Když Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) odmítl 19. února prodloužit Autonomnímu sociálnímu centru Klinika smlouvu o výpůjčce budovy na pražském Žižkově, argumentoval nesouhlasným stanoviskem stavebního úřadu Prahy 3. Toto stanovisko se opírá o tvrzení, že budova byla zkolaudována jako plicní zdravotnické zařízení, a jiné využití je tudíž nelegální. Věc má ale háček: předmětné kolaudační rozhodnutí nelze dohledat.

Centru Klinika skončila nájemní smlouva 2. března. Levicoví aktivisté však odmítají budovu vyklidit a snaží se všemi prostředky, včetně licitace o údajném veřejném zájmu, dosáhnout prodloužení smlouvy. Nejde o to, že by snad měli jakékoli faktické či morální právo užívat cizí (v tomto případě státní) nemovitost ilegálně, bez smlouvy a zadarmo, a nic na tom nezmění ani různé vyděračské akce organizované formou občanských protestů. Jde o to, že jim státní instituce ÚZSVM argumentovala údajně právně závazným, leč neexistujícím dokumentem. Nemusela přece vysvětlovat vůbec nic: Smlouvu vám neprodloužíme. Tečka. Máme s ní jiné plány. Lhát se nesmí ani anarchistům a squatterům.

Na problém poukázal na úterním jednání zastupitelstva Prahy 3 předseda Strany zelených Matěj Stropnický, který je jeho členem. Ten se nechal slyšet, že kolaudační rozhodnutí, podle kterého musí Klinika fungovat jako zdravotnické zařízení, nikdo nikdy neviděl.

Stropnický proto jako zastupitel oficiálně požádal stavební úřad Prahy 3 o předložení kolaudačního rozhodnutí objektu. Ukázalo se ale, že úřad rozhodnutí s vysokou pravděpodobností nedohledá a ani se o to nebude snažit.

„Kdyby tady to kolaudační rozhodnutí bylo, tak bych ho samozřejmě ukázal. My ho v archivu nemáme. Ani se nehledá, archiv byl prohledán dvakrát a to stačí, my ho zkrátka nemáme,“ sdělil serveru iDNES.cz šéf úřadu Václav Tětek.

Stavební úřad k tomu pouze uvedl, že stavba byla jako zdravotnické zařízení povolena. „My jsme vyzvali ÚZSVM, aby zajistil užívání objektu k tomu účelu, k jakému byla stavba povolena, a povoleno to bylo jako zdravotnické plicní zařízení. Od roku 1961, tedy od doby vzniku této stavby, nikdo nezažádal o změnu užívání,“ řekl Tětek.

ÚZVSM jako vlastník budovy odmítl spor komentovat s tím, že nereaguje na politická vyjádření zastupitelů Prahy 3. Pouze zopakoval, že smlouvu neprodloužil na základě tvrzení stavebního úřadu, že pronajmutí kliniky bylo v rozporu s dokumentací uloženou v jeho archivu. „My se samozřejmě, stejně jako každý jiný vlastník nemovitostí, musíme řídit příslušnými sděleními odboru výstavby, jinak by nám hrozily sankce,“ uvedl mluvčí úřadu Radek Ležatka.

Je to tedy začarovaný kruh. Jeden úřad se odvolává na druhý, přičemž klíčový dokument, o který opírají svá rozhodnutí a jejich zdůvodnění, neexistuje a dost možná ani nikdy neexistoval.

Stropnický k tomu na svém facebooku nabídl následující vysvětlení a z něho plynoucí závěry:

„Historka nikdy nezkolaudované polikliniky je takováto: Když byl objekt někdy v šedesátých letech dokončen jako plicní klinika a byl už ohlášen termín přestřihávání pásky kterýmsi městským tajemníkem KSČ, ukázalo se, že dosah rentgenového záření z tehdejších přístrojů na okolní zástavbu neodpovídá normám. Jenomže tajemník už měl připravené přestřihávací nůžky, hrozila blamáž a postih podřízených. A tak plicní kliniku otevřeli jakože v provizorním režimu. A padesát let byla takto provozována, aniž kdy získala kolaudační rozhodnutí. Nemít ho znamená, že stavba ve smyslu stavebního zákona vůbec neexistuje. Jestli se skutečně ukáže, že objekt nikdy nebyl zkolaudován, bude potřeba se ptát:
1) na základě čeho/jakého pokynu vyzval stavební úřad nájemce objektu k jeho užívání „v souladu s kolaudačním rozhodnutím“,
2) na základě čeho tvrdí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, že nemůže prodloužit nájemní smlouvu iniciativě Klinika, která budovu užívá v „rozporu“ s kolaudačním rozhodnutím, a konečně
3) jaké tlaky tedy způsobily, že stavební úřad vyzýval a majetkový úřad odmítl prodloužit? Musíme být ještě chvíli trpěliví, ale vypadá to zatím buď na svévolné jednání stavebního úřadu, nebo na zasahování samosprávy do výkonu státní správy, a dost možná na obojí. Pak bude ovšem na místě otázka čtvrtá: kdo tu vlastně porušuje právo: Klinika, nebo stavební úřad, majetkový úřad a vedení radnice?“

Je třeba konstatovat, že Stropnický se ptá logicky, i když si o důvodech a pohnutkách, kvůli nimž se v celé kauze angažuje, můžeme myslet svoje. A úřady, které mají takovýhle svinčík v dokumentaci ke spravovanému majetku, jsou arogantní a navíc lžou, by mu měly stejně logicky a konzistentně odpovědět. Pokud to ovšem, včetně případné omluvy veřejnosti, kterou mystifikovaly, zvládnou a dokážou.