2) To, co premiér řekl, bylo sumářem již publikovaných úvah u nás i v projevech zahraničních představitelů. Evidentní byla snaha využít prezidentova selhání a ukázat na sebe. Vyznívalo to jako „prezident je čučkař“. Několik příkladů:

• Prezident zapomene na naše zdravotníky a spoustu dalších obětavých lidí, premiér to „napravuje“.
• Prezident se „naveze“ do umělců, premiér je pochválí.
• Prezident uraženě nevystoupí s projevem ve veřejnoprávní televizi, premiérovi píáristé zařídí přenos ve všech největších televizích najednou.

3) Nebyla to autentická slova či myšlenky předsedy vlády. Pravý Andrej Babiš je ten, kterého vidíme na tiskovkách. V projevu jsme slyšeli nepravého Andreje Babiše. Někdo mu řeč napsal, on ji přečetl. Kvůli opisování od jiných musela z vlády odejít Taťána Malá a další. U premiéra vydávání cizí práce za vlastní nevadí. Sám sebe z vlády za to jistě nevyhodí. „Tak nám alespoň řekněte, kdo to psal, nebuďte tak slušnej, pane premiére! Jméno!“

4) Chtěla bych, aby pozdravil všechny nemocné a nešťastné rodiny mrtvých i za našimi hranicemi. Jde o obyčejnou lidskou sounáležitost. Nejsme na světě sami.

5) Čekala jsem na ujištění, že budeme přesouvat naši orientaci z Číny a podpoříme co nejvíce domácích výrobců ochranných pomůcek. A nejenom je. Mohou se tak vytvořit pracovní místa a ekonomický profit nepůjde za čínskou zeď. Chtěla bych slyšet, proč nesmí lihovar Žufánek vyrábět dezinfekci. Protože není z holdingu?

6) Nejdůležitější na závěr:
Potřebovali jsme závazně slyšet, kdy už konečně budou ochráněni zdravotníci na všech úrovních. Je děsivé, že právě oni, bez kterých se nikdo z nás neobejde, řádně vybaveni nejsou. Bez nich to fakt nezvládneme! Slibů už slyšeli spoustu.

Autorka je poslankyně ODS.