Kritici demonstrací, pořádaných spolkem Milion chvilek pro demokracii, netrpělivě vyčkávají na sobotu. Pokud se totiž Letná nezaplní jako 23. června, budou se snažit význam akce znevážit a zesměšnit. Tito přívrženci mocenského dua Zeman-Babiš ovšem nepochopili, že nejde o počet demonstrantů, ale o obsah a sílu protestu. I když se tedy třeba budou posmívat, pouze ukáží, jaký mají strach z toho, že by se mohlo něco v naší zemi změnit.
Dá se předpokládat, že se Letná tentokrát nezaplní, ale v žádném případě to nejde brát jako neúspěch Milionu chvilek. Také se nedá hovořit o tom, že je lidem už jedno, co se kolem premiéra a prezidenta děje. Je však nutné připustit, že takovou energii, jakou měla první třísettisícová demonstrace, ta sobotní mít nebude.
Na vině je především dlouhá pauza, kterou si pořadatelé dali. Někdo na ni nadává, ale je třeba zapřemýšlet také nad tím, jestli by 16. listopadu měl ještě někdo energii, kdyby měl dávat najevo svou nespokojenost každý týden. Vzhledem k tomu, že nejsme v demonstrování na úrovni Francie nebo Hongkongu, časem by se jednalo o marginální postávání skupinek lidí na velkých českých náměstích.
Nedá se však vyčítat lidem, že by přestali mít zájem o politické dění a byli lhostejní k protestům. U nás se zkrátka dlouhodobá revolta, která navíc není odměněna okamžitým úspěchem, zatím nezažila. Od roku 1989 jsme totiž neměli tak alarmující pocit, že je třeba vyjít do ulic. Když se snad po revoluci schylovalo k větším protestům, nenašel se nikdo, kdo by jim dal řád. Právě ten vnesl do současných akcí Milion chvilek pro demokracii.
Nejedná se však o to, že by členové spolku diktovali lidem, co si mají myslet. Jde o to jim nabídnout prostor, kde se mohou vyjádřit, a přivést na ono místo stejně smýšlející občany. Pokud se tedy o demonstracích vyjadřuje Andrej Babiš jako o koncertech, které probíhají, protože je hezky, plete se. Nikdo ze zpěváků v zemi by nedokázal přimět 300 tisíc lidí z celé republiky, aby na dvě hodiny přijeli do hlavního města. Zde se jedná o daleko důležitější úkol, který si všichni tito lidé dali.
To však marketing hnutí ANO ani hradní parta nepochopí. Letná totiž necílí jako oni na občany, kteří žijí v dezinformačním snu, všude vidí zlé Sorose a Kalouska a premiér je podle nich správný chlap. „Chvilky“ totiž po svých posluchačích chtějí víc, než jen aby někam přišli a vzali si sladkou pochutinu zdarma. Mladí pánové, kteří se před lety spojili, chtějí, aby se na jejich demonstracích přemýšlelo. Nejen o tom, za kolik mají v Kauflandu rajčata a kdo se ožení v Ordinaci.
Lidé, kteří se potkají na Letné, budou přemýšlet třeba nad budoucností svých dětí. Na tu totiž současní voliči ANO a komunistů úplně kašlou. Bude se hovořit i o důstojném prezidentovi, který nebude zemi jen pro ostudu jako ten současný. Rozeberou se podezřelé dotace, ovlivnitelnost soudních řízení i snahy o návrat do totality.
Až v sobotu přijdou lidé z Letné domů, nebude se jim spát tak klidně jako těm, kteří tuto demonstraci předem odsoudili. Budou totiž myslet na to, jak by se dala změnit neutěšená situace, kterou právě prožíváme.
Z těchto důvodů je jedno, kolik lidí se na pláni objeví. Ti, kteří přijdou, jsou už nyní odhodláni udělat maximum pro zlepšení žití v České republice. Jeden takový člověk je víc než tisíc brblalů, kteří bez argumentů na ostatní jen útočí.
K Milionu chvilek se však musí přidat opoziční strany. Ne snad, že by začaly své zástupce delegovat na demonstrace jako řečníky. Je třeba najít společnou řeč. Nejen s Mikulášem Minářem a jeho kolegy, ale především mezi sebou. V důležité momenty je totiž nutné, aby alespoň na chvíli přestaly žabomyší války a řešilo se to podstatné.
Prvními vlaštovkami budiž hlasování o nedůvěře vládě nebo ústavní žaloba na prezidenta. I když ani jedna iniciativa neskončila úspěšně, je podstatné, že k nim došlo. Demonstranti z Letné i jiných míst totiž musí vidět, že nechodí protestovat zbytečně. Opoziční partaje zase podpoří, když ucítí, že za sebou mají i část veřejnosti. Jde o společný „boj“, v němž je třeba navléknout stejný dres. A na něm je důležitý znak vpředu, a ne jméno na zádech.
Více o třiceti letech od revoluce si můžete přečíst ve speciálu Revue FORUM. Věnujeme se našim prezidentům, premiérům, největším úspěchům i kauzám. Oslavte svobodu s námi.
