Komunistiská europoslankyně Kateřina Konečná FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
NÁZOR / To, že komunistům nebyla dostatečně přistřižena křídla hned po listopadu 1989, je chyba, která se stále častěji a hlasitěji připomíná. Namísto toho, aby komunisté kvůli tomu, co tu prováděli, tiše prosili o odpuštění, jejich předsedkyně zpupně útočí na současnou dobu. Jediným důvodem přitom je, že chce opět usednout v nenáviděném Bruselu a zabezpečit si tak pohodlný a hlavně bezpracný život.
„Co zbylo mladým (jak jim ti, kteří si falešně hrají na jejich kamarády, říkají – gen Z) ze svobod a vizí roku 1989? Co jim dnes stát nabízí?“ ptá se „rudá Kateřina“ sugestivně na bývalém twitteru, nyní síti X, kterou ale ona zmiňovaná generace takřka nepoužívá.
A sama si hned následně odpoví, že tito lidé mohou jít svobodně volit, „ale jen ze 2–3 předem vybraných stran, jinak jste dezolát“. Že mají právo na vlastní bydlení, „ale jen pokud jej zdědí nebo jim náhodou v zahraničí vlastněná banka umožní se zadlužit dluhem, se kterým pravděpodobně zemřou“. Že mají právo na bezplatné školství, „ale jen pokud nejde o školku pro dítě, nebo vysokou školu a bydlení během studií“. Že mají právo na bezplatné zdravotnictví, ale „jen pokud nejde o pediatra, zubaře, praktika, nebo psychologickou pomoc – u těch mají právo si je najít v nejbližším velkém městě“. Že mají právo cestovat, „pokud na to mají peníze“. Že mají povinnost sloužit vlasti ve válce, „do které je zatáhli lidé o desítky let starší, kteří v ní sloužit nikdy nebudou (ani jejich děti)“.
„Tak na vás gen Z, volte kamarádku Danuši Nerudovou, STAN, SPOLU a Piráty,“ dodává rozohněná Konečná, aby bylo naprosto jasné, že jí jde skutečně jen o volby do Evropského parlamentu, nikoliv o „gen Z“.
Už jsme tu mnohokráte odkazovali na Saturnina, vskutku geniální dílko Zdeňka Jirotky, kde titulní postava spolu s dědečkem založí Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. V případě šéfky komančů je její výroky rovněž nutno vysvětlovat, a hlavně uvádět do souvislostí, které soudružce Konečné jaksi, samozřejmě že úmyslně, unikají.
Vezmeme-li to popořadě, jak by to jistě bral i zmiňovaný Saturnin, je prvním bodem, nad kterým Kačenka pláče, nemožnost svobodně volit. Zapomněla soudružka, kolik stran smělo být voleno (a vlastně vůbec existovat) v dobách, kdy se tu všude roztahovala její partaj? Nevidí, že dnes v každých volbách kandidují desítky nejrůznějších obskurních stran, spolků či hnutí, z nichž mnoho má blízko, minimálně mentálně, právě ke komunistům? A nálepkováním odpůrců za pomoci slov, jako jsou třeba renegát, zrádce, zaprodanec a další vskutku líbivá slůvka, komunisti taky nešetřili.
Druhým bolavým bodem je bydlení. I zde se soudružka předsedkyně tak trochu střelila do vlastní nohy. Nechme stranou fakt, že komunisti uspokojovali bytové potřeby některých lidí tak, že je nastěhovali do domů, které bezostyšně ukradli jejich právoplatným majitelům. Ani výstavba nových bytů totiž nebyla bůhvíjaká, když se na „vlastní“ bydlení čekalo řádově roky, často i desítky let. Byty zkrátka nebyly, a když byly, tak nebyly pro každého.
Třetí bolístkou trápící europoslankyni je placení za vysokoškolské studium. Tady nejde mluvit už ani o nadsázce, ale Konečná zkrátka bohapustě lže. Pokud na veřejné škole student ukončí studium v řádné době, což jsou v případě bakalářského stupně čtyři roky, u magisterského studia další tři, tedy celkem sedm let, nikdo nic neplatí. Ale hlavně studovat může každý, kdo na to inteligenčně má. Nemusí mít vyhovující kádrový profil ani odpovídající „třídní původ“. Jen malá připomínka – za bydlení na koleji se platilo i „za komančů“, ale o jeho úrovni snad raději pomlčet.
V případě zdravotnictví si stačí vzpomenout na to, jak fungovala péče v dobách před listopadem 1989. Dlouhé čekací doby i na banální operace či „všimné“ za lepší péči. Je pravda, že dnes nejsou v každé vesnici všechny zdravotnické obory, ale tak tomu nebylo ani za komunistů.
Cestování je pak kapitola sama pro sebe. Dříve nemohl cestovat ani ten, kdo by na cestování měl peníze. Dnes může kdokoliv svobodně přejít hranice, aniž by se musel bát toho, že ho kádrově pevný straník v řadách pohraniční stráže zastřelí či na něj vypustí krvežíznivou bestii bez košíku.
K poslednímu bodu jen jediné. Nikdo z naší vlády nikoho nezatáhl do žádné války. Jediný, kdo zatáhnul do války Ukrajinu a nejraději by bojoval s celou Evropou, ale hlavně s demokracií jako takovou, je Konečné miláček Putin. Jen on ze svého bunkru řídí boje a posílá na smrt tisíce lidí. Zastavení války je přitom dílem okamžiku – jen by za své činy musel nést následky.
Na druhou stranu se musí náčelnici rudých komančů jedno přiznat. Svým příspěvkem přesně popsala nechutnosti komunistického režimu, za který se hodlá nadále bít v polstrovaném křesílku v Bruselu, co nejdále od „gen Z“, ale i od Putina.
Ne, není to drzost, je to sprostá drzost. Je to naprosté chucpe.
