Nově postavené silnice a dálnice budou dále fungovat, ale občané spolu se soudy mohou tento stav nyní změnit. Stačí jim k tomu málo: Při zkušebním provozu delším než tři roky se může kdokoliv (i když není účastníkem stavebního řízení) obrátit na správní soud s návrhem na uzavření komunikace. A soud musí v zásadě vyhovět, protože je povinen se řídit usnesením Nejvyššího správního soudu, na který se kvůli nesnesitelnému a dlouhé roky trvajícímu hluku z Pražského okruhu obrátily obce ležící na jeho obvodu.
Soud dal jejich stížnosti za pravdu. Zdůvodnění rozsudku z pera soudkyně Dagmar Nygrínové ocitoval Český rozhlas: „Zkušební provoz v délce tří let lze považovat za poměrně dlouhý, a je tedy namístě odůvodnit, zda tato doba nepřesahuje dobu potřebnou pro ověření vlastností provedené stavby. To platí tím spíš, jestliže bylo zřejmé, že užívání stavby bude mít negativní vliv na veřejné zájmy dotčených osob.“
V případě Pražského okruhu se jedná o neustálé prodlužování provizoria, protože i při enormním hluku nejsou podél silnice za celých šest postaveny protihlukové zábrany. Protože nestojí, musí se prodloužit výjimka. A když se povolí výjimka, nemusí se rychle stavět zábrany. Když se nepostaví, prodlouží se zase výjimka. Proto je naprosto přirozené, že se obyvatelé oněch vesnic chtěli dostat z tohoto bezvýchodného kolotoče a po letech jednání s nulovým výsledkem se obrátili na Nejvyšší správní soud. Jeho usnesení je ale závazné pro správní soudy nižších instancí, takže ty nyní mají „manuál“, podle něhož musí postupovat.
Samozřejmě budou některé výjimky platit i nadále, ale už se nebude jednat o samozřejmost. Stavebník bude muset jako dosud prokazovat, proč je prodloužení zvláštního režimu nezbytné. Novinkou je ale lhůta tří let, určená jako mez pro kolaudaci.
Nově se také mohou obrátit na správní soud občané. To je výrazná změna. Od nynějška se tak dostává nejenom jim, ale i různým spolkům a sdružením do rukou prostředek, kterým lze znepříjemnit život investorům a stavebním firmám. Problémy připouští i mluvčí Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Jan Rýdl: „Pokud se vyskytnou, budeme je řešit. Od toho tu jsme, ne abychom před nimi utíkali.“
Pokud tedy lidé u soudu se svou stížností uspějí, musí majitel komunikaci uzavřít, opravit ji a nechat ji znovu zkolaudovat. To potrvá nejméně několik měsíců, většinou ale déle. Nikdo neví, jaký dopad to bude mít na dopravu v místě nedodělků a v jeho okolí.
Nová situace ale není černobílá, stavaři se mohou bránit. Musí však o své pravdě přesvědčit soud a nikoli jen své kolegy a známé, kteří jim dodnes udělovali výjimky. Soud totiž zároveň uvedl, že zkušební provoz (bez kolaudace) nesmí sloužit k dodělávkám a správkám nutným vinou stavební firmy.
Pohled z druhého břehu je také zajímavý a leccos objasňuje. „Část viny nese český právní řád, který je ke stavebníkům nepříznivý,“ tvrdí Rýdl. Veškerá řízení trvají dlouho a nároky na firmy jsou vysoké. Dalším důležitým faktorem je podle něho čas: „My připravujeme projekty s předstihem až deseti let. Je tedy možné, že za tu dobu se změní podmínky, projekt je mírně zaostalý a my na to musíme reagovat, což zase zabírá čas.“
Někdy je situace taková, že bez zahájení zkušebního provozu nelze bezpečně říci, co všechno se musí změnit. „Nemůžete to předem přesně modelovat. Přesné výsledky většinou dostanete až poté, co na silnici navedete dopravu,“ vysvětluje Rýdl. Jenomže tím se roztáčí nové kolo prací: vypsat soutěž na projekt, dále soutěž na dodavatele, opatřit stavební povolení a případně vykoupit pozemky.
V tom má mluvčí ŘSD pravdu. Stavba se tím zdrží a nikdo není spokojený – investor, stavební firma ani občané. Je totiž k vzteku, když chodíte kolem tabule, která vám oznamuje, že stavba je už vlastně dva roky hotová, a ono pořád nic. Proto jsou nové silnice často otevírány ve zkušebním provozu, který musí být prodloužen.
To je část pravdy, jiný přístup ukazuje výše uvedený „příběh“ Pražského okruhu. Další příběhy se díky Nejvyššímu správnímu soudu teprve začínají psát a nezbývá než doufat, že dopadnou jako pohádky či westerny, tedy že kladný hrdina zvítězí.
Jaroslav Lenert
Autor je publicista.