Iniciativa Milion chvilek pro demokracii vyhlásila motto své demonstrace, která 1. března vyrazí jako pochod z pražského Hradčanského náměstí na náměstí Staroměstské. Zní: „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska.“ Je to prezentováno jako hlavní heslo nových protestů. Dovolím si s tím z velmi zásadních důvodů nesouhlasit a takové demonstrace se nemohu zúčastnit.
Příčí se mi demonstrovat tímto způsobem proti situaci v zemích našich spojenců v Evropské unii. Heslo demonstrace předpokládá, že Maďarsko a Polsko stojí na jakémsi oprávněném pranýři kvůli své pokleslosti a my, asi díky svým hlubokým demokratickým tradicím, na tom nejsme zas tak špatně.
A to je ten problém. Česká republika je totiž na tom v podstatných aspektech hůř. Jenom to ještě část veřejnosti neráčila v plné míře zaznamenat. Sešup do žumpy se tu totiž odehrává s větší grácií a společenskou pohodou. S mocenským systémem kolaboruje i řada vznešených osobností. Třeba v Lidových novinách. O to je ten sešup hlubší a ta žumpa smrdutější.
V Polsku i v Maďarsku vládnou strany, které svým hodnotovým založením patří mezi legitimní myšlenkové proudy evropské politiky. Křesťanský a národní konzervatismus mohou ve svých extrémních polohách poškozovat liberální ovzduší a je zřejmé, že k těmto problémům v Polsku i v Maďarsku dochází. Ale jedná se o demokratické strany s transparentní tvorbou demokratického mandátu. U nich je tudíž situace snadno napravitelná. U nás už možná ne, protože tu bylo s použitím masivních finančních prostředků zlikvidováno konkurenční prostředí a klíčoví hráči zabetonovali politický vývoj.
V České republice došlo k částečné likvidaci politické plurality tím, že scénu ovládla a zplanýrovala nebezpečná a nesystémová síla, ekonomický a mediální holding, který skandálním způsobem propojuje politickou, ekonomickou a mediální moc. Nic tak strašného a obludného v Polsku není a v Maďarsku to dosud nemá, pokud vím, naše parametry.
Dříve v naší zemi platil zákon o politických stranách, podle něhož musela každá strana vykazovat demokratické vnitřní mechanismy. To už neplatí. Miliardář Andrej Babiš si na základně svého podnikatelského impéria vybudoval formaci, která oprávněně tvrdí, že není politickou stranou, protože pravidla fungování demokratických stran zcela ignoruje. Mandát Andreje Babiše nevzniká hlasováním jeho spolustraníků (či spoluhnutíků), nýbrž prostě tím, že si všechny své klíčové činovníky najal, jako se najímají zaměstnanci. A rozhoduje sám. Dokonce se postaral o to, aby ho už nevolili sto procenty hlasů, protože to vypadalo trapně.
Vzpomínám si, jak na počátku nadvlády oligarchy Andreje Babiše docházelo k prvním projevům likvidace svobody slova, jak z dosud liberálních deníků byli vytlačeni Babišovou silou kriticky myslící novináři, protože nemohli být u brutální manipulace. A právě v této době si v pražském DOXu udělali pražští intelektuálové debatu o situaci médií v Polsku!
Přitom ani v Polsku a ani v Maďarsku není, tak jako u nás, součástí mocenského komplotu komunistická strana. Polsko navíc velmi intenzivně pracuje v Severoatlantické alianci na obraně Evropy před ruskou hrozbou. U nás je naopak ruská pátá kolona součástí mocenského systému Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Kam se tu podíváme, vidíme ruského švába. A budeme mistrovat Polsko?
Orbánova politika se mi hnusí a stav médií v Maďarsku je opravdu kritický. U nás je ale také kritický, jenom jinak. Tam je to přehledné a čitelné autoritářství, tady je to záludné a postupné vylučování kritických lidí z veřejné debaty a zejména předstírání, že je všechno v pohodě.
Když jsme v listopadu oslavovali 30 let pádu komunismu, tak jsme si v Praze udělali Festival svobody, který mediálně podporovalo Rádio Impuls Andreje Babiše. V tom je ten vtip. Babiš totiž nemá žádný problém, když si uděláme Festival svobody. On ho rád podpoří. On k tomu dokonce i pronese tklivé zamyšlení nad Václavem Havlem. Přitom nám ale bere svobodu a dělá z České republiky totální žumpu, která není v Evropě schopná jediného konstruktivního a solidárního činu. Jsme země, která chce od Evropy jenom peníze a nejvíc jich chce náš předseda vlády.
Milion chvilek odvedl hodně práce. Ale problémem našich protestů – tolik důležitých pro to, aby se tu dalo ještě dýchat – je to, že jsou fixovány jen na jednu relativně úzkou skupinu a jen na jednu mentalitu. Potřebovali bychom více iniciativ, které mohou pracovat v koalici a v pluralitě. Jinak totiž chybí racionální oponentura a prosazují se stereotypy myšlení jen jednoho malého segmentu společnosti. Potřebujeme širší debatu. Chybí nám tu kupříkladu protestní aktivita politických stran a formulace toho, co je třeba dělat. Situace je totiž dost hrozná.
