Ještě nikdy nebyli novináři tak na ráně, jako je tomu v současných dnech. Vybraná média kritizují nejen prezident, premiér, někteří extremisté z poslanecké sněmovny, ale nyní i každý pseudopolitik, který se chce svézt na vlně odporu k novinářům. Podle scénáře, který má nepohodlné redaktory umlčet a znemožnit jim svobodnou práci, se nyní začíná kritika médií zvrhávat za jakékoliv hranice, které má slušné chování.
Tuto nechutnou kampaň proti části novinářů, kterou tak ochotně podporují Miloš Zeman, Andrej Babiš, Tomio Okamura nebo například pseudomoderátor a majitel TV Barrandov Jaromír Soukup, přiživila smrt Karla Slezáka. Muže, který se „proslavil“ svým boxerským výstupem ve volebním štábu znovuzvolené hlavy státu.
Hned po zveřejnění smutné zprávy se totiž začali ozývat lidé, kteří za rouškou politické kariéry schovávají pouze snahu dehonestovat své okolí, které nemá stejný názor, popřípadě názor současného prezidenta republiky. Mezi takové patří například Jan Veleba. Senátor a předseda strany SPO, která je především fanklubem Miloše Zemana a pod její fungování se dají skrýt i třeba podivné finanční machinace.
Právě tento politik obvinil novináře, že Slezákovu smrt mají na svědomí, protože v touze za senzací jeho známého uštvali.
V tom se ovšem zaslepený zemanovec velmi plete. Nikdo by si Slezáka ani nevšiml, kdyby se nezachoval tak, jak uznal v daný moment za vhodné, pro slušného člověka však nepřípustné. Není divu, že se média zajímala o člověka, který bezdůvodně napadal novináře a mlátil je jen proto, že si to mohl dovolit jako člen Zemanova štábu.
Žádný hon na Slezáka se nekonal, stejně jako se nekonal hon na Grebeníčka. Novináři pouze dělali svou práci a v té nesmějí přestat, ani pokud se přihodí takto smutná událost. Nikdo, kdo se zajímal o Slezákovo jednání, nemá, obrazně řečeno, na rukou jeho krev, ani není důvodem, proč se třiasedmdesátiletému muži protrhla aorta.
Říká se, dělej věci tak, aby ses nemusel omlouvat. V tomto případě se dá „moudro“ parafrázovat: Dělej věci tak, aby ses nemusel zpovídat společnosti, potažmo novinářům. I když se nedá říct, jak dlouho ještě bude novinářská práce fungovat, jak tomu bylo dodnes zvykem. Tendence vyhubit svobodnou žurnalistiku tu jsou a vlajku odboje proti novinářům nesou ti nejvyšší ústavní činitelé, ve spojení s extremisty a komunisty.
Současné situace ukazuje, že více než kdy jindy musíme bránit svobodná média. Podpořte nás například nákupem předplatného Revue FORUM ZDE! Děkujeme!
