Šéfredaktorka Ukrajinské pravdy Sevgil Musajevová. FOTO: Mkip.gov.ua, wukimedia, CC BY 4.0
FOTO: Mkip.gov.ua, wukimedia, CC BY 4.0
Šéfredaktorka internetových novin Ukrajinska pravda Sevgil Musajevová napsala a publikovala otevřený dopis bývalé německé kancléřce. Obrací se na ni s výzvou, aby nedovolila vzniknout nové zdi, která by rozdělila Evropu. Text přinášíme v plném znění.
Vážená paní Merkelová!
Obracím se na vás se vší úctou k vaší roli v nejmodernější historii nejen evropského kontinentu, ale i světa. Po desetiletí jste byla příkladem odpovědného vedení pro mnoho mladých demokracií, když jste v nejtěžších chvílích hájila hodnoty svobody. Nikdy jste si nedovolila lhostejnost a dbala jste na zájmy nejen svého národa, ale všech Evropanů. Jsem si jistá, že právě služba hodnotám a zásadovost z vás učinily jednoho z nejvlivnějších politických vůdců současnosti.
Na jaře roku 2019 jsem měla to štěstí, že jsem poznala a pochopila vaši motivaci. Bylo to na promočním večeru Harvardovy univerzity. Několik tisíc dalších studentů se sešlo v Harvard Yardu, aby si vyslechli váš projev. Vyprávěla jste o svém životě ve východním Německu v podmínkách totální diktatury. O tom, jak byli vaši spoluobčané po desetiletí pod neustálým dohledem tajných služeb. O tom, jak byli v této zemi pronásledováni disidenti. O vládě NDR, která se tak bála, že lidé utečou za svobodou, že postavila skutečnou obrovskou zeď, která rozdělila vaši zemi na dvě části, rozdělila rodiny a přátele. Zmínila jste, že váš tehdejší byt byl umístěn těsně u zdi, a každý večer jste se tak cestou domů o ni doslova opírala. Ta zeď vás připravila o mnoho příležitostí, doslova vám stála v cestě, ale nemohla ovlivnit vaše myšlenky, touhy a zásady. Nemohla vás připravit o možnost snít o něčem velkolepém.
Tehdy, když jsem mezi několika tisíci mladými lidmi poslouchala váš proslov, jsem plakala. Plakala, protože jsem chápala vaši bolest. Plakala jsem, protože jsem cítila, co vás tolik let ve funkci německé kancléřky pohánělo.
Už osm let je v mé zemi válka, kterou jsme nezačali. Koncem února 2014, několik dní po útěku našeho bývalého prezidenta, Putinovo Rusko obsadilo můj rodný Krym. Moji rodiče tehdy žili ve východní části poloostrova. A jednoho dne ráno, když se chystali do práce, uviděli na silnicích svého města ruské tanky. Víte, co následovalo – „zelení mužíčci“, které Putin odmítal uznat za ruskou armádu, referendum pod hlavněmi samopalů, slavnostní „připojení“ Krymu k Rusku. Tak vznikla mezi mnou a mými rodáky v 21. století nová zeď. Ale Putinovi okupace Krymu nestačila. Už tehdy si stanovil za cíl zničení evropské Ukrajiny. Válka přišla na Donbas. Válka, kterou od prvního dne vedlo Rusko, kryjící se za „povstalce“. Válka, která znovu rozdělila rodiny a kvůli níž tisíce ukrajinských dětí přišly o své rodiče a více než dva miliony lidí se staly nucenými vysídlenci.
Jako zodpovědný politik jste se snažila udělat vše pro to, abyste zastavila krveprolití. Díky vašemu úsilí tak vznikly minské dohody, v nichž však byla otázka Krymu „položena za závorku“. V důsledku okupace Krymu utrpěl celý systém mezinárodní bezpečnosti, který lidstvo budovalo po druhé světové válce, zdrcující porážku.
Ve svém projevu na Harvard Yardu jste zmínila, jak lidé koncem 80. let zbořili Berlínskou zeď, jak duch evropské svobody zachvátil Československo, Polsko, které bylo dlouho také de facto pod sovětskou okupací. Šestnáct let po této události se východoněmecká vědkyně stala kancléřkou své země, protože mohla snít o velkoleposti ve společnosti utlačované diktaturou. Tehdy, na jaře roku 2019, jsem měla také velkou naději, že hradba postavená Ruskem jednou zmizí i na mém rodném Krymu. Že poloostrov, kde se můj národ – krymští Tataři – opět pohybuje na samém pokraji přežití, stejně jako před více než 70 lety při sovětské deportaci, se opět stane svobodným.
Ale v předvečer osmého výročí okupace Krymu se Putin rozhodl zahájit totální válku proti Ukrajině. Denně ničí naše mírumilovná ukrajinská města, zabíjí naše lidi, kryje se hesly o denacifikaci. Moji rodiče, kteří Krym po ruské okupaci opustili, jsou opět nuceni uprchnout – začátkem března totiž raketa ruské armády zničila několik domů v jejich ulici na předměstí Kyjeva. Ruská válka proti Ukrajině trvá už měsíc. Za tu dobu se stalo uprchlíky více než 3,5 milionu Ukrajinců, bylo zabito 158 dětí, v několika městech naší země je to skutečná humanitární katastrofa. Armáda okupační země nás zabíjí, ale stejně jako Berlínská zeď před 40 lety nám nemůže vzít schopnost snít. Nemůže nám vzít zásady a právo zemřít kvůli nim.
Zahájením invaze na Ukrajinu chtěl Putin postavit novou zeď mezi Ruskem a západním světem. Touto zdí chtěl rozdělit čtyřicetimilionovou zemi, která už před osmi lety zaplatila velkou cenu za právo být zemí evropskou. Proti Putinovi se však vzedmula vlna odporu. Celá naše země dnes bojuje za právo na existenci. V naší armádě nejsou jen statisíce vojáků, v naší armádě jsou totiž všichni Ukrajinci, miliony lidí každý den pracují na společném vítězství. Tento výkon Ukrajinců inspiruje lidi po celém světě, připomíná světu to nejdůležitější. Ale také to, že v 21. století ještě někdo může přímo v Evropě zabíjet lidi jen proto, že chtějí žít ve svobodné zemi a rozhodovat o své budoucnosti sami.
Paní Merkelová, vy jste se vždy strachovala o budoucnost Evropské unie. Vykonala jste hodně pro její posílení a ochranu. Dnes, když už jste odešla z aktivního politického života, nastává rozhodující okamžik v dějinách evropského kontinentu, v dějinách západního světa. A vy nemůžete zůstat stranou. Jménem Ukrajinců v různých koutech světa se na vás obracím s prosbou: Podpořte členství Ukrajiny v EU. Chápeme, že naše země má mnoho problémů, ale právě její mladou energii a touhu po svobodě dnes Evropa tolik potřebuje. To je to, co dělá Evropskou unii evropskou.
Pomozte Ukrajině v jednáních s Ruskem. Pomozte zastavit válku, která denně zabíjí naše lidi. Věřím, že pro to dokážete najít správná slova. Všechno, co se dnes děje v Evropě, je mimo jiné důsledkem problémů, které jsme se celé roky snažili nevnímat. Všechno, co jste se tolik let snažila budovat a bránit, může být dnes zničeno. Kvůli „záchranné misi EU“ se musíte vrátit do veřejné politiky. Paní Merkelová, jsem si jistá, že v 21. století nemůžete připustit vznik nové Berlínské zdi. Nikdo nesmí dopustit novou diktaturu.
Ráda bych zakončila svůj dopis vašimi slovy z téhož projevu před třemi lety: Nothing can be taken for granted and everything is possible. (Nic nemůže být bráno jako samozřejmé a všechno je možné.)
Pevně doufám, že si tento dopis přečtete a budete reagovat na bolest milionů Evropanů trpících v této válce.
