My lidé potřebujeme své ikony. Velikány, k nimž se budeme vztahovat. Vzory, jejichž štít je čistý, čest neposkvrněná a ideje daleko přesahující náš vlastní obzor. Středověk měl své svaté, novověk technické génie. Doba moderní své revolucionáře.
Právě teď zažíváme pozoruhodnou proměnu. Významná česká politička, obdivuhodná žena a statečný člověk se stává ikonou. Svatořečení v přímém přenosu.
„Milada Horáková zavražděna komunisty.“ Obraz a text, který se vrývá do mysli a formuje ducha, vidíme tyto dny v každém koutě Prahy, v každém zapadlém médiu i v hustých sociálních sítích. Jsem dalek toho si myslet, že Milada Horáková byla svatá. Ale její život a statečnost ji postavily na piedestal.
Je velmi důležité mít své svaté. Své nezpochybnitelné idoly. O nich se totiž nediskutuje. Ti JSOU. Nelze je relativizovat poukazováním na lidské slabosti, nedostatky, mladické chyby či špatná rozhodnutí. Nelze je poměřovat s jejich současníky, nelze je nahlížet dnešníma očima. Stojí mimo čas a prostor, úplní ve své dokonalosti. Jejich lidské stránky už nejsou důležité, protože jejich dokonalost všechno ostatní zastíní.
Když tedy dnes čteme na plachtách visících z významných budov „Milada Horáková zavražděna komunisty“, jsme postaveni před jasný, kontrastní obraz dobra bojujícího se zlem. Tak jako je nebe a peklo, Bůh a ďábel, tak je Horáková a komunisti. Nediskutuje se. Nerelativizuje. Konstatuje se. Zavražděný proti vrahovi. Nevinná oběť proti zločinci. Člověk proti netvoru.
Komunisti jsou vrazi, jejich činy jsou zvrácené a jejich ideologie zločinná.
Zde není prostor k diskuzi o „nové a obrozené“ komunistické straně. O straně prý vnitřně demokratické, straně, která byla mnoha hlasy zvolena do Parlamentu a která se díky svému tajnému jidášovi podílí na vládě naší země. Není prostor k debatě o správné třídní ideologii, která byla zneužita nehodnými. Ne. Komunisti jsou protipól dobra. Tam není nějaké „možná“ nebo „za jiných okolností“, tam je prosté a krystalické zlo. Vražda nevinné ženy.
Sedmdesát let poté, co státem posvěcení zločinci krutě usmrtili nevinnou ženu, jsme se konečně vzpamatovali a postavili je do ostrých světel historického soudu. Nevinná a zločinci. Oběť a vrazi. Horáková a komunisti.
Myslím, že dnešní doba má své ikony. Jsou ideálem, kterým můžeme poměřovat historii. Máme jich víc. Generál Heliodor Píka, pater Josef Toufar, Pavel Wonka, Milada Horáková.
Každá doba potřebuje své svaté. Je dobře, že si jich konečně začínáme všímat. A je načase nechat se jimi inspirovat.
Autor je senátor a 1. místopředseda TOP 09.