Premiér Andrej Babiš ještě nedávno odrážel apely opozice, zda má plán na druhou vlnu koronaviru. Vláda je prý připravena, nic takového nehrozí. Dnes znovu šíří zmatky a protichůdná vyjádření. Ministr vnitra Jan Hamáček dokonce připouští nouzový stav a odklad říjnových voleb.
Vláda uvolnila plošná restriktivní opatření a chválila se, jak skvěle zvládla nápor epidemie COVID-19. V oslavných pajánech vynikal ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který nikdy nepřipustil vážnější pochybení svého resortu. Už koncem ledna ale ujišťoval veřejnost, že je vláda na pandemii připravena, a námitky opozičních poslanců odmítl jako politickou hru.
Přehnaný optimismus
Po několika týdnech se ukázalo, že to byl nemístně přehnaný optimismus. Podcenění reálného stavu vládou přes opakovaná varování komplikovalo práci zdravotníků, sociálních služeb a dalších ohrožených skupin společnosti. Uběhly více než čtyři měsíce od vyhlášení nouzového stavu na celém území republiky a situace se opakuje.
„Neměli bychom se nechat strašit,“ vzkázal premiér Andrej Babiš počátkem června ve sněmovně opozičním poslancům, kteří vyzvali vládu k přípravě na možnou druhou vlnu koronaviru. Poukazovali na situaci v Moravskoslezském kraji, kde se na Karvinsku šířila nákaza v dolech OKD vlastněných státem, který dlouhé týdny nereagoval a z „ekonomických důvodů“ nepřerušil práci.
Nikdy už nezavedeme plošné restrikce
„Je to lokální infekce, jsme na to připraveni,“ odmítl premiér vytvoření speciálního plánu s tím, že vláda už nikdy plošná opatření nezavede, jelikož je potřeba podpořit utlumenou ekonomiku. „Plán je takový, že každý den to sledujeme,“ prohlásil a vychválil projekt chytré karantény, který prý „boduje“ i na mezinárodním poli.
Babiš se začal tvářit, že se ho už řešení epidemie netýká a veškerá odpovědnost je v rukou epidemiologů a hygieniků. Ke zlomu došlo po dynamickém vývoji na severovýchodě Moravy, kde byla bez jediného varování z hodiny na hodinu vyhlášena mimořádná opatření, ačkoli ještě několik dní předtím ministr Vojtěch všechny ubezpečoval, že je zde situace pod kontrolou a nehrozí další šíření infekce.
Arogantní způsob vyhlášení zpřísněných pravidel s okamžitou platností, která zničehonic znovu zasáhla do podnikání a životů více než milionu lidí i v těch oblastech, kde se onemocnění nešířilo, vyvolala bouřlivou veřejnou reakci. Vojtěch začal couvat, zbaběle vyzval k vyvození odpovědnosti krajskou hygieničku Pavlu Svrčinovou a přislíbil brzké rozvolnění některých nařízení.
Babiš vstupuje do hry
Mezitím však došlo k dalšímu posunu, když začal narůstat počet nakažených. Nikoli zatím nad „kritickou“ hranici 400 lidí denně, kterou epidemiologové označují za důvod k vyhlášení nouzového stavu, a proto ministr Vojtěch stále ujišťuje, že nejde o začátek druhé vlny infekce čínského viru.
Náhle však do hry znovu vstoupil Babiš ve snaze „zjednat pořádek“, když se vývoj vymyká kontrole slabého ministra Vojtěcha. Počínal si přitom svým tradičním zmatečným způsobem, zamlžujícím podstatu problému.
Nejvíce ho zjevně zneklidňuje skutečnost, že Česká republika má v posledním týdnu nejrychlejší přírůstky případů nákazy ve srovnání se sousedními zeměmi, což bourá jeho marketingový příběh o zemi, která stojí v čele pelotonu bojovníků s koronavirem a dává příklad ostatním. Už nezmiňuje, že na počátku stálo právě trestuhodné selhání státu na Karvinsku, a odvádí pozornost jiným směrem.
Vojtěchova odpovědnost
„Irituje mě, že pomalu budujeme vlastní síť laboratoří. Nechápu, proč ji v Moravskoslezském kraji nemá fakultní nemocnice v Ostravě, proč tam jsme nevybudovali kapacitu? Proč Státní zdravotní ústav v Ostravě nemá dostatečnou kapacitu?“ pranýřoval premiér před operativní schůzkou s ministrem zdravotnictví, ale nedodal už, že právě on je za tento stav zodpověděný.
Najednou se Babišovi nelíbí, že o vyhlášení závažných protipandemických opatření rozhodují krajští hygienici a ministři nesou politickou odpovědnost. Přitom si ještě nedávno myl ruce, že vláda nemá se zaváděním restrikcí nic společného a jen reaguje na podněty odborníků.
Navíc nelze věřit tomu, že by se krajské hygienické stanice pouštěly jako utržené ze řetězu do podobných „dobrodružství“ jako v Moravskoslezském kraji bez posvěcení dohlížejícího resortu zdravotnictví. To ostatně přiznala krajská hygienička Pavla Svrčinová, která veřejně oznámila, že na rychlé zavedení restrikcí v celém kraji tlačil ministr Vojtěch.
Dnes jsme svědky déjà vu. Ačkoli zejména premiér Babiš a ministr Vojtěch ještě nedávno ujišťovali veřejnost, že je situace nadmíru výtečná a vláda je připravena na všechny scénáře, dnes tentýž premiér vytváří panickou atmosféru nejisté budoucnosti, volá si Vojtěcha na kobereček a avizuje černé scénáře.
Odklad voleb? Ano i ne
Ještě dál zašel ministr vnitra Jan Hamáček, který si zvykl na „krizovou“ rudou mikinu natolik, že ji používá ve volební kampani před říjnovými krajskými a senátními volbami. Věří si, že sociální demokracii přinese body. To vůbec není jisté a vážně nelze brát ani volební průzkumy – zejména agentury CVVM, tradičně nadhodnocující ČSSD a KSČM v rozporu se zjištěními jiných agentur.
Ministr vnitra najednou připouští nejen vyhlášení nouzového stavu, ale dokonce i razantní zásah do volebního zákona odkladem podzimních voleb v celé České republice. Přitom to ještě den předtím jeho náměstek Petr Mlsna vylučoval.
Mlsna současně vyvolal bouři nevole už jen prohlášením, že by nemohli volit lidé v karanténě, což opozice považuje za zásah do osobních práv a hrozbu manipulace se svobodnou soutěží. Přitom by v takových případech bylo možné použít korespondenční volbu, kterou vláda odmítala.
Obliba silné role státu
Namístě jsou otazníky, proč takto Hamáček spekuluje už dnes, když nikdo z vlády neví, co se bude dít zítra, neřkuli za týden. Jak je možné, že přes vládou vyvolaná očekávání dosud spolehlivě nefunguje chytrá karanténa, rychlé testování a účinná lokalizace ohnisek nákazy?
Jedno je jisté. Pokračuje trend, kdy je nutné brát veškerá vyjádření představitelů vlády s velkou rezervou. Znovu šíří chaos a rozporuplná vyjádření. Co platilo ještě včera, dnes už neplatí. A co platí dnes, nebude platit zítra.
Nezbývá než doufat, že nejde jen o snahu se znovu zviditelnit a zdůraznit silnou roli státu v mimořádných situacích, což se možná některým ministrům zalíbilo natolik, že by si ji znovu zopakovali a nenápadně začlenili do volební kampaně.