K tomuto textu mne inspiroval esej Šílenství davů: rasa, kterou zde publikoval pan Douglas Murray o vážné hrozbě naší civilizaci. O okázalém a halasném antirasismu, který se opakovaně v naší kultuře mění v oikofobii. Nenávist k domovu, ke „svým“. Jev, který popsal Scruton ve své eseji O potřebnosti národů v roce 2004, a který od té doby povážlivě zesílil. Je to – mnou vytvořenou frází – antiindoevropský rasismus, a antiindoevropské padělání dějin.

Douglas Murray popsal dopady, projevy a hrozby tohoto trendu v západním světě, do které v této oblasti zatím naštěstí nepatříme. Zatím u nás požadavky rasových aktivistů nedosahují ani řádově srovnatelné intenzity jejich projevů v USA. Ale ta doba přijde. A lidé, kteří nepatří k žádnému z extrémních táborů této politické debaty a umí číst, nebudou mít ani potřebná slova, jak vysvětlit voličům SPD či Trikolóry, že nic jako rasa prostě neexistuje. Je to blud, termín předvědeckého světa, kdy se věřilo, že svět se skládá ze čtyř elementů a lidstvo ze tří ras podle barvy kůže: Bílé, černé a šikmooké.

Z úst sběratelů ulit, ke kterým patřím, jsem zaslechl nejednu kletbu na genetiky, kteří nám i v těch šnecích a jejich taxonomii udělali pro nás laiky až neuvěřitelný chaos. A to jde jen o plže. Genetický výzkum totiž umožňuje určit příbuznost ne podle vzhledu, ale podle skutečných předků. A už po prvních letech genetické taxonomie se ukázalo, že platí dvě pro starou linnaeovskou taxonomii založené na vzhledu zničující teze: Dva nepříbuzné druhy žijící v podmínkách, ve kterých je výhodné mít nějaký konkrétní tvar a vzhled, ten vzhled po pár desítkách generací mají v podstatě podobný nejen vzdálené druhy, ale i rody a čeledě.

A naopak: I blízce příbuzné druhy, když žijí v silně odlišných podmínkách, přes svou genetickou příbuznost po pár desítkách generací vypadají každý dost jinak. Pro lidské populace je to ještě mnohem složitější, a hraje tady zásadní roli esenciální vlastnost našeho biologického druhu: Kudy chodíme, tudy se množíme, a každý s každým. Takže mluvit o „rase“ z hlediska dnešní poznatků nejde, nic to slovo neznamená. Známe klad – potomky posledního společného předka. Ten máme náš lidský teprve šest milionů let, předtím jsme byli stejný klad jako dnešní šimpanzi.

Známe populace – skupinu, která někde žije a je nějak definovaná. Umíme porovnat míru příbuznosti, míru shody znaků, míru jedince typičnosti vzhledem k populaci versus směsi genů a znaků různých populací. Známe genetický termín haplogrupa, haploskupina. První žena určité populace. Potomci Uršuly – haploskupinana U – jsou spojeni v jeden klad. Clade. A slovo „rasa“ známe jen ze slova rasismus, což znamená konkrétní formu xenofobie zaměřené na vizuálně domněle zjistitelnou etnickou odlišnost. V přírodních vědách, kromě šlechtitelství, kde se raději už užívá termín plemeno, rasa nic neznamená.

Názorná ukázka: Co mají ti šneci společného? Patří oba do Animalia (říše), Mollusca (kmen) Gastropoda (třída) Caenogastropoda (podtřída) Neogastropoda (řád). A dál?

Na konci článku najde trpělivý čtenář správnou odpověď na to, které nadčeledi, což je velmi velká vzdálenost, mnohem a mnohem větší vzdálenost než barva lidské pleti a nadočnicový oblouk, patří který šnek. Která je Conoidea – „homolice“ (nadčeleď), a která Olivoidea – „oliva“ (nadčeleď)?

Všichni jsme míšenci

Především si musíme neustále uvědomovat, že snad kromě nějakých dosud podrobně neprozkoumaných populací Sanů a Pygmejů jsme všichni míšenci několika poddruhů jednoho druhu Homo sapiens, či dokonce míšenci více druhů Homo. Zcela nesporně jsme míšenci H. s. sapiens a H. s. neanderthalensis. Genomy přečteny, neandertálské geny nalezeny, dle Live Science tuším nejvíce v Bangladéši. V každém z nás jsou asi čtyři procenta neandertálských genů, a ti jedinci, kteří jich mají hodně, jak ukázala pandemie, jsou náchylnější na těžký průběh covidu. Ale! Kromě neandertálců nyní věda řeší dalšího předka, relativně nedávno objeveného denisovana, jehož geny jsou zdokumentovány a nacházejí se v genech dnešních obyvatelů Melanésie. Asi také poddruh, ale už týden jsem to negooglil, tak už je to možná díky genetikům jasné.

A aby se to nepletlo, ještě máme asi jedno procento genomu dalšího předka. Věda ale zatím neví, kterého. Člověk heidelberský? Či předka ještě dávnějšího – ovšem kterého? Homo antecessor, erectus, či ten zmíněný heidelbergensis? Nebo nějaký další poddruh či druh člověka, jehož ostatky jsme ještě nenašli? Takže o etnické čistotě si – možná – může nechat zdát nějaká malá skupina Sanů z pouště Kalahari. Mezi nimi se ještě před pár lety uvažovalo, že by snad mohli zůstat nějací „rasově čistí“ Homo sapiens sapiens bez neandertálských genů. Pokud to již věda nevyvrátila. Zato nově objevila dalšího našeho příbuzného, malého vzrůstu, a dala mu jméno Homo naledi. V Africe. Ovšem ten asijský Homo malého vzrůstu, kterého také věda našla, byl někdo jiný – tomu se říká Homo florensis.

Koncept rasy

Rasové koncepty včetně konceptu „nadřazenosti“ některých ras, vznikl v předvědeckém období poznání, na základě velmi omezených poznatků evropské vědy. V době, kdy svět netvořily prvky periodické soustavy, ale čtyři elementy: Země, vzduch, železo, voda a oheň. (Nesoulad počtu prvků není chybou, ale ironií.) Tehdejší doba popravdě znala jen sama sebe – bílé, a Židy, sem tam se mihl mouřenín benátský, a občas čínský obchodník. Ale už od samého počátku byl problém se Židy a Araby, protože minimálně evropští aškenázští Židé by sice měli být dle barvy bílí, patřit k bílé rase, ale vlastně jsou to Semiti. Židi, protože mají pejzy a jarmulku. Takže jiná rasa. Sakra. Na bílé islamizované Syřany se radši zapomnělo, to by taky nepasovalo. Sakra. Další problém nastal, když se Evropa dozvěděla o existenci Aboriginejců (tak vznikla rasa „australoidní“), pak přišli Negrité (Pygmejové, Sanové a jiná etnika malého vzrůstu tmavé pleti), a totální ránu zasadil teorii průzkum etnika Ainu na severu Japonska. Byli bílí, byli minimálně šikmoocí, až árijští, takže by měli patřit k nadřazené bílé rase. Ale také byli chlupatí, což s konceptem nadřazenosti neladilo.

Tyto trampoty provázely rasovou teorii přímo úměrně růstu lidského poznání. Definitivně, když nechal někdy v roce 1938 Adolf Hitler nově vědecky definovat svého předního rasového teoretika árijskou rasu a podíval se do zrcadla, tak knihu zakázal a v projevech začal používat místo „nordická rasa“ či „germánská rasa“ (i později za socialismu užívanou) frázi „německý lid“.  Ideál té nordické rasy totiž z nacistické věrchušky splňoval jediný Reinhard Heydrich.

Černá pleť není rasa

Cvičný kvíz pro nudící se čtenáře: Vytiskněte fotografii, odstraňte z dosahu a zorného pole všechny předměty použitelné jako zbraň  a předložte nejbližšímu zastánci rasové teorie s dotazy: Kolik je na obrázku „ras“, a kolik z gentlemanů tedy patří k subsaharské, východoasijsko-americké a indoevropské velké skupině populací. Když budete mít čas, zeptejte se po národnosti mužů.

Kmeny samozřejmě existují

Vypořádali jsme se s pojmem rasa, a na otázku „to jako že nejsou černoši, běloši a mongolové“ se odpovídá: Ano, úspěšné byly tři odlišitelné populace, které jsou časté: Asi osmdesát procent obyvatel subsaharské Afriky je mohutná subsaharská populace, obrovskou populaci má indoevropská populace, a ještě větší východoasijsko-americká populace. Dříve tedy „negroidní, kaukazoidní a mongoloidní rasy“. K těmto geneticky a částečně i vzhledově rozlišitelným úspěšným populacím však musíme připočítat další desítky populací, které se prostě nechytly. Ale jsou geneticky, vzhledově i sociokulturně od sebe i od jmenovaných tří úspěšných populací odlišní stejně, či často i více než afričtí černoši od Švédů. Vývoj lidstva je strom – a bod, kdy se do samostatné větve oddělili Pygmejové, je o desetitisíce let starší, než poslední společný předek bělochů a černochů. Takže Pygmejové – třebaže jsou černí – jsou stejně daleko od černých obyvatel Nigeru i bílých obyvatel Švédska. A jestli jsou nám příbuznější východní, nebo západní Pygmejové – jejich větev vývoje se totiž po oddělení od hlavního proudu také samostatně rozštěpila – to už vůbec nedává smysl. Vizuální i genetické odlišnosti mnoha set kmenů Nové Guineje jsou, díky historické izolaci populací ve velehorských údolích, tak velké, že by možná z hlediska a dle míry odlišnosti ras podle klasické rasové teorie mohlo být jen na tom jednom jediném ostrově sedm set ras.

Lze srovnávat?

Bez ohledu na to, že nic jako „rasa“ nemá v genetice racionální zakotvení, mají ji tam – zcela nezpochybnitelně – jednotlivé kmeny. Germáni, Slované, Bantuové, Chanové, Sanové, Udehejci či M´Buti jsou ve svém genomu poznat. Ale většinu lidstva tvoří míšenci těchto etnik či kmenů. Proto je samozřejmě lze srovnávat jen v konkrétním ukazateli. Nelze užívat termín „nadřazenost“, to je termín ze sociální psychologie, sociologie a etologie. Z vědy o fungování malých hierarchizovaných skupin, společnosti, anebo z vědy o fungování ekosystému. Tam mluvíme o nadřazenosti v potravním řetězci. Třídních rozdílech či vrstvách. A u vlků o smečkové hierarchii. Existuje i klovací pořadí slepic, vedoucí vlk smečky či v hierarchii stáda nejvyšší, všem ostatním nadřazená slonice. Ale že by byla veverka nadřazena syslu, nedává v přírodních vědách žádného smyslu. Ani zrzavá veverka veverce černé. Takže srovnávat lze kmeny – vymezené typickými sekvencemi v DNA, které se nevyskytují nikde jinde. V Čechách má typicky české sekvence (tedy původ) 10 procent obyvatel, typicky židovské 11 procent, a německé 33 procent.

Srovnávat kmeny a etnika samozřejmě můžeme, a podle libovolného kritéria, které nás napadne. Z hlediska stáří civilizace a kultury jsou zcela nesporně nejvyspělejší Číňané, střední Východ (od Urúku až do Jeruzaléma) a zaniklý Egypt. Evropa se zaznamenáníhodným prostorem, který to dotáhl dále než jen ke kmenovému zřízení, stala až s antikou. Ale po pádu Říma jsme se jako Evropané zase odsunuli někam na periferii rozvoje civilizace na tisíc let. Dnes zní paradoxně, že historicky nejstarší a opravdu pokročilé kultury evropského kontinentu vznikly v zemích, které v současnosti vnímáme v Evropě jako nejméně civilizované, které nejhůře hospodaří, a jako země, kde je největší b**del. Řecko a Itálie dnes výkladní skříní Evropy opravdu nejsou, byť to byl domov Homéra, Sokrata i Pythagora, a ještě za renesance byla Itálie v řadě „civilizačních disciplín“ – třeba v umění – stále na evropské špici. Ale v Řecku mnohde dosud mají – ještě v 21. století – na WC speciální košík, do kterého odkládáte použitý toaletní papír. Což, při vší úctě k Sofoklovi, za moc nóbl nepovažuji.

Pro postapokalyptický svět jsou nejlépe připraveni Sanové (Křováci), Pygmejové (africké pralesní kmeny populací lidí velmi malé postavy), Aboriginejci či amazonští Indiáni. Ti si poradí. My vymřeme.

Z hlediska sofistikovanosti kultury a estetiky – designu i chování – jsou nejdál jednoznačně Japonci. Japonská estetika a umění jsou v celé řadě parametrů nejenže nepřekonané, ale vzhledem k vývoji světa k umělohmotné líbivosti už nepřekonatelná.

Z hlediska srovnávání inteligence tradičně vítězí v testech Japonci, Číňané, a z „bílých“ –  Indoevropanů – jen Židé. Jde ovšem jen o reprezentanty populací s japonskými, židovskými a čínskými geny žijící ve velmi podobném prostředí civilizace 21. století – ve srovnatelných podmínkách. A neplatí to pro všechny Asiaty. Například členové sibiřského kmene Udehe, byť stejné „rasy“ jako Japonci, žili v jurtách ze stromové kůry, a když první udehejský spisovatel knižně popisoval své mládí, tak vzpomínal, jak se jednou dostali do medvědího brlohu. A že to tam měl medvěd mnohem lépe zařízené než sami Udehejci v jurtách. Například si natahal dovnitř suchou trávu, aby ležel na měkkém, což čínskému císaři geneticky blízké Udehejce nikdy nenapadlo.

Otázka, jaká je inteligence Sana, Křováka – kočovníka z Kalahari, ve srovnání s inteligencí newyorského bankéře, nedává smysl, a měřit a porovnávat IQ umíme v podstatě jen u potomků různých kulturních tradic a genetických vloh, kteří žijí už alespoň dvě generace v našem západním životním stylu.

V rámci kreativity a inovací – měřeného počtem udělených Nobelových cen v nepolitických kategoriích – jsou Židé, ale Japonci s Číňany a Korejci je budou dohánět čím dál víc. Čínu komunismus se zárukou zbrzdil, stejně jako Japonsko zbrzdila druhá světová válka, ale v mnohatisícileté historii Číny bude komunismus jen chvilkovou epizodou. Chanové ztrátu již dohánějí. Japonci už ji de facto dohnali.

Naše civilizace, euroatlantická, judeokřesťanská civilizace nesená populacemi v židovském a západoevropském kulturním okruhu v západoevropských a židovských populacích, je ale zcela nesporně nejpokročilejší civilizací hned ze dvou hledisek:

Za prvé – ač všichni žehrají na konzum – je technologicky tak vyspělá, že se lidský život v jejím civilizačním okruhu stal až nebezpečně pohodlným. Umíme nesmírně účinně léčit, prodloužili jsme průměrný věk našich životů o desítky let, neznáme hlad, a zkonstruovali jsme čistý zdroj energie. Jadernou elektrárnu. A také jadernou bombu – zbraň tak děsivou, že pouhá její hrozba udržela počet válek na planetě na nejnižší úroveň v historii, a především zabránila zničující válce velmocí.

Druhým, a podle mého soudu důležitějším prvenstvím naší civilizace jsou práva jedince, vznik a dodržování lidských a občanských práv, svobody jedince, demokracie a úcty k životu. Je to pokročilost, na kterou můžeme být naprosto právem hrdí, a která by mohla jít příkladem všem ostatním kulturám. A je to (připomínám, v tomto ohledu) kultura zcela nepochybně nejlepší a k člověku, jedinci, živé bytosti nejvstřícnější a nejpokročilejší. Je nejvyspělejší respektem k odlišnosti, tolerancí k jiné víře, jinému politickému názoru či jiné sexuální orientaci. Proto také disidenti, obhájci svobody a demokracie ze všech odlišných civilizačních okruhů od Ruska přes Čínu a Pákistán až po subsaharskou Afriku utíkají před pronásledováním tamních totalitních režimů k nám. Prchají ze zemí, které jsou z hlediska lidských práv, občanských svobod a demokracie zaostalé. A to samozřejmě i z „rasově“ nám velmi bílého Ruska. Takže: Rasa neexistuje, existují jen rasisté. V biologii existují lidské populace, kmeny a jejich míšenci, a v sociologii kultury.

Esej Šílenství davů: rasa, která mě přiměla k napsání tohoto textu, varuje, že se nesmyslný pojem „rasa“ vrací v podobě „bojovníků proti rasismu“. Má nesporně pravdu – a tento můj příspěvek snad dobře ukazuje, jak nesmírně těžké bude někde v hospodě vysvětlit, jak to opravdu je. Že přestože připouštíte existenci a odlišnost černých afrických Kongů a bílých evropských Germánů, tak nejde o dvě rasy.

Správná řešení kvízů:

Šneci:

1 – Olividae (čeleď) Olivinae (podčeleď) Oliva (rod) Oliva (alternativní název Porphyria) (podrod) Oliva (alternativní název Porphyria) porphyria (druh)

2 – Conidae (čeleď) Conus (rod) Conus (alternativní název Cylinder) (podrod) Conus (alternativní název Cylinder) textile (druh)

Lidé na fotografiích sami sebe nazývají a jsou okolím považováni za členy etnika:

a – egyptský Arab (indoevropan)

b – marocký Berber – (indoevropan)

c – Ind z Jihu – (indoevropan)

d – občan Burkina Faso kmene Mossi (africký černoch)

e – egyptský Arab (indoevropan)

f – Ind  z Jihu – aristokrat, brahman  (indoevropan)

g – Tibeťan (asiat)

h – marocký Berber (indoevropan)

i – jihoindický Ind (indoevropan)