Z dlouhodobého hlediska byl jakýmsi předznamenáním srpnové tragédie z doby před padesáti lety výsledek posledních svobodných voleb v roce 1946, které v českých zemích se ziskem neuvěřitelných čtyřiceti procent vyhráli komunisté. Až za nimi skončili národní socialisté a sociální demokraté. Přestože mnoho komunistů, a to jak řadových, tak i vysokých funkcionářů, později svůj „omyl“ prohlédlo, obrovským škodám již nešlo zabránit. Napravujeme je ostatně do dnešní doby.
Pomyslným vrcholem „omylu“ přesvědčených českých a slovenských komunistů a jejich sympatizantů byla pak masivní intervence Sovětského svazu a symbolických jednotek jeho čtyř satelitů v srpnu 1968 a následná „normalizace“.
Jako pamětník této doby se nestačím divit některým blábolům, týkajícím se oněch dramatických okamžiků. Nejnověji se k srpnové okupaci vyjádřil předseda KSČM Vojtěch Filip. Vinu za hrubé porušení mezinárodního práva a největší vojenskou operaci na území Evropy od skončení druhé světové války nese podle jeho slov Ukrajina, protože se Leonid Brežněv na Ukrajině narodil. Podle této teorie nás tedy od nacistů v roce 1945 osvobodila Gruzie, kde se narodil Josif Stalin. Kvůli těmto tragikomickým výrokům předsedy skomírající KSČM je ale zbytečné vyvolávat nějakou velkou diskuzi. O to totiž dnes Filipovi v podstatě jde. Chce se pouze nesmyslným tvrzením o roli Ukrajiny na okupaci z doby před padesáti lety zviditelnit.
Když 4. listopadu 1956 zahájilo pět divizí Sovětské armády v rámci operace „Vichr“ generální útok na povstaleckou Budapešť, byl si tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov téměř stoprocentně jistý, že svobodný svět neposkytne Maďarsku žádnou ozbrojenou pomoc. Nemýlil se. Kromě jiných faktorů byla totiž pozornost světové veřejnosti od 29. října upřena na Blízký východ, kde se Izrael za vojenské podpory Velké Británie a Francie snažil porazit Egypt.
Před padesáti lety se noc z 20. na 21. srpna v naší zemi proměnila v peklo, kdy se republikou valily tisíce sovětských tanků. Dvanáct let po porážce povstání za svobodu v Maďarsku, nasadil agresor v akci nazvané Dunaj na likvidaci „Pražského jara“ podstatně více vojáků a techniky.
Brežněv podobně jako Chruščov dobře věděl, že Čechům a Slovákům nikdo na pomoc nepřijde, přesto k nám poslal přes 6000 tanků a půl milionu vojáků, což byl téměř dvojnásobek počtu jak tanků, tak i vojáků než v roce 1956 v Maďarsku.
Podle vojenských historiků měl Brežněv obavy z dobře vyzbrojené a vycvičené téměř dvousettisícové československé armády. Ve skutečnosti se však nakonec proti obrovské převaze okupantů postavili neozbrojení civilisté prostřednictvím nejrůznějších protestů.
V Československu v srpnu 1968 – na rozdíl od Budapešti v listopadu 1956 – k žádným ozbrojeným střetům mezi „kontrarevolucionáři“ a sovětskými okupanty nedošlo.
Autor k tomuto článku přikládá výzvu bývalému primátorovi Brna za ČSSD:
Brňan Brňanovi: Romane Onderko, přijďte 21. srpna mezi nás!
Skutečnost, že v roce 1946 dal národ ve volbách tolik hlasů komunistům a hlavně vnější faktory, měly za následek více než 40 let poroby. Československo bylo za první republiky na svou dobu velmi vyspělou průmyslovou a demokratickou zemí. Po čtyři dekády jsme se pak stali sovětským satelitem. Bylo tudíž velmi těžké po roce 1989 navázat na tržně ekonomické principy. Prožili jsme čtyři desetiletí nedemokratického vývoje a zaznamenali tragický pokles společenských i lidských hodnot. Je smutné, že v letošním roce se sociální demokraté opět rozhodli souhlasit s vládou, která se opírá o nereformovanou KSČM. Je třeba, aby si tento fakt uvědomili členové, ale především přední představitelé této naší nejstarší politické strany.
V den výročí sovětské okupace (mylně či záměrně nazývané okupací Varšavskou smlouvou) se v Brně na Jakubském náměstí uskuteční happening a pieta k uctění obětí. Druhé největší české město mělo rovněž své padlé a zraněné zbraněmi sovětských okupantů. Organizátorem akce je spolu s Divadlem Bolka Polívky skupina Společně Brno. Bývalý brněnský primátor a nynější místopředseda ČSSD Roman Onderka patřil prý k nejhlasitějším kritikům vládní koalice s hnutím ANO, podporované komunisty. Nakonec se ale podvolil. Známe se spolu již delší dobu. Nedávno se mne zeptal, jak jsem na tom já s komunisty. Vysvětlil jsem mu, že žádní kamarádi rozhodně nejsme, spíše naopak.
Milý Romane, přijďte 21. srpna odpoledne na Jakubské náměstí v Brně. Můžeme společně zavzpomínat na sovětskou okupaci, na roli zločince Brežněva, který miloval metály. Vám byly tehdy sotva tři roky, mně osmnáct, a jsem tedy pamětníkem okupace. Můžeme si připomenout, jak se část vedení sociální demokracie v roce 1948 rozhodlo kolaborovat s komunistickou stranou, ač řada pravověrných sociálních demokratů na protest ze strany vystoupila.
Můžeme také podebatovat o posrpnové „normalizaci“, kdy desetitisíce našich občanů nemohly vykonávat svou profesi, nesměly svobodně cestovat, zatímco nynější předseda vlády a koaliční partner sociální demokracie Andrej Babiš nejenže cestoval do zahraničí, ale byl i spolupracovníkem „normalizační“ StB. Můžeme probrat i nejnovější absurdní či spíše komické výroky Vojtěcha Filipa, absolventa brněnské právnické fakulty, o ukrajinské okupaci, neboť strana, jejímž je reprezentantem, je nyní vaším dalším koaličním partnerem.
Těším se na vás.
Kristián Chalupa
