Každá z těch položek by znamenala v normální zemi konec v politice, nejen ve vysoké funkci. Pan Babiš je agent Státní bezpečnosti, trestně stíhaný, syna uklidil na okupovaný Krym, je podezřelý z obrovského střetu zájmů a nakonec se dozvíme, že vládní pošta chodí nijak nechráněná přes Agrofert.

To poslední zjištění publikované na Seznam Zprávy, že majitelem poštovního serveru, z něhož premiér komunikuje s vládními činiteli, je zaměstnanec Agrofertu Martin Branský, je už jen třešnička na dortu. Třešnička ovšem dost jedovatá, protože tady jde o bezpečnost státu.

Jsou jen dvě možnosti, buď Babiš má něco společného s Agrofertem, nebo nemá. Pak je ale v obou případech špatně, když jeho maily putují přes tento podnik. Tady už to propojení firmy a státu zašlo dost daleko. Zatím šlo ohledně našeho povedeného premiéra o pověst země, peníze státu a občanů, zdraví občanů a jejich život a teď už i o informační bezpečí.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Čekat ale nějaké vzbouření u věřících Babišovy sekty by bylo nejspíš naivní. Nepochopili nic z toho, co se tu dělo a děje. Kampak na ně s nějakými servery a IP adresami. Andrej je přece tak lidový a zatočil s korupcí. Teď nejlépe na světě zatočí i s koronavirem. Jsou vůči ohni faktů odolní jako tepelný štít kosmické lodi.

Proč jsou Babišovi voliči tak „chápaví“? Loni v lednu nám vysvětloval v rozhovoru sociolog Pavol Frič, že Babiš je lídr, který dokáže vzbuzovat v lidech emoce. „Navzdory tomu, že je oligarcha, vzbuzuje v lidech pocit, že patří k nim, a chce, aby se běžní lidé měli lépe. Získal je na svou stranu a pak mu nedělalo žádné potíže pokračovat v taktice, kterou měl už předtím, totiž podnikat se státním větrem v zádech. To je něco, co běžní politici nedokáží, totiž naplňovat emocionální potřeby lidí. On to dovede. Dal lidem pocit důležitosti a smysl pro jejich volební chování. Jakmile s někým navážete emocionální vztah, tak mu odpustíte téměř cokoliv. Na Slovensku se na takové vlně svezl Vladimír Mečiar. On absolvoval v podstatě tu samou cestu. Pak už byl nezničitelný. Vystupoval asi takto: Lidé, já jsem váš, já bych se v práci pro vás roztrhal a mám vás rád. Tak začínal, a kdyby pak v přímém přenosu zabil svou matku, nikdo tomu neuvěří. A to je také případ pana Babiše.“

Když pomineme běžného voliče, jsou tu ale ještě lidé kolem Babiše, kteří musí moc dobře vědět, jak se věci mají. Stejně jsou s ním ale na jedné lodi a na tom zlu vyvlastňování státu ve prospěch oligarchy a jeho kliky se podílejí. Těžit z lidské nevědomosti, hlouposti a naivity je dost velká špína. Bídný konec jedné země, a to jsme nejspíš ještě neviděli všechno.