
Setkání Brežněva z Nixonem v roce 1973 FOTO: Robert LeRoy Knudsen / PD
FOTO: Robert LeRoy Knudsen / PD
KOMENTÁŘ / Světová politika jako hra velmocí, to byl svět, jak si jej představovali sovětští vůdci v dobách komunismu. Dnes se jejich dávné projevy vynořují z paměti při slovech Donalda Trumpa o zahraniční politice. Jeho silovému přístupu zcela vyhovuje ruský pohled na svět. Jenže skutečnost, že Rusko, zaostávající snad ve všech oborech, dávno žádnou velmocí není, dokázal už Ronald Reagan. USA svou politiku, až do příchodu Trumpa, proměnily. Rusko nikoli, a teď navíc Trump mluví hůře než Brežněv.
Sovětský svaz po roce 1945 okupoval velkou část Evropy a snažil se zbytek světa přesvědčit, že je to jeho právo. A navíc neustále opakoval, že co dělá svým protektorátům, nemá Západ zajímat. Protože to je „sféra jeho zájmů“. Jistě, poučil se z Karibské krize a začal chrlit jaderné hlavice. Musel jich mít více než Západ, protože v ničem jiném už tehdy konkurovat nedokázal. Snad všichni doufali, že zhroucením SSSR bipolární vidění světa již nadobro zmizí.
Jen ti největší škarohlídové upozorňovali, že v Rusku se na tomhle postoji nic nezměnilo. Protože už nic jiného nemá, nezbývá mu než odvozovat svoji hodnotu z toho, že je velmoc. Ostatně právě v tom vidí mnoho expertů důvod, proč se původně Západu otevřený Vladimir Putin obrátil zpět k nepřátelství. A když už i turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan označil Rusko za regionální velmoc, byla to obrovská potupa. Trump teď nabízí Putinovi pomocnou ruku.
Jinak než strachem Rusko vládnout neumí (nebo nechce)
To, co politologové označují za bipolární vidění světa, bylo vždycky trochu nevyvážené. Jistě, i Spojené státy se vždy chovaly jako velmoc. Ten rozdíl ale byl v tom, že na to ekonomicky stačily, i proto až na výjimky prosazovaly své zájmy právě pomocí síly peněz, ale i technologií. Rusko, později Sovětský svaz a nyní zase Rusko, má odlišný přístup – na kontrolovaných územích musí vraždit, terorizovat a zastrašovat.
Žádnou jinou moc totiž nemá a ani nic jiného neumí. Zatímco tedy kostru Západu tvořily samostatné a prosperující země, Rusko vytvořilo z východního bloku spolek zemí s „omezenou suverenitou“. Především zemí, které drželo v područí strachem, a i ty dříve poměrně vyspělé – jako třeba Československo – začaly stále více zaostávat. V Sovětském svazu to popsal Jevgenij Liberman, v Česku Ota Šik, oba už v šedesátých letech.
Pamětníci si možná vzpomenou, jak se sovětští vůdci ohrazovali proti „vměšování do vnitřních záležitostí“. Neměli ovšem na mysli jen Sovětský svaz, ale i okupované země. Byli totiž přesvědčeni, že těmto zemím nenáleží žádné právo do něčeho zasahovat. V jejich vidění světa se velmoc Rusko dohodne s velmocí USA a na zbytku nezáleží. Přesně po tomhle přístupu toužil Putin a přesně takový přístup mu nyní dává Donald Trump.
Ten je ve své rétorice mnohem podobnější Brežněvovi než Reaganovi. Imponuje mu šíření strachu v ruském stylu. Hned po svém zvolení začal některým spojencům vyhrožovat vojenským zásahem. Neustále chrlí nápady, které území by měly Spojené státy anektovat, klidně silou – Grónsko, Panamu, Kanadu a nejnověji i Pásmo Gazy. Jak moc je to podobné Brežněvovi s jeho vojsky v Maďarsku (1956) a v Československu (1968). Nejde jen o vyhrožování.
Od své inaugurace Trump mnohokrát naznačil, že bipolární vidění světa je zpět. A co hůř, Spojené státy vede k chování, které předváděl Sovětský svaz a Rusko. Je nám úplně jedno, co si myslí jiné země, ty nám do naší politiky nemají co mluvit. I když jim určujeme život. Nejděsivějšího rozměru nabral Trumpův přístup v tomto týdnu. Po telefonátu s Putinem oznámil, že se s ním dohodne na míru. Názor Ukrajiny, ale ani spojenců v NATO ho naprosto nezajímá. Putin si řekne podmínky a Trump nechá Rusko Ukrajinu vyvraždit.
Hrozba nejen pro Česko
Pokud něco tak odporného Trump opravdu udělá, jsme v obrovském nebezpečí. Není totiž žádným tajemstvím, že pokud po něčem Putin opravdu touží, pak je to návrat před rok 1993. Jinak řečeno, obnovení východního bloku. Těžko říct, jak se to bude některým Trumpovým obdivovatelům u nás líbit. Jistě, ti, co se už dnes Ruska bojí a ze strachu mu podlézají, budou nadšeni. A co ti další?
Je tu ovšem ještě jeden problém a poukázali na něj nyní němečtí politici. Sovětští vůdci alespoň respektovali ono bipolární uspořádání a přes chřestění zbraněmi se nikdy nepokusili jít dál. Dokonce ani v Německu (Berlín byl v tomto směru opravdu výjimka). Jistě, velmoc a „velmoc“ se střetávaly v Africe či Asii. Ale Evropa byla jasně rozdělená. Putinovské Rusko je ale v mnohem větším srabu, takže aby dokázalo svou velikost, bude bažit po dalších a dalších územích.