Server Politico zveřejnil zprávu o situaci na frontě jednoho z ukrajinských vojenských lékařů. Ten v ní popsal nespokojenost, která v řadách ozbrojených sil Ukrajiny stoupá, a varoval prezidenta Volodymyra Zelenského, že by mohla vést k veřejným konfliktům v zemi. „Naše psychická a fyzická výdrž není nekonečná,“ apeloval s tím, že vojáci chtějí ukončit válku co nejrychleji.
„Nebudu zastírat, že v řadách armády srší nespokojenost a někteří vojáci se začínají divit, proč někteří Ukrajinci bojují a jiní ne,“ napsal ve své zprávě Jegor Firsov, ukrajinský vojenský lékař působící v Avdijivce, aktivista a bývalý poslanec ukrajinského parlamentu.
Varoval, že pokud Zelenského vláda neprovede změny v přístupu k Ukrajincům a jejich zapojení do válečného konfliktu, mohlo by to podle armády vyeskalovat ve vážné spory v celé zemi. Popsal, že vojáci ozbrojených sil Ukrajiny cítí nespravedlnost v souvislosti s tím, že ne všichni občané v armádě slouží nebo nějak přispívají ke zlepšení situace.
„Vláda se musí mnohem více zamyslet nad spravedlivým sdílením válečného břemene, aby každý tak či onak přispěl k vítězství,“ vysvětlil a uznal, že je složité být při hodnocení celkové situace na frontě objektivní. Nestačí neustále opakovat, že „v ozbrojené síly Ukrajiny věří“.
On sám jako řešení navrhl například, aby ti, kteří podléhají odvodům, ale k ozbrojeným silám se nepřidali, platili vyšší daně. „Ano, bylo by to nepopulární rozhodnutí, ale cenu války musí zaplatit každý – nejen armáda,“ podotkl.
Podle Firsova jsou již vojáci dlouhotrvajícím bojem ovlivněni a za hlavní problém považuje vyčerpání, a to jak fyzické, tak psychické. Mnozí z nich bojují v první linii už rok. „Pro vojáky je těžké zvládnout složitou technologii; jsou emocionálně vyčerpaní a ve svých pohybech a konverzaci působí téměř roboticky,“ popsal s tím, že z jejich tváří již vymizely veškeré emoce.
Podělil se o nedávný zážitek z předávání vyznamenání. „Požádal jsem je, aby se usmáli, ale marně. Z ničeho nic jsem vykřikl „kočička!“ — ale ani to nevyvolalo úsměvy. Jeden z rotných pak ke mně přistoupil a zašeptal mi do ucha: ‚Co po nich chceš? Nebyli střídáni déle než rok,’“ uvedl.
Přestože se většina raněných snaží zůstat ve službě, i když k odchodu mají zákonný důvod, někteří vojáci začínají hledat únikové cesty. Firsov psal o jednom z nich, který se oženil s postiženou ženou, aby byl demobilizován. „Každý se může únavou zlomit,“ podotkl.