Rezignované straníky TOP 09 chce povzbudit charismatický senátor Tomáš Czernin, který se plánuje na podzim utkat s Jiřím Pospíšilem o křeslo předsedy. Vytrvale odmítá nálepku pražské kavárny a spolu s důrazem na vesnice slibuje návrat ke konzervativním hodnotách, jež stály na počátku vzniku strany. V rozhovoru pro FORUM 24 mluví i o tom, co ho pojí se zakladatelem Karlem Schwarzenbergem.

Co se u vás změnilo od oznámení kandidatury?

Stále se mi daří dobře, ale tlak roste. Brzo po oznámení jsme slavili desáté výročí strany, kde mi kde kdo sdělovat nějaké své dojmy, což záhy volně přeplulo do návrhů změn zákonů, třeba o taxislužbě. Když na mě někdo po záplavě rozhovorů vytáhne témata, o kterých nemůžu mít ještě ani ponětí, to už je i na mě dost.

Potkal jste se tam i se současným předsedou Jiřím Pospíšilem?

Byl tam, povídal, ale pak odjel na Kampu. Takže vlastně doposud nebyla ani možnost si popovídat. Každopádně se domnívám, že mezi sebou žádný problém nemáme. Já jsem se ani nikdy nesnažil vůči němu nikterak vymezovat.

Na druhou stranu kandidujete proti němu. Nejde tedy o nespokojenost se současným předsedou?

Jde o to, že je europoslanec, předseda klubu zastupitelů na Pražském magistrátu a já se domnívám, že předsedou by měl být člověk na plný úvazek.

I přesto pod jeho vedením navázala strana spojení se STAN a společná koalice zaznamenala úspěch v květnových eurovolbách.

Mě trošku mrzí, že objevily reakce, že on nastartoval spolupráci s hnutím STAN a já s tím určitě nebudu pokračovat. Přiznám se, že mě to trochu zamrzelo, protože jsem tři roky členem senátního klubu STAN a rozhodně s nimi kamarádím. I v roce 2016 jsem byl nominován právě s jejich podporou a také KDU-ČSL. Tenkrát mě jako první oslovil můj kamarád, jičínský funkcionář lidovců, který mi představil možnost, že by proti mně nestavěli protikandidáta. My jsme naopak podpořili Lumíra Kantora v Olomouci a oba jsme byli zvolení. Stali jsme se tak prvními balonky, které ukazují, že když se síly spojí, tak se dílo daří.

Pan Rakušan řekl minulý týden pro FORUM 24: „Vztahy jsou solidní a nejsou zatíženy starými křivdami, protože se změnili předsedové, kteří byli u rozpadu naší někdejší spolupráce. Nyní se bavíme o krajských kandidátkách.“ Znovu se tak ptám, je teď ta pravá chvíle na změnu, když vše funguje?

Ale já se s panem Rakušanem znám také dlouho a nevidím žádný důvod proč bychom si neměli rozumět, nebo dokonce nespolupracovat.

Kam by tedy měla směřovat strana dál, aby získala zpět voličskou přízeň?

Podle mě by měla TOP 09 zůstat unikátní konzervativní stranou, tedy tak jak vznikla v dobách, když ještě nikdo netušil, že se zemi bude snažit uchvátit oligarcha. Myslím si, že i pro STAN by byla silná TOP 09 lepším partnerem než strana, která přetrvává v defenzivě, což jsem bohužel delší dobu cítil… Mnoho členů nevidí východisko a někteří jsou skutečně tak daleko, že hážou flintu do žita. Říkal jsem si, že je naopak potřeba je povzbudit a vyburcovat k tomu, aby byla strana opět silná.

V roce 2017 prohlásil premiér na plénu: ,,Feri dostal Kalouska do Sněmovny, bohužel, takže jsme se ho nezbavili a budeme ho tady poslouchat, ty jeho pitomosti a demagogie, ještě dlouho. Je to trauma, ale snad to přežijeme.“ Byla by dnes TOP 09 bez Dominika Feriho v Poslanecké sněmovně?

To je zajímavá otázka, stálo by to za nějakou hlubší studii. Taky jsem slyšel názor, že on přivedl nějaké desetitisíce mladých lidí, ale současně kvůli němu minimálně stejný počet odešel volit někoho jiného, že ty konzervativnější k němu zkrátka neměli důvěru. Ale já sám neumím posoudit, koho bylo víc. Každopádně si myslím, že je velice sympatické, že mladý člověk přinesl povzbuzení pro mladé lidi, ale zároveň to podle mě bral trošku jako takový sport, že se tam dostane z posledního místa.

Situace tak byla vážná už v roce 2017, kdy strana nakonec pětiprocentní hranci pro vstup překonala. Proč jste nekandidoval už tehdy?

Byl jsem k tomu vybízen řadou členů od doby, kdy na sebe vzal Miroslav Kalousek ten nedobrý výsledek ve zmiňovaných sněmovních volbách 2017. Tlak sice neustával, ale tehdy jsem byl v Senátu více méně nový. Taky mi to chvíli trvalo, než jsem se rozkoukal a našel svoje místo. V roce 2011 mi navíc otec předal hospodářství (red.pozn. Czernin spravuje rodinný majetek v Dymokurech. Jedná se o lesy, zemědělství, chov ryb, provoz vlastní honitby, údržbu budov včetně místního zámku.), nějakou dobu zasahoval a čtyři roky poté umřel. Potřeboval jsem to restrukturalizovat tak, aby se obešlo bez mé neustálé přítomnosti. Sehnal jsem výborný tým a dnes všechno už funguje.

Zmínil jste Miroslava Kalouska, který Vás vedle knížete také otevřeně podpořil. Jeho osoba je tu ovšem stále spojována s etapou úspor po finanční krizi. Nebyl to tak spíše polibek smrti?

Já mám z posledních týdnů pocit spíše opačný. Sám jsem byl překvapen, když jsem byl v červnu na folklórním festivalu v Lázních Bělehrad, a oslovovali mě lidé, které jsem vůbec neznal s tím, že mají z mé kandidatury radost. Dokonce mi také říkali důvody, proč nás doposud nemohli volit.

Například?

To bych asi nerad říkal.

Rozumím. Co tedy podle Vás odrazovalo voliče od podpory TOP 09? Přece jenom ten propad byl značný, od roku 2010 se skoro 17 % se strana propadla nejdříve na 11 % a pak dokonce na oněch 5 %.

Naposledy asi určitá neprůhlednost a fakt, že jsme i málo zdůrazňovali tu naši konzervativnost. V době vzniku byla strana konzervativním programem zcela ojedinělá, ale teď si to slovo bere do úst kdekdo a spojuje ho s xenofobií a populismem. Rozmohlo se tak to, že různí politici lidi straší hrozbami, které se na ně blíží a zároveň se sami sebe staví do role spasitelů, kteří je před tím ochrání. A ten náš konzervatismus něco úplně odlišného. Jsme proevropská strana a stojíme na křesťanských a judaistických základech. To zkrátka nemá s xenofobií ani rasismem nic společného. Naopak jde o solidaritu a podporu svobodných občanů. Stát má občanům sloužit, a ne je vodit.

Je strana připravená postupovat v prosazování tohoto programu společně? Dříve se mluvilo o dvou táborech, které se vymezovali právě za panem Pospíšilem a Kalouskem.

Nemyslím si, že je dnes strana rozdělená, ale spíše lidi ztratili motivaci. Dosud tady taky nebyla žádná vize na nějakou skutečnou změnu. Nakonec se každý organismus po určité době vyčerpá a je potřeba do něj určitým způsobem napumpovat novou energii.

Prvotní úspěch zaznamenala strana i díky osobě pana knížete. Je možné toto kouzlo zopakovat?

Ano, opravdu stačilo vyvěsit plakát s Karlem a bylo. Já jsem byl tehdy dost daleko od vysoké politiky a přihlášku jsem poslal 8. 8. 2009, tehdy jsem opravdu netušil, že jednou budu senátorem, nebo že se budu ve straně ucházet o ty nejvyšší posty. Já jsem byl nadšený těmi myšlenkami, hodnotovým desaterem, a samozřejmě tam byla i určitá osobní vazba na Karla Schwarzenberga, kterého jsem znal od mládí a měl na mě významný názorový vliv. Jsme si dodnes velice blízcí. Byl kamarád mého tatínka, dá se říci od peřinky, a i když nemám dobrou paměť, co říkal na tátově pohřbu si pamatuji doslova. Bylo z toho cítit, že se loučí s kamarádem a já ho dnes doopravdy vnímám tatínkovsky.

Tenkrát jsem tedy počítal, že se budu maximálně tak snažit v komunální politice. Dnes již vím, že jakmile člověk někam vstoupí, tak musí být připraven na všechny výzvy. Nakonec doba sama ukáže, kde je jeho místo.

Více o rodinné historii, českém vztahu k EU i o tom, jak se budila společnost v minulosti se dočtete v srpnovém vydání Revue Forum.