V posledních dnech proběhla českými médii zpráva, že Ministerstvo financí počítá s online evidencí spropitného. Nejedná se však o novinku a spropitným absurdní výčet nekončí.
Povinnost online evidovat spropitné (dýško, tringelt, tuzér, všimné, diškreci, bakšiš) byla Ministerstvem financí, které Zákon o evidenci tržeb předkládalo, nařízena od počátku, jak také informovalo Svobodné fórum již před rokem. Tato povinnost jednak ze zmíněného zákona vyplývá, protože spropitné je tržba, jednak je uvedena také v důvodové zprávě k zákonu, což je jakýsi výklad zákona ze strany předkladatele, aby byl v případě pozdějších nejasností zřejmý jeho záměr.
Ministerstvo financí však mění názory. V důvodové zprávě tvrdí, že spropitné bude např. v restauracích povinně evidováno online jedině v případě, že zůstane majiteli restaurace (zaměstnavateli číšníků). Stejný názor zopakovalo pro Skutečnosti také Generální finanční ředitelství (po Ministerstvu nejvyšší orgán daňové správy). Podle něj tedy spropitné vyplacené zpátky číšníkům dokonce není zahrnováno ani do obratu pro účely zjištění, zda podnikatel (číšníkův zaměstnavatel) nepodléhá povinné registraci k DPH. Jsou tak znevýhodňováni podnikatelé, kteří nabízejí svým zaměstnancům raději stabilní mzdu než proměnlivé odměny ve formě spropitného.
Lze připustit i logický výklad, že se spropitné stává součástí tržeb vždy a až následně se případně z podnikových tržeb odečítá jakožto mzdový náklad, pokud je vyplaceno číšníkům. To by znamenalo, že spropitné bude muset být evidováno online vždy. Konečné rozhodnutí závisí na výkladu daňového práva a nesouvisí se Zákonem o evidenci tržeb. Velkým překvapením však bylo, když přišly v červenci 2016 Hospodářské noviny s novým výkladem příslušné náměstkyně ministra financí Aleny Schillerové, kde se přiklonila k názoru, že spropitné (zaplacené v hotovosti) bude muset být evidováno vždy. Jen o několik dní později však Ministerstvo financí pro Echo24.cz uvedlo, že pokud spropitné jakožto součást mzdy vyplácejí zákazníci rovnou číšníkům, evidovat se nebude. I v takovém případě sice podle oficiálního výkladu daňového práva podléhá zdanění (jakožto součást mzdy), avšak číšníci nejsou podnikatelé, takže nedosahují tržeb a navíc žádným způsobem nepodléhají online evidenci. Jak mají mít v povinné online evidenci tržeb jasno podnikatelé, když v ní nemají jasno ani její tvůrci a velcí propagátoři?
Jak je to s tržbami
Největším problémem výkladu Ministerstva financí však je, že se měla povinná online evidence týkat vybraných pokladních příjmů, jako je tomu v Chorvatsku, jak Ministerstvo i Generální finanční ředitelství uvedly pro Skutečnosti, zatímco podle odborníků (ze Svazu účetních či z Asociace podnikatelů a manažerů) se povinná evidence bude vztahovat na vybrané tržby. Asociace podnikatelů a manažerů se bude snažit tento výklad oficiální cestou prosadit. Povede‑li se to, bude Ministerstvo financí pod současným vedením ve svém vlastním zájmu donuceno zákon novelizovat a do doby, než bude změněno jeho současné nesmyslné znění, zřejmě i pozastavit jeho účinnost, protože stejně nebude moci vést k deklarovaným cílům.
O co jde? Pokud odhlédneme od DPH, největším rozdílem mezi pokladními příjmy a s nimi souvisejícími tržbami je okamžik jejich uskutečnění. Zaplatíte‑li zálohu na zboží, váš prodejce má příjem peněz. Ale teprve až vám zboží předá, bude zpravidla moci (a dokonce povinen) vykázat tržbu. Pokud naopak zboží převezmete na dluh, váš prodejce už bude zpravidla povinen vykázat tržbu, kterou si zaslouží a kterou od vás bude moci případně vymáhat. Příjem peněz však bude mít teprve ve chvíli, kdy mu dluh splatíte. Tržba může nastat výjimečně i v jiných okamžicích, jako je třeba zjištění ceny zboží, pokud se smluvená cena odvíjí od ceny na burze, nebo jako je zápis do katastru nemovitostí a podobně. Zákon o evidenci tržeb v souvislosti s povinnou evidencí hovoří pouze o tržbách a evidovaných tržbách, a to aniž by je definoval. Proto musíme vycházet z tohoto pojetí tržeb v ostatních českých právních předpisech. Tržby nejsou pokladními příjmy, takže česká online evidence tržeb (podnikatelových zásluh) nebude mít nic společného s chorvatskou online evidencí peněz přijatých do pokladny.
Jablka a hrušky
Menší podnikatelé, kteří odvozují svou daň z příjmů z přijatých a vydaných peněz, tak budou moci tvrdit, že sice tržby ve velkém evidovali online, protože prodali hodně zboží (čemuž bude odpovídat i jejich vyprázdněný sklad), avšak daň platit nebudou, protože nedosáhli dostatečných příjmů, jelikož jim jejich zákazníci většinově dosud nezaplatili (a většinu zákazníků jistě nebudou tvořit kontroloři z daňové správy). Platba vysoké daně odpovídající velkým uskutečněným prodejům se jim tím sice pouze posune do budoucna, tím však na čas získají velké finanční zdroje, které budou moci úročit třeba v rámci svého výdělečného podnikání a které by jim jiná, sofistikovanější online evidence sebrala.
Kdybychom navíc připustili, že pojmem „evidované tržby“ se rozumí přijetí peněz, zmíněný zákon by pak nelogicky z povinnosti evidovat online peníze vylučoval některé tržby (podnikatelovy zásluhy). To je stejné, jako kdyby se třeba Ministerstvo zemědělství rozhodlo, že zavede online evidenci hrušek, ale omylem by napsalo zákon, ve kterém by hovořilo o „evidovaných jablkách“ a o evidenci jablek. Následně by přišlo s neudržitelným výkladem, že pojmem „evidovaná jablka“ se rozumí hrušky. Jenže v zákoně by pak podle svého výkladu vylučovalo z evidence hrušek některé typy jablek, což nedává smysl a podporuje výklad mnohých odborníků, kteří tvrdí, že zákon se vztahuje na jablka, byť to nebylo záměrem jeho tvůrce a předkladatele.
Absurdní nová účtenka
Další absurditou online evidence tržeb je zavedení nové účtenky. Klasickou účtenku obdržíte na vyžádání zpravidla v okamžiku, kdy je vám poskytnuta služba či předáno zboží. Nově vám však budou obchodníci i poskytovatelé služeb povinni vystavit ještě jednu účtenku s rozdílnými údaji (včetně DPH každého jednotlivého nákupu, byť by jinak prodejce počítal DPH třeba i jen čtvrtletně), a to v okamžiku uskutečnění evidované tržby. Jak bylo uvedeno výše, podle oborového svazu českých účetních dochází k evidované tržbě v okamžiku, kdy si podnikatel zaslouží, aby mu zákazník zaplatil, což nemusí být nutně v okamžiku převzetí zboží, zatímco Ministerstvo financí dokonce tvrdí, že k evidované tržbě dochází v okamžiku zaplacení (třeba i v okamžiku zálohové platby, nebo naopak dodatečných splátek, tedy opět nikoli nutně v okamžiku převzetí zboží). Bez ohledu na interpretaci tedy budou nově vydávány dvě rozdílné účtenky, jedna povinně a druhá na vyžádání, často dokonce v různých chvílích. V případě, že následně ponecháte obchodníkovi či poskytovateli služeb spropitné, obdržíte ještě účtenku třetí.
Víte, co je to „fiskální identifikační kód“? Ministerstvo financí to v zákoně zapomnělo vysvětlit. Je to něco, co musíte uvést na nově zaváděné účtence. Ze zákona o něm víme jen to, že bychom jej měli obdržet na naši „online pokladnu“ na základě odeslání údajů o evidované tržbě (tedy údajů o prodeji) a pokud jej neobdržíme (tedy pokud byl pokus o odeslání údajů o tržbě neúspěšný), můžeme údaje odeslat později, a to v okamžiku, kdy se to naší neustále zapnuté a připojené „online pokladně“ povede, avšak nejpozději do 48 hodin (včetně Vánoc, nemoci či dovolené), a to i v případě, že by se to naší „pokladně“ stále ještě nevedlo, pod hrozbou pokuty do půl miliónu korun. Nadlidský úkol, že? Navíc musí naše pokladna umět vystavit účtenku až poté, co jsme odeslali na centrálu údaje o tržbě a obdrželi onen tajemný kód, protože nezapomeňte, že tento kód musí být uveden na příslušné účtence. Už v okamžiku odeslání údajů o tržbě na centrálu však musíme předem znát pořadové číslo účtenky (protože je to jeden z požadovaných údajů).
Otázkou také je, jaký má online evidence tržeb smysl, když umožňuje časově i objemově neomezené storno, takže podnikatel může třeba vždy na konci roku ve velkém odesílat storno údaje o domněle uskutečněných prodejích a tvrdit, že se spletl, když je v minulosti evidoval.
Absurdita ve směnárně
Další absurdita čeká podnikatele ve směnárně. Kurzový zisk totiž patří mezi tržby. Řekněme, že podnikatel, na něhož se bude vztahovat online evidence tržeb, si v rámci svého podnikání přijde do směnárny vyměnit dolary, které si před časem pořídil, zpátky za koruny. Přímo ve směnárně si tedy bude muset zjistit, zda na nákupu a tomto pozdějším opětovném prodeji dolarů vydělal, či prodělal. Pokud vydělal, musí tuto tržbu ještě ve směnárně evidovat na své přenosné „online pokladně“ a obsluze vydat nově zaváděnou účtenku, ačkoli je ve směnárně zákazníkem. Směnárna navíc nebude tušit, zda její zákazník směňuje často a za účelem podnikání a zda vůbec na směně vydělal a měl proto vydat účtenku. Výhodnost směny totiž závisí na tom, za kolik korun tyto dolary, kterých se nyní zbavuje, v minulosti někde nakoupil. Stejně tak daňová správa nebude mít možnost si odeslání evidence o kurzovém zisku jakkoli ověřit, protože má samozřejmě možnost provádět pouze kontrolní nákupy a kontrolovat při nich obchodníky, nikoli provádět kontrolní prodeje a kontrolovat při nich zákazníky.
Osvobozeni od online evidence kurzových zisků jsou pouze podnikatelé, kteří si peníze směňují ojediněle. Tato absurdita navíc ani nebyla záměrem Ministerstva financí, jak Ministerstvo přiznalo. Ministerstvo i Generální finanční ředitelství však uvedly pro Skutečnosti, že podnikatel zpravidla nebude muset kurzové zisky evidovat, protože je ve směnárně v pozici zákazníka (odběratele). Jenže v příslušném zákoně nejsou nikde znevýhodňováni dodavatelé vůči odběratelům (což by navíc bylo zřejmě protiústavní), takže takový výklad nedává smysl. Pokud by však byly v budoucnu novelizací zákona od online evidence osvobozeny kurzové zisky, byly by tím v podstatě zcela osvobozeny i směnárny (což by zřejmě také byla protiústavní neopodstatněná výhoda pro jednu skupinu).
A ještě prodej podnikového majetku
Povinná online evidence se v případě zaplacení v hotovosti bude záměrně (avšak nepochopitelně) vztahovat i na případné dlouhodobější rozprodávání podnikového majetku, jako jsou provozní budovy s pozemky či výrobní stroje, ačkoli je jen obtížně možné takový prodej před daňovou správou zatajit a ačkoli je prakticky nemožný kontrolní nákup z finančního úřadu, protože by úředníci museli sofistikovaně předstírat zájem o nákup např. nemovitosti včetně návštěvy notáře a podobně.
Velké podniky běžně využívají při obchodování se zahraničím pojistky proti změnám kurzů měn, protože nechtějí zbytečně riskovat v oblasti, na kterou se nespecializují. Takovou pojistkou bývají tzv. „zajišťovací deriváty“, které si takový podnik pořídí. Tyto i další deriváty pak mění podle situace na trhu (a v ideálním případě i podle potřeb podniku) svou hodnotu a v mnoha případech tak podnik dosahuje tržeb, které nyní bude muset online evidovat, aniž by deriváty prodával. Alespoň tedy v případě, že se přikloníme k interpretaci pojmu „evidované tržby“ od Svazu účetních a nikoli od Ministerstva financí. Na centrálu tak bude odesílána řada nevyužitelných údajů o takových derivátech.
Vláda také bude mít problém, pokud se rozhodne dočasně osvobodit některá odvětví, na která Ministerstvo financí možná v zákoně zapomnělo, jako jsou třeba prodej vánočních kaprů (v mokrých rukavicích, ve kterých bude jen stěží možné obsluhovat „online pokladnu“) či služby lékařů a soukromých nemocnic, za které stejně dostávají od zdravotních pojišťoven jen předem smluvené (a obvykle ministrem zdravotnictví nadiktované) úhrady. Současný ministr financí totiž tvrdí, že je osvobození jednotlivých odvětví vládou podle Zákona o evidenci tržeb možné. Jednak by to však bylo zřejmě protiústavní, jednak lze podle tohoto zákona dočasně osvobodit pouze vybrané tržby (např. tržby za služby obecně), nikoli odvětví či profese. Podle některých právníků by i tak vláda překročila své pravomoci.
Podaří se paskvil zastavit?
Stejně tak je zřejmě protiústavní, když už byly přímo v zákoně od povinnosti online evidence trvale osvobozeny některé typy podniků, a to mnohdy dokonce bezdůvodně (např. mnohé společnosti na finančních trzích, hromadné dopravní prostředky či veřejná WC), a jiné byly osvobozeny alespoň dočasně. Vláda chce totiž vyzkoušet fungování svého příslušného informačního systému jen na některých pokusných odvětvích (jako jsou restaurační a ubytovací služby či následně obchody), avšak v ostrém režimu z hlediska pokusných podniků (na rozdíl od projektu elektronických zdravotních knížek IZIP, který byl Všeobecnou zdravotní pojišťovnou za vlády Petra Nečase testován pouze nanečisto ve dvou krajích).
Věřme tedy, že se Asociaci podnikatelů a manažerů podaří přinejmenším odložit, či pozastavit účinnost tohoto paskvilu z dílny ministra financí Andreje Babiše schváleného všemi přítomnými poslanci za ČSSD, ANO a KDU-ČSL a také menšinou poslanců zvolených za Úsvit. Nadějí by také byla případná jiná vláda, protože ODS se staví proti jakýmkoli registračním pokladnám (a nepodpořila tedy ani „online pokladny“), koalice TOP 09 ‑ STAN také byla proti „online pokladnám“ (byť předseda strany TOP 09 Miroslav Kalousek v minulosti jako předseda KDU-ČSL podpořil v rámci koaličního kompromisu registrační pokladny) a KSČM je v této otázce rozdělená (avšak nakonec žádný její poslanec nepodpořil současnou verzi „online pokladen“).
