Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Když se jen trochu snažíme, rozlišujeme Rusy a Rusáky, Čechy a Čecháčky, prostě nechceme všechny hodit do jednoho pytle. Jenže je to marný, je to marný, je to… Není náhoda, že se nějaký národ nebo občané jedné země pořád potácejí v nějakých problémech.
Nejdřív k tomu Rusku. Server Themoscowtimes píše: „Podle nezávislého průzkumu, který byl zveřejněn v pátek, Rusové vidí vězněného kritika Kremlu Alexeje Navalného ve stále horším světle a rozhodnutí úřadů označit jeho politické hnutí za ‚extremistické‘ většinou schvalují nebo jim je lhostejné.
Agentura Levada Center uvedla, že Navalného aktivity schvaluje 14 procent respondentů, což je pokles oproti 20 procentům v loňském roce a 19 procentům začátkem tohoto roku.
Že Navalného aktivity neschvaluje, uvedlo 62 procent respondentů, což je o 12 procentních bodů více než v září 2020. Čtvrtině respondentů agentury Levada to bylo buď lhostejné, nebo nedokázali odpovědět.“
Že třeba přístup Alexeje Navalného někdo nesdílí, dejme tomu. Má své kritiky i v řadách ruské opozice. Zajímavý je ale ten vývoj. Přitom letos Navalný nestačil nic hrozného provést. Naopak, v únoru byl odsouzen ke 2,5 roku vězení na základě starých obvinění z podvodu, která označuje za politicky motivovaná. Stalo se tak poté, co přežil otravu nervově paralytickou látkou, z níž viní Kreml. Jeho obžaloba režimu je v této věci doložena i fakty, nejde jen o nějaké jeho mínění. Agenti z ruské chemické jednotky se kolem něho pečlivě motali. Jeho zatčení po návratu do Ruska z léčení otravy v Německu pomohlo vyvolat celonárodní protesty, při nichž byly zadrženy tisíce lidí. Jenže jak je vidět, „většinové Rusko“ to vidí jinak.
Dále se v článku na MT dočteme: „Na otázku týkající se rozhodnutí soudu z minulého měsíce, kterým byly Navalného politické a aktivistické sítě – obě mírumilovná opoziční hnutí – zařazeny na černou listinu jako „extremistické“, odpovědělo 32 procent respondentů, že s rozhodnutím souhlasí, a 27 procent, že s ním nesouhlasí. Dalších 41 procent se k tomu stavělo lhostejně nebo nedokázalo odpovědět, uvedla agentura Levada.“
Mohli bychom citovat i další čísla, ale není to snad nutné. Čím by Navalný mohl být v očích „prostého Rusa“ extremistou? Těžiště jeho činnosti spočívalo v odhalování korupce, a to ne údajné, ale skutečné. Rusové na ni narážejí každý den, co se jim tedy může zdát extremistické? Navalný by také chtěl svobodné volby a aby se všichni vážnější opoziční kandidáti ještě před volbami nepozavírali. Komu by to mohlo vadit?
Jenže Kreml má v rukou všechna velká média a ta nezávislá postupně likviduje. Pokud jde o informace, je panstvo v Kremlu „strážcem brány“. Lid se samozřejmě může sám aktivně pídit, jenže jak je známo, lid se moc nepídí. Bombardování lidských mozků nesmysly a frázemi a zaplavování populace neustálou lží přineslo efekt. Jenže kdo za to může?
Postoje mladší generace v Rusku nejsou také žádný zázrak. Putinem jsou možná mladí Rusové unavení a otrávení, svou budoucnost by nejraději viděli jinde (zlaté mládeže z politických a oligarchických rodin se to týká zvláště). Nechat se zmlátit a zavřít se ale každému nechce. To chápeme. Jenže přistoupit na Navalného minimalistický plán, totiž volit kohokoli kromě Putinova Jednotného Ruska, by nikoho nebolelo. Že si režim výsledky stejně zfalšuje, je samozřejmě věc druhá. Ale taktika „ať se aspoň příšery požerou mezi sebou“ je to poslední, co zbývá. Jenže mezitím obliba Stalina jako významné historické postavy roste.
S námi je to – v menším měřítku – podobné. Po orgiích neschopnosti, které předvádí „hnutí“ Andreje Babiše ANO, by se dalo čekat, že tento útvar bude bojovat o vstup do sněmovny. Ale kdepak, ani rok zmateného vládního zmítání se v covidové krizi nestačil. Kdo uteče od Babiše, přesune se nejspíš k podivné policejní straně nebo k Tomiu Okamurovi. Mediální panství Agrofertu se činí a jeho výkony se do nákladů na volby počítat nebudou.
S výzvami, že by lid měl být jiný, si nevystačíme. Je to podobné jako obecné proklamace, že by naše školství mělo vychovávat a tak dále. Tomu se snad věří od dob národního obrození. Na to je zrovna teď už nejspíš docela pozdě. Prolomit tu prolhanou masáž mozků by znamenalo utratit strašně moc peněz, nebo to málo, co je, geniálně využít. Trochu jsou to rady jako jak se vytáhnout vlastní silou za vlasy z močálu.
Tady nebo v Rusku, mechanismus je ten samý. Je hloupé opakovat chyby kolem dokola. Pokud jsme se dvakrát dočkali zvolení Miloše Zemana a Babiš pořád ještě není jednoznačně v propadlišti dějin, zřejmě ta zatuchlost pozoruhodnému množství občanů nějak vyhovuje. Následky si ponesou sami, ale s nimi bohužel i ti, co to tak nechtěli. Nakonec platí, že vyhraje ten chytřejší, ať už si pod tím slovem představujeme cokoli. Takže je třeba chytřejší být, ne si to o sobě jen myslet, a také to umět ukázat. Demokratický politik to má těžší, protože by neměl lhát a slibovat nesmysly. Ten, kdo vládne, má také část kampaně zadarmo už proto, že je pořád vidět. O opozici se dá vždycky říci, že „jen kritizuje“. No jak jinak, jednak je to opozice, jednak nevládne. Za vládnutí nesou odpovědnost ti, kdo ty židle zrovna zahřívají.
Žijeme v roce 2021. Pokud někdo chce mít legitimní politický úspěch, musí mít dobrý program, ale také nesmí vést kampaň jako v dobách první republiky. V době devastace zdravého rozumu už to nestačí.
