Povinné a plošné užívání roušek je ve světovém měřítku českým unikátem. Babišova vláda ho prosadila striktním příkazem. Jenže nošení roušek všude na veřejnosti mělo v posledních týdnech nečekaného odpůrce: Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), která je agenturou OSN. Ta neváhala nošení roušek zpochybnit a vyzvat, aby lidé po celém světě upřednostnili jiné postupy, které lépe brání šíření epidemie, zejména udržování odstupu a mytí rukou. Nyní ale vyšla WHO Čechům vstříc a podomácku vyrobené roušky akceptovala jako jeden z možných ochranných prostředků.
Ještě minulé pondělí prohlašoval koordinátor krizové pomoci z WHO Michael Ryan, že roušky přinášejí zbytečná rizika, když je lidé nesprávně snímají. Právě při tom se prý totiž mohou nakazit. Ryan prohlásil: „Naše rada: Nedoporučujeme nošení roušek, pokud člověk není sám nakažen.“ Řekl také, že plošná nařízení tohoto typu jsou neužitečná. „Při současných opatřeních ve světě se vir častěji přenáší doma mezi členy rodin než venku na ulici,“ upřesnil.
Nyní ten samý činovník světové organizace na nošení roušek přistupuje. Poté, co se seznámil s dojemným hnutím domácího šití roušek, které se v masovém měřítku a během pouhých tří dnů odehrálo v jedné ze zemí východní Evropy, Ryan svůj postoj přehodnotil. V pátek 3. dubna sdělil médiím, že podomácku vyrobené roušky neuškodí. Před nakažením sice nechrání, ale mohou podle něj snižovat riziko, že člověk, který roušku nosí, nakazí své okolí. Stejně je ale hlavní udržovat si odstup a mýt si ruce, zakončil Ryan svůj smířlivý pročeský statement. Podle WHO je totiž především důležité, aby dostatek profesionálně vyrobených pomůcek měli zdravotníci, což by velká poptávka laické veřejnosti neblaze komplikovala. Domácí šití roušek si v masovém meřítku zjevně nejprve neuměli ve WHO představit a ani je to nenapadlo.
Šití roušek nám hodně dalo. Užili jsme si pocit národní jednoty. Vláda přikázala plošné nošení roušek, ale přitom je nedokázala zajistit, protože nezodpovědně šetřila v hmotných rezervách a vyprázdnila své sklady. A tak jsme si roušky ušili sami. Co nám zbývalo, když za jejich nenošení hrozí stát pokutami? Za pár dní se ale již zapomnělo, proč jsme si je museli sami ušít a nemohli si je nikde koupit. Nyní se z této nepříliš důstojné akce stal bezmála legendární národní výkon.
Architekt českého boje s virem profesor Roman Prymula si tedy může oddechnout. Po prvním verdiktu WHO o rouškách se totiž ocitl v poněkud prekérní situaci, když se poté, co si celý národ ušil roušky, musel vyjadřovat k jejímu odmítavému stanovisku. Nádech trapnosti se vznášel i nad slavným českým videem s heslem „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“, které dokonce v anglické verzi zaslal premiér Andrej Babiš americkému prezidentu Trumpovi, aby ho poučil, jak má bojovat pravý státník s koronavirem. Babiš nedocenil, zda by země tří stovek milionů často velmi svobodomyslných lidí přistoupila na takový projev stádnosti či plošný státní příkaz tohoto druhu. Nelze ani zjistit, zda si prezident Trump se svým týmem v Oválné pracovně pustili video z Čech. Pouze víme, že Trump nově nošení roušek doporučil, odmítl to ale lidem nařizovat.
Video podnikatele Petra Ludwiga a herečky Anety Kernové o nutnosti roušek sděluje, že právě roušky jsou tím opatřením, díky němuž se Česko ubránilo tvrdšímu zásahu epidemie. Je to vskutku odvážné tvrzení. Tím pravým důvodem nižšího zásahu bude totiž spíše geografická poloha naší země, vyšší odolnost populace střední Evropy vůči smrtící formě respiračních onemocnění a nižší míra kontaktů s kosmopolitními epicentry nákazy. A za nižší smrtností zřejmě stojí i vysoká míra osamocenosti našich seniorů na rozdíl od seniorů v Itálii, kteří mnohem více žijí dohromady s mladšími generacemi.
Ale je to dobré, nešili jsme nadarmo. WHO nám dala na roušky svoje razítko. Jistěže by bylo správné, aby se roušky používaly přiměřeně situaci. Mohou mít svůj smysl jako symbol ohleduplnosti i jako nedokonalý prostředek ochrany ve velkých obchodech, lékárnách a zejména v hromadné dopravě. Vytvářejí sdílené vědomí, že je třeba se chovat disciplinovaně. Ale jejich plošné používání patří k nejděsivějším absurditám současné hysterické situace, kterou vládní síly využívají k upevňování nadvlády nad společností.
Češi tedy po smířlivém gestu WHO mohou dál chodit po vesnicích, po lesích, polích a loukách své krásné země s nasazenými rouškami a dál poslouchat absurdní příkazy své vlády. Psychicky zdravý národ by měl rozlišovat potřebná opatření od bezmyšlenkovité státní buzerace. Roušky mají svůj smysl v konkrétních situacích, ohleduplnost je zcela namístě. Ale plošný příkaz nošení roušek je symbolem toho, jak snadné to má v našich končinách autoritářství.
P. S. Děkuji za roušky, které mi byly darovány, a ani trochu nesnižuji tuto snahu. Jsem prostě jen proti přehnané buzeraci a plošným příkazům, které vedou k absurdním situacím. V lese roušku prostě nepotřebujeme. V lékárně její nošení nerozporuji.
