od začátku zodpovědně.
Dezinformační válka
Další způsob, kterým se čínská vláda snaží odvést pozornost od faktů, je (a bude) dezinformační válka, která je momentálně teprve v zárodku. První náznak ale přišel už v březnu, kdy náměstek informačního oddělení čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien napsal na Twitter, že epidemii do Wu-chanu zanesly Spojené státy americké už v říjnu 2019. Když vezmeme v úvahu, jak vysoce postavený představitel komunistické vlády tuto informaci šířil, dá se předpokládat, že s tím, jak bude pandemie ustupovat a na povrch začnou vyplývat otázky o následcích a zodpovědnosti za celou situaci, budou podobné dezinformace kolovat stále intenzivněji. Jak připomíná David Ignatius v komentáři pro The Washington Post, Sovětský svaz podobným způsobem obviňoval v roce 1985 CIA z toho, že vyrobila AIDS. V tomto ohledu na celé situaci není nic nového.
Co ale nové je: snaha Číny změnit svoji roli ze strůjce problému na spasitele. Velká část evropských zemí nakupuje zdravotnické vybavení v Číně, která se do budoucna může chlubit, jak (na rozdíl od izolovaných Spojených států) aktivně pomáhala zasaženým zemím. Když se k tomu čínské vládě podaří vypustit do mediálního prostoru dostatečné množství konspiračních teorií o původu koronaviru, má částečně vyhráno.
V tomto kontextu je důležité chápat i chování amerického prezidenta Donalda Trumpa, který o koronaviru mluví zásadně jako o „čínském viru“. Tentokrát to nesouvisí s jeho neomaleností a ani to není snaha provokovat americká média. Trump si je velmi dobře vědom, že pokud nebudeme věci nazývat pravými jmény, bude to Čína, kdo ovládne tento příběh.
Když jsme u prezidenta Trumpa, jeho bývalý poradce generál Herbert Raymond McMaster se nedávno rozpovídal o možných důsledcích epidemie koronaviru v Číně i na celém světě. Podle McMastera bude obchodní a technologická válka mezi USA a Čínou pokračovat, pravděpodobně ještě intenzivněji než dosud. Čínský režim nebude schopen ekonomicky uspokojit svoji populaci a nespokojení obyvatelé jsou pro autoritářský režim mimořádně nebezpeční.
V posledních měsících začali záhadně mizet nejenom lékaři, kteří na koronavirus upozorňovali jako první (například Aj Fen nebo na koronavirus zesnulý Li Wen-liang), ale i vysoce postavení kritici vlády (například Žen Č-čchiang), podle kterých čínská komunistická vláda v této krizi naprosto selhala. McMaster se domnívá, že pokud se čínské vládě nebude dařit umlčet zvyšující se počty kritiků, pokusí se upevnit režim vyvoláním externího konfliktu. V opačném extrémním případě by mohlo dojít k vnitrostranickému převratu.
Kde je pacient nula?
Důvodů, proč mít strach z koronaviru, je celá řada. Jeden ale převažuje nad ostatními: Stále nevíme, odkud se nákaza vzala. Nevíme přesně, jak a kde se pacient 0 nakazil. A je nutné si přiznat, že úplnou pravdu se v nejbližší době pravděpodobně nedozvíme. Peking před pár dny vydal příkaz, že všechny odborné výzkumy týkající se koronaviru musejí před zveřejněním projít trojitou vládní kontrolou: Nejprve musí výzkum schválit příslušná univerzita, pak ministerstvo školství, vědy a technologie, a nakonec státní rada. Podobné zprávy se nyní objevují téměř každý den a jen potvrzují výše popsané, tedy že čínská vláda už nyní intenzivně pracuje na tom, aby příběh kolem koronaviru dostala pod svoji kontrolu.
Situace kolem pandemie je bezprecedentní a zatím není rozumné vytvářet konkrétní závěry o tom, jaké bude mít aktuální dění geopolitické dopady. Změnit se může všechno, nebo také (na první pohled) skoro nic. Koronavirus nám kromě jiného připomíná, že před čínským komunistickým režimem se musíme mít obzvlášť na pozoru. Musíme hledat způsoby, jak se bránit čínským dezinformačním kampaním a nekalým tržním praktikám. Platilo to před pandemií, bude to platit i po pandemii. V USA si to uvědomují a je nejvyšší čas, abychom si to začali uvědomovat i v Evropě.
