GLOSA / V prvním možném termínu po listopadových oslavách vystoupil během jednání pléna poslanecké sněmovny předseda SPD Tomio Okamura a napadnul ministryni obrany Janu Černochovou, že mu neumožnila položit věnce u památníku v Ruzyňských kasárnách. Jak už to ale v jeho případě bývá, situace je naprosto odlišná od toho, co tento populista tvrdí.
Okamura na plénu předložil k jednání speciální návrh. „Co je důvodem, že ministryně obrany Černochová z ODS neumožnila uplynulou neděli 17. listopadu, neumožnila položení věnců, pietních věnců a pietních květin k památníku v kasárnách Ruzyně, kde je památník, kam chodím každý rok, každý rok tam chodím na pietní akt, kde se shromažďují potomci, potomci obětí nacistické zvůle a nacistického řádění v druhé světové válce,“ pronesl od řečnického pultu Okamura.
Podle něj letos poprvé nebyl umožněn „pozůstalým příchod k tomu pietnímu místu, které je těsně za tou branou kasáren Ruzyně“. Okamura horlil, že se tuto informaci dozvěděl v sobotu, tedy den před výročím. Několikrát ještě zopakoval, že tam kladl věnce každý rok a letos mu to bylo zakázáno. Podle jeho rozhořčených slov to byla „velmi nechutná“ záležitost, která vzbudila velké pobouření.
Tolik pohádky ovčí babičky.
„Vážený kolego Okamuro, nebo respektive nevážený, přestaňte se tady chovat způsobem, kdy nakydáte na někoho lži, hnůj… Nic z toho, co jste tady řekl, se nezakládá na pravdě… Jestli jste chlap, tak se mi sem přijdete omluvit, “ zareagovala oslovená ministryně Černochová na Okamurovy prokazatelné lži a svůj výstup zakončila doporučením „tak se tady nechovejte jako prase.“
Důležité je připomenout, že oficiální pietní akt, kterého se mohl v Ruzyňských kasárnách zúčastnit úplně každý zájemce, se konal již v pátek 15. listopadu v režii Spolku pro zachování odkazu českého odboje. Na akci přišli pamětníci i jejich potomci a šlo o opravdu pietní shromáždění za účasti zástupců Vojenské kanceláře PR, Senátu, ministerstva obrany a Armády České republiky, zástupců českých vysokých škol, Československé obce legionářské, Památníku Terezín i studentů z pražských gymnázií. S projevy zde kromě senátora Jiřího Drahoše vystoupili i potomci tehdejších studentů.
Poněkud jiné skvadra dorazila spolu s Okamurou. Padlým se přišli „klanět“ třeba Jiří Paroubek, Jaroslav Vodička, Jindřich Rajchl, Josef Sláma či Michal Klusáček. Sečteno podtrženo – SPD, PRO, ČSSD, Trikolora. Český svaz bojovníků proti fašismu a další obskurní spolky z okraje společnosti. Všichni se svorně rozčilovali, že nemohou v prostorách kasáren položit věnce a pronést své proslovy. Ty tak nakonec zazněly před branami kasáren, kde to podle Okamury bylo „nedůstojné“.
Nešlo tedy o „zprivatizování válečného hrobu“, jímž pomník v Ruzyni dle zákona je? Podobná tvrzení se totiž objevila nejen u Okamury, ale i v některých internetových diskusích. Zákon o válečných hrobech hovoří zcela jasně: „Vlastník válečného hrobu, jakož i vlastník nemovitosti, na níž je válečný hrob umístěn, pokud je válečný hrob mimo pohřebiště, je povinen umožnit k němu přístup za účelem vzdání úcty.“ A jsme u jádra pudla.
Ani jednomu z výše uvedených nešlo o skutečnou pietu, ale výhradně o to, aby na tomto pietním místě zazněly politické agitky. To zákon striktně zakazuje. Ostatně není se co divit. Z minulosti máme zkušenost s naprosto skandálním projevem Jaroslava Vodičky, který během tryzny v Terezíně v roce 2016 zaútočil v době uprchlické krize na média a uprchlíky.
Navíc v armádních objektech je jakákoliv agitace zapovězena. Je jedno, zda je nahnědlá, narudlá či zkrátka jakákoliv. A od projevů Okamury, Rajchla, Paroubka i dalších účastníků nelze očekávat, že by šlo o vzdání úcty padlým. Nejdůležitější pro tuto skupinu jsou totiž nenávistné projevy a agitace vlastních stran či hnutí. Jenže náckové, ale ani komunisté zkrátka do vojenských objektů nepatří.
Okamura a jeho společníci se mohli klidně zúčastnit pátečních oslav. To by však nemohli později vyřvávat, jak jsou perzekvováni. Navíc, jak připomněla Jana Černochová, vytelefonovala během víkendu souhlas s tím, že v neděli mohly být Okamurou a dalšími věnce k památníku v kasárnách položeny. O tom svědčí televizní záběry, jak věnce k pomníku spolu s poslancem Kobzou pokládají. Jenže bez projevů, tedy skutečně pietně. Ale bez nenávistného blábolení to Okamuru evidentně nebaví.
Možná by se ale měla omluvit spíš paní ministryně. Tomu praseti. Užitečný tvor si nezaslouží být přirovnáván k šéfovi nahnědlé stoky.