Ptali jste se táty? Nebo, vy mladší, dědy? Jak začínala normalizace? Prý pod různými záminkami různé zákazy. Ten včerejší byl extra. V Praze chodili hasiči (úředníci, policajti etc.), že pokuta zapálení ohně je sto tisíc, tedy více než tři měsíční průměrné platy. Tak to už je pohrůžka. To si jen tak někdo „nelajsne“.
V březnu 1969 jsme hráli s Ruskem hokej na mistrovství světa. Porazili jsme je hned dvakrát, tu nerozbitnou „sbornou komandii“. A taky se s nimi naši borci porvali. V Praze byly nepokoje, viz film Mistři. Dneska vám tanky nepomůžou, psali tehdy čeští vlastenci na transparentech v hale ve Stockholmu.
Čarodějnice, my pohané z Česka, pálíme od nepaměti. Všechny zlé síly zimy spálíme na ohni, při této noci můžeme najít navíc poklad. Pokud u sebe budeme mít květ kapradí a k tomu odvahu nepodlehnout zlým silám.
Pohané v Česku byli vždy silní muži, to jste se jistě učili v dějepisu. A že je srovnal až „kupec“ Sámo. No, kupec. Srovnat partu gaunerů, to je na „kupce“ velký úkol, že? Tak to asi nebyl kupec. Nicméně, tito pohané, kromě pálení zlých sil, měli spoustu dalších rituálů, třeba zakopávali k ovocným stromům zbytky jídla ve snaze být v pohodě s bohy Přírody. Ostatně, já to dělám dodnes.
A pak přišli Cyril s Metodějem, po nich Hus, abychom tu víru měli tak nějak sofistikovanou a žili k tomu dál autenticky. Jenže tihle chlapi to všechno brali hrozně vážně. A tak se rozjely husitské války, které měly koncovku ve třicetileté válce a následně v době Temna. Skoro šest set let, než se s námi dalo jakžkatkž mluvit.
A když sem pak přijde slovenský velmož, podporovaný několika místními kolaboranty, a zakáže nám pálení čarodějnic, aby nás „jakože normalizoval“, tak my se nedáme. My včera oheň pálili. A vy?