Vládní lockdown opět vrátil Českou republiku do stavu před sedmi měsíci. Nezbývá nám než opatření respektovat a doufat, že se stávající situaci podaří zlepšit i díky práci a obětavosti všech zdravotníků a bezpečnostních složek a v neposlední řadě díky zodpovědnosti nás všech.
Ráda bych se vrátila o několik dní zpátky, kdy na Staroměstském náměstí proběhla demonstrace proti vládním opatřením, která skončila střetem s policií. Nezodpovědnost některých účastníků byla do očí bijící, přesto je všechny nelze hodit do jednoho pytle a od stolu jednoduše odsoudit. Mezi fotbalovými rowdies se světlicemi bychom totiž našli také úplně jiné lidi.
„Byla tam i silná skupina těch, kteří třeba přišli o práci nebo dlouhodobě nedůvěřují vládě,“ zaznělo ostatně v Událostech, komentářích od ředitele společnosti STEM Martina Buchtíka. A lidí, o kterých mluvil, jsou ve společnosti desetitisíce. Politici, odborníci, epidemiologové i lékaři kreslí ve veřejném prostoru epidemiologické grafy, vysvětlují predikce a spekulují o tom, kdy se konečně dočkáme kýžené vakcíny. To všechno je nesmírně důležité, ale nesmíme stavět na druhou kolej ani společenskou rovinu celé koronakrize.
Rodiny teď zůstávají bez prostředků, školáci bez výuky, zdravotníci jsou na kraji kolapsu a zastavil se kulturní i společenský život. A to ani nemluvím o tom, že sotva se malí živnostníci vyhrabali z propasti, upadají do ní znova. Naděje na zlepšení je přitom v nedohlednu. Na vině je i vláda, která zjevně nemá plán delší než do začátku listopadu a svá rozhodnutí nedokáže mnohdy vysvětlit ani jednotlivým členům kabinetu.
Nerada bych teď strašila nějakou sociální katastrofou a jejími možnými důsledky. Ovšem historie nás naučila, že právě situace podobné té dnešní bývají zárodkem pro růst populistů a extremistů. Události na Staroměstském náměstí jsou toho prvním důkazem. To nesmíme dopustit za žádnou cenu.
Jsme v situaci, kdy musíme při zavřené ekonomice přicházet s takovými řešeními, která alespoň částečně zabrání pádům lidí na sociální dno. Snažíme se o to. Dbáme na to, aby návrhy TOP 09 směřovaly k tomu, aby nezachraňovaly minulost, ale naopak hledaly řešení do budoucnosti. Chtěli jsme snížit odvody pro firmy na 50 % za dny, kdy zaměstnanci nepracují, tříměsíční odstupné pro zaměstnance (přičemž dvě třetiny hradí stát) či zvýšit podporu na 1,5násobek průměrné mzdy. Zároveň chceme maximální možnou mírou podporovat rekvalifikaci lidí tak, aby byli připraveni na nové uplatnění. Jedině touto cestou můžeme pomoci zachránit pracovní trh.
Přiznejme si, že viru se jen tak nezbavíme, ovšem naší hlavní ambicí musí být, abychom se všichni brzy mohli vrátit k normálnímu životu.
Autorka je předsedkyně TOP 09.