Jiří Ovčáček FOTO: ATEO / se svolením autora
FOTO: ATEO / se svolením autora
Psaní mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka budí často úžas, a to takový, že když se někde objeví nějaký jeho „falešný“ profil s různými moudry, nelze pravého a nepravého Ovčáčka od sebe často rozlišit. Jeden „fejkový“ Ovčáček nyní ukončil činnost a autor prozradil svou totožnost.
Na facebooku jsme se tak 21. ledna mohli dočíst:
„Milé fanynky, milí fanoušci, přátelé,
vše hezké (i hezky divné) jednou končí. A právě dnes končí Jiří Ovčáček Unofficial. Po osmi letech jsem se rozhodl ukončit činnost této stránky. Dovolte mi vysvětlit proč a rozloučit se s vámi.
Prezidentování Miloše Zemana se dostalo do jakési postterminální fáze. Tak nějak tušíme, že ještě někde nějak existuje, ale už ani nemáme potřebu se vůči němu vymezovat. Ne že by zmoudřel, prostě se propyžámkoval k zapomnění. Jeho superschopnost trefit kohokoliv jedovatou slinou se vyvinula ve smutnou tendenci poprskat si vývody hadiček na břiše. Hrad a jeho okolí už nepřináší svým oponentům výzvy, ale jen jakýsi podivný, nechtěný a neplánovaný soucit s pachutí. A občasná ostuda v taxíku a na záchytce mi jako inspirace prostě nestačí. Proto jsem se rozhodl se raději otočit a nevěnovat už téhle bizárpartě žádnou pozornost. Budu rád, když i vy uděláte totéž: Pojďme odepřít nejnabubřelešímu egu v republice pozornost a až do nástupu nového prezidenta ho ignorovat.“
Pak autor vysvětluje, proč se do této práce pustil:
„Vznik této stránky začal jako výraz frustrace a postupně se stal jakýmsi přehnaným, hypertrofovaným žertem. Z bezděčné snahy plácnout se nahlas do čela se rozvinulo množství kauz a memů. V roce 2015 jsem například přesvědčil slušnočechy, že před muslimy varoval už panwerich. V roce 2017 jsem potrápil ruské Ministerstvo zahraničí suplováním práce jeho velvyslanectví (která byla úspěšnější než ty originální, takže Facebook omylem smazal ty pravé). Před prezidentskými volbami jsem vedl úspěšnou „antikampaň“ proti antpirezidentovi Drahošovi. A v roce 2018 jste mě ocenili Křišťálovou lupou v kategorii One man show. Byla to velká jízda. A pro mě osobně neznamenala jen pozornost, ale hlavně příležitost poznat spoustu úžasných lidí, z nichž někteří se stali mými blízkými i v reálném životě. A za to obzvlášť děkuju.“
A nakonec sděluje, kdo ve skutečnosti je:
„Abych se tedy představil, jmenuji se Ondřej ( facebook.com/ondrejlangr ). Jsem relativně normální chlápek, který má rodinu a koníčky. Vzděláním i profesí jsem sociálním pracovníkem, toho času dělám s lidmi s poruchami autistického spektra. Je mi 35, žiju v Sudetech (já vím, nic moc, ale vzhledem k tomu, že jsem v minulosti žil v Brně, to není tak špatný) a umím docela dobrou sýrovou pomazánku. Mám jen tu zvláštnost, že rád zkoumám hranice možností internetu a identit. Fascinuje mě, jakým způsobem dnes lidé přijímají, zpracovávají a šíří informace. Imponuje mi spojení postmodernity, virtuálního prostoru v individualizované společnosti hledající odpověď na společné problémy.“
Za čtenáře můžeme říci, že parodovat skutečného Jiřího Ovčáčka byl vskutku titánský úkol. „Originál“ bude ve své činnosti nápravy světa pomocí žalmů, proklínání neomarxismu a liberální demokracie a klanění se soše maršála Koněva jistě ještě pokračovat, protože tento typ lidí nezastaví nic. Ovčáčky, Zemany, Babiše, Rathy, Jermanové a legie podobných lidí by měly zkoumat nějaké vědecké ústavy, které vyvíjejí protipancéřovou ochranu, omyvatelné plochy, tepelné štíty pro kosmické lodě a umělé náhražky hroší kůže.
Jako se učíme žít s koronavirem, musíme se naučit žít i s lidmi zvláštního ražení a také jak se lidmi zvláštního ražení nestat. Je to úkol náročný, vpravdě vlastenecký, ale když pozvedneme oči k Hradu, uzřeme vždy velké memento, jak lze také skončit.
Pánbůh s námi a zlé pryč.
