Dost často slýchám okolo sebe názory, že průzkumy, ze kterých vychází Babiš jako jasný favorit voleb, musejí být mylné. Vždyť vy přece neznáte skoro nikoho, kdo by hnutí ANO volil.
To je jedna z tradičních předvolebních iluzí a může mít až patero důvodů:
Za prvé je třeba si uvědomit, že procenta jsou rozmělněna po celé republice. Lidé žijící a pracující v Praze mají zcela jiný hodnotový systém než lidé třeba z Brna. A ti zase zcela jiný než lidé z dvoutisícové obce na Šumavě. Zkrátka jde o problém lokální; pokud nepotkáváte moc lidí, kteří volí Babiše, možná se pohybujete v lokalitě, která není zrovna probabišovská. Je známo, že třeba Miloš Zeman je v Praze velmi neoblíbený, popularitu ale dohání na vesnicích. A to platí téměř o všech stranách či politicích.
Za druhé svou roli hraje i aspekt sociální. Každý člověk je sice ze své podstaty individualitou, ale všichni jsou odrazem nějakých archetypů, které se ve společnosti mohou opakovat (a často opakují). To znamená, že se záměrně (ať vědomě, či podvědomě) obklopujeme spíše lidmi s podobným hodnotovým systémem, jako máme my. Jsme-li odpůrci Babiše, je pravděpodobné, že většina lidí v našem okolí budou podobného vyznání. Třebaže to není dogma, děje se to běžně a často to vytváří iluzi chybného celospolečenského diskurzu.
Za třetí na předchozí řečené navazuje také prvek psychologický. Podle tzv. efektu falešného konsenzu má člověk přirozenou tendenci egocentricky vyhodnocovat lidi podle společných aspektů, spíš než podle rozdílů. Jedná se o jednu z mnoha kognitivních zkratek našeho mozku a principiálně je podobná té, kterou aplikujeme, když sledujeme některý ze známých optických klamů. Lze říct, že při fungování tohoto efektu si náš mozek pamatuje ty postoje okolí, které se slučují s těmi našimi, a ostatní raději ignoruje. Je to efekt postavený na určitém principu pohodlnosti, ale jen velmi těžko se mu lze vědomě bránit.
Za čtvrté podstatným důvodem je i matematický faktor. Skutečnost, že ANO se pohybuje okolo 25 %, a je tak jasným favoritem na vítězství ve volbách (druhá KSČM nedosahuje ani dvouciferného čísla), nepoukazuje na to, že většina volí Babiše. Poukazuje na to, že ho volí 25 % lidí, tedy čtvrtina. Ve zkratce to znamená, že tři ze čtyř lidí, které potkáte (čistě statisticky, aniž bychom lpěli na argumentu lokálním, o němž byla řeč dříve), Babiše nevolí. Jistě, i navzdory tomu vyhraje volby, ale to už je jiný příběh. Důležité je, že relativní většina (tedy nejvíc hlasů ze všech hodnocených) se nerovná absolutní většině (tedy většině nadpoloviční).
A konečně za páté – průzkumy veřejného mínění se opravdu pletou. Často. Vlastně vždycky. Stačí se podívat do naší historie: téměř nikdy nedopadly volby tak, jak je předvídaly průzkumy. Vždycky bylo nějaké překvapení. Třeba jako v posledních volbách, kdy ANO mělo ještě tři měsíce před volbami zhruba jedno procento hlasů a o čtvrt roku později dostalo skoro dvacet. Takže i jistá tradiční omylnost průzkumů může hrát roli v tom, kolik potkáváte nebo nepotkáváte Babišových příznivců.
To jen kdyby se někdo zase divil, jak je možné, že Babiš je tak populární, když vlastně neznáte nikoho, kdo ho volí. Nemusíte. O drtivé většině z těch, které znáte, ani nevíte, koho volí, a ti, o kterých to víte, jsou pravděpodobně vaši nejbližší. A jelikož jsou vašimi nejbližšími, sdílíte s nimi podobné hodnotové a morální systémy. A to se často odráží i na politických preferencích. Takže nemusíte znát třeba žádné babišovce, důležité je, že to, že je neznáte, ani omylem neznamená, že jeho popularita je jen mediální bublina. Není.
