Roku 1609 začala okupace Okinawy japonskou armádou klanu Sacuma. Aby zamezili vzpourám a odporu, vydávají Sacumové zákaz nošení veškerých zbraní. Včetně nožů.

Výsledek? Rozvoj bojových dovedností. V utajení a holou rukou. I trochu odrostlé dítě se naučilo lámat kosti jedním úderem.

Roku 2016 socialistická vláda pod neformálním vedením nejbohatšího Slováka chrlila jeden předpis a zákon za druhým. Zákazy, povinnosti, registry, omezení. V něčem to skoro připomínalo boj proti „vnitřnímu nepříteli“, který známe z dob dávno minulých.

Jaký bude výsledek? Naprostá neúcta k právním předpisům, jejich obcházení, letargie, neochota podnikat a být aktivní.

Jsem dospělý, samostatný muž. Většinu času příčetný. Nepotřebuji mít na kelímku od kávy napsáno upozornění, že káva může být horká. Nepotřebuji ochránit před zakouřenou hospodou. Nepotřebuji hlídat, abych se při práci doma náhodou necítil sám a neměl kluzkou podlahu. Že je káva horká, už ví i moje nejmladší dcera, do zakouřené hospody prostě nejdu a právní regulace “homeoffice” je tak absurdní, že snad vysvětlení nepotřebuje.

Nepotřebuji tátu Babiše, který bude rozhodovat, co je pro mě dobré a co ne.

Nejsem ovce, která se cítí v bezpečí za elektrickým ohradníkem. Pod dozorem státních vlčáků a nadšeně bečící, když ji slovenský bača holí.

Nejsem ovce, která nevidí, že zatímco bača nasypal do koryta další várku koblih, na druhé straně výběhu zase posunuli ohradníky blíž k sobě.

A co vy, vidíte na konec svého výběhu? A o kolik se vám v minulém roce zmenšil?

Nejsme tady pro vládu, ale vláda je tu pro nás. Politik má být služebníkem voličů. Ne bačou. Má hlídat dvě zásadní věci. Minimum potřebných povinností a maximum možné svobody. Jen takové prostředí umožňuje růst a rozvoj. Současná vláda se bohužel chová jako zlý bača.