Kanadský premiér Justin Trudeau FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 3.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 3.0
ANALÝZA / Justin Trudeau zažívá krátce před Vánoci zřejmě nejtěžší okamžiky své dlouhé politické kariéry. Postavením kanadského premiéra, který již od roku 2015 stojí v čele druhé největší země na světě, totiž otřásá vládní krize vyvolaná rezignací místopředsedkyně vlády a ministryně financí Chrystie Freelandové.
Politička přezdívaná kanadskými médii „ministryně všeho“ byla donedávna klíčovou Trudeauovou spojenkyní, po jejím odchodu však řada poslanců vládní Liberální strany volá po tom, aby stále méně populárního premiéra vystřídala. Pro liberály, kteří v průzkumech veřejného mínění drtivě propadli, by to přitom mohla být jediná naděje na záchranu v blížících se parlamentních volbách.
Hrozba obchodní války
Rezignace Freelandové přišla v návaznosti na neshody ohledně toho, jak má Kanada reagovat na výhrůžky Donalda Trumpa, který v lednu znovu převezme úřad prezidenta Spojených států. USA byly odjakživa hlavním kanadským spojencem a největším obchodním partnerem, Trump ale svého severního souseda obviňuje z neschopnosti kontrolovat bezmála devět tisíc kilometrů dlouhou hranici, přes kterou do Spojených států proudí stále více nelegálních přistěhovalců a údajně i drog.
Znovuzvolený americký prezident proto varoval, že na veškeré kanadské zboží plánuje uvalit dovozní clo ve výši dvaceti pěti procent – a to navzdory faktu, že obě země mají uzavřenou dohodu o volném obchodu (USMCA), kterou před šesti lety vyjednal právě Donald Trump a na jejímž vzniku se výrazně podílela i Freelandová.
„Dal jsem jasně najevo, že Spojené státy nebudou nadále nečinně přihlížet, jak se naši občané stávají oběťmi drogové epidemie, kterou způsobují především drogové kartely a fentanyl přicházející z Číny,“ prohlásil Trump na konci listopadu. Uvalení vysokých cel by přitom zásadně otřáslo kanadskou ekonomikou, protože zhruba tři čtvrtiny tamního vývozu směřují právě do Spojených států.
„Nastupující administrativa ve Spojených státech prosazuje politiku agresivního ekonomického nacionalismu, včetně hrozby pětadvacetiprocentních cel. Tuto hrozbu musíme brát velmi vážně,“ upozornila ve svém rezignačním dopisu Freelandová. „To znamená, že se potřebujeme vyhnout nákladným politickým trikům, které způsobují, že Kanaďané pochybují o tom, zda si uvědomujeme vážnost současné situace. Znamená to také nutnost postavit se proti ekonomickému nacionalismu pod heslem ‚Amerika na prvním místě‘ a odhodlaně bojovat o kapitál, investice a s nimi související pracovní místa.“
Ideologický nepřítel
Již bývalá ministryně financí těmito slovy narážela mimo jiné na Trudeauovu snahu zavděčit se Trumpovi kombinací osobních schůzek a finančně nákladných politických ústupků. Kanadský premiér po prezidentských volbách v USA prakticky okamžitě zamířil do Trumpovy floridské rezidence Mar-a-Lago, kde apeloval na zachování tradičně vřelých vzájemných vztahů.
Tento týden pak zveřejnil detailní strategii na kontrolu nelegálního přistěhovalectví a pašování drog přes vzájemnou hranici, která by měla poloprázdnou státní pokladnu vyjít na 1,3 miliardy kanadských dolarů (v přepočtu bezmála 22 miliard korun). Kanada počítá kupříkladu s využitím umělé inteligence a pokročilých zobrazovacích systémů pro odhalování drog nebo se zapojením helikoptér, bezpilotních letounů a mobilních sledovacích věží.
Trudeau se rozhodl Trumpovi vyjít vstříc i slibem zvýšit v příštích letech rozpočet na obranu nebo prostřednictvím uvalení vyšších cel na produkty dovážené z komunistické Číny. Jedná se především o elektrická auta, která by měla být zatížena dokonce stoprocentním clem, zvýšení se ale čeká i u čínských ocelových a hliníkových výrobků, solárních produktů nebo polovodičů.
Donald Trump sice kanadské ústupky a ostatně i rezignaci jeho slovy „toxické“ Freelandové uvítal, není ovšem jasné, zdali to bude stačit k tomu, aby nakonec stejně nepřistoupil k uvalení vysokých dovozních cel na kanadské zboží. Motivací pro tyto výhrůžky jsou totiž podle všeho nejen závažné problémy na kanadsko-americké hranici, ale i osobní a politická nevraživosti vůči premiéru Trudeauovi. Toho sám Trump potupně opakovaně označil za kanadského „guvernéra“ a je velkou částí amerických konzervativců považován za ideologického nepřítele.
„Kanada je součástí amerických kulturních válek a Trudeau je pro spoustu lidí v Trumpově světě vyloženě nenáviděnou postavou,“ vysvětluje Asa McKercher z kanadské St. Francis Xavier University, který se zaměřuje na kanadsko-americké vztahy. Mnozí američtí konzervativci podle něj dnešní Kanadu považují za „komunistickou zemi s lockdowny a povinným očkováním proti koronaviru“, což komplikuje naději na usmíření přinejmenším do doby, než dovládne Trudeauova Liberální strana.
Rezignace, nebo porážka
Ke střídání v čele kanadské vlády by mohlo dojít nejpozději v říjnu, kdy se v zemi uskuteční příští parlamentní volby, a liberálové v nich mají pod vedením současného premiéra jen malou naději na úspěch. Zatímco opoziční konzervativci vedení pětačtyřicetiletým Pierrem Poilievrem dosahují v předvolebních průzkumech již více než čtyřicetiprocentní podpory, Liberální strana se propadla k pouhým dvaceti procentům.
Přímo Trudeauovu vládu v měřeních hodnotí negativně na dvě třetiny Kanaďanů a přibližně stejné množství si přeje, aby premiér odstoupil. Důvodem obrovské nepopularity předsedy vlády je vedle obav z obchodních válek se Spojenými státy zejména obrovský nárůst cen bydlení, zhoršení zdravotní péče nebo zvýšení kriminality. Ke všem těmto trendům přitom přispívá sice cílená, avšak zároveň nezvládnutá masová imigrace, která se od Trudeauova nástupu do úřadu patnáctinásobně zvýšila.
„Je v podstatě jasné, jak volby dopadnou, a směřujeme k nevyhnutelnému závěru,“ domnívá se Darrell Bricker z výzkumné společnosti Ipsos, podle něhož kanadské liberály čeká podobně drtivá prohra jako letos v létě britské konzervativce. Podle některých odhadů by Liberální strana dokonce mohla ztratit byť i pozici největšího opozičního uskupení, kdyby ji v počtu poslanců předběhla levicová Nová demokratická strana (NDP) nebo separatistický Québecký blok.
K volbám by ovšem ve skutečnosti mohlo dojít už podstatně dřív než příští rok na podzim: Trudeau totiž stojí v čele menšinové vlády, která v posledních měsících ztratila NDP, a není jisté, že dokáže přežít příští hlasování o důvěře nebo schválit federální rozpočet. Za této situace zbývá liberálům jediná naděje, tedy aby Trudeau konečně rezignoval, jak po tom otevřeně volá skupina patnácti vládních poslanců.
„Domnívám se, že jedinou cestou vpřed je zvolit nového stranického lídra a předložit Kanaďanům zbrusu nový plán s jinou vizí,“ prohlašuje kupříkladu poslanec Chad Collins ze státu Ontario. Vnitrostraničtí rebelové odhadují, že si premiérovu rezignaci přeje zhruba třetina poslaneckého klubu Liberální strany, zatímco další třetina zůstává nerozhodnutá. Právě tito poslanci podle všeho v příštích týdnech rozhodnou o tom, jestli se Trudeauova politická kariéra uzavře ještě před volbami, nebo až po nich.
