Nájemnictví v Bílém domě – kariéra nejznamenitější, s ambicí, ba i případnou realitou stát se nejmocnějším tvorem na této planetě.
Dosud takovými výtečníky byly historické postavy jako Alexandr Veliký, Attila, různí ti Čingischáni, samí mužové ovšem, a nyní v Americe zazářila žena – Hillary, bývalá první dáma, favoritka v loňském volebním utkání. Převládaly předpovědi téměř stoprocentní záruky jejího triumfu. A ten jí byl na poslední chvíli uzmut konkurentem Trumpem.
Připravované oslavy s milionovým dolarovým rozpočtem se musely likvidovat, připravené rachejtle neodpáleny, láhve se vzácným šampaňským neodšpuntovány, hosté dostavivší se ke kulinárním orgiím se začali rozcházet a mocné zklamání nejdůkladněji postihlo neúspěšnou prezidentskou kandidátku. Pozřela obsah nejedné číše a podle tvrzení tam na pochmurném místě přítomného svědka se důkladně ovínila a navíc rozběsnila na své nejbližší spolupracovníky. Obvinila je za způsobenou katastrofu, a nebyli ti jediní: s výjimkou rozzuřené kandidátky se na jejím fiasku údajně podíleli všemožní provinilci, od šéfa FBI po šéfa Kremlu Putina.
Nemohl uniknout ani téměř zázračný přemožitel Trump se svým vítězstvím, jež bylo potupou, výsměchem naprosté většině mediální, intelektuální, politicky korektní elitě. Za současných amerických podmínek nejpořádnější ránu způsobila skutečnost, že nyní zvolený, co do počtu čtyřicátý pátý prezident, této nejvyšší mety nedosáhl postupným zdoláváním schodů vzhůru vstříc k takovému vrcholu, tak jak činili všichni předchozí uchazeči – vpřed se deroucí kariéristé, od lokálních politiků po krajské tajemníky, poslance, senátory, gubernátory, nebo tak učinili v uniformách na všelijakých bojištích, od prvního George Washingtona až dosud k poslednímu velícímu Dwightu Eisenhowerovi. Jeho v čele invazní armády za druhé světové války zdobilo pět generálských hvězdiček, kdežto Trump si nikdy nevysloužil ani jednu frčku, poněvadž jakékoliv uniformě se šikovně vyhnul, a stejně tak neprojevil zájem o žádnou politickou funkci. Až teď o tu naprosto nejvyšší, nejznamenitější a taková se mu zázrakem povedla.
Poražená a právem potupená Demokratická strana (jíž jsem v dobách J. F. Kennedyho notně fandil, což mě zcela opustilo v době prezidentství Ronalda Reagana), se s Trumpovým triumfem nemohla smířit, a proto došlo k úsilí hledat a najít přijatelné vysvětlení, jak obdrženou porážku znicotnit.
Z různých adres se začaly ozývat výkřiky s všelijakými obviněními. Jestliže je třeba prezentovat Trumpa jako domácího nepřítele, jistěže by posloužilo tvrzení o jeho přílišném kamarádství s Putinem. Ano, ten znemožnil oprávněné Hillaryino vítězství. Jestliže důkaz k takovému tvrzení chybí, nutno ho předpokládat a nějak šikovně vydedukovat.
Ozvaly se hodně hlasité hlasy z Kongresu, zejména z řad Sněmovny reprezentantů mezi kongresmany a kongresmankami. Nejhlasitěji se projevil John Lewis, zákonodárce ze státu Georgia, pravidelně se vyskytující na televizních obrazovkách, s odolatelným půvabem své vizáže. „Žába, autentický žabák,“ kdosi přede mnou utrousil, aniž bych byl schopen nesouhlasit. Tento Lewis ve svém úsilí nadále neutuchá, aby Trumpovo vítězství znehodnotil, putinovským nátěrem deklasoval. Dochází teď k volání po speciálních vyšetřujících výborech s úkolem dopídit se nekalých neexistujících Trump-Putin pletich. Podařilo se celkem odradit 68 členů Sněmovny reprezentantů, všichni členové Demokratické strany, od účasti na Inauguration – ceremoniálu s uvedením nového prezidenta do funkce, s projevy, se složením přísahy, v ruce bibli a dosud nikoliv korán. Chorály, břitká muzika, s účastí nynějších, jakož i předchozích, dosud nevymřelých velikánů.
K této události došlo v pátek 20. ledna 2017. Jen jednou v minulosti došlo k takovému protestnímu bojkotu. Tak se stalo v šedesátých letech 19. století, po porážce stoupenců konfederace, za občanské války Jihu proti Severu.
Prezident, ať už nový, nebo původní, při výběru svého vládního týmu vyžaduje souhlas Kongresu ke jmenování všech členů. V pátek byla inaugurace se vší slávou, ve čtvrtek předchozí den se konal oběd v Trump International Hotel ve Washingtonu. Tam osobám přítomným Trump oznámil, že jím vybraný ministerský kabinet má nejvyšší I.Q. („We have by far the highest I.Q. of any cabinet ever assembled.“)
Proti takové chloubě problematické váhy se již ozvaly námitky, že ve výběru je příliš mnoho generálů, jakož i miliardářů. (A i mezi takovými se mohou objevit pochyby o jejich údajně znamenité inteligenci. Například miliardářka Betsy DeVas, nominovaná Trumpem do funkce ministryně školství. V průběhu projednávání její nominace, opravňující členy příslušného výboru dávat kandidátům otázky, dostala otázku, zda souhlasí s právem žactva nosit do školy střelnou zbraň. Dotázaná nejen k mému úžasu přikývla, což zdůvodnila eventualitou, že do té které školy by se mohli vloudit medvědi grizzly.
Demokraté již oznámili, že je jejich úmyslem neschválit osm Trumpových kandidátů. Mezi nimi zejména jsou Rex Tillerson, dosavadní hlavní šéf kolosu Exxon, odborník nikoli v oboru diplomacie, ale mezinárodního byznysu, s osobní zkušeností s nejdůležitějšími osobnostmi současného světa. Je nominován na veledůležitou funkci ministra zahraničních věcí (state department).
Druhým cílem k sestřelení je senátor Jeff Sessions (Republikán, stát Alabama), konzervativec, též obviňovaný z rasismu, ačkoli k výslechu před příslušným výborem se dostavil se svou roztomilou vnučkou, poloviční Číňankou.
Třetím cílem je kongresman Mick Mulvaney (Republikán, stát Jižní Karolina), pověřen převzít Office of management and Budget. Čtvrtou je ona miliardářka podporující majetnictví střelné zbraně školní mládeže s cílem bránit se proti medvědům.
Je strategií Demokratů protahovat schvalovací proces až do března, což by bylo bez precedentu v historii Senátu. Rovněž odmítají „the same courtesy and seriousness“, jaké se dostalo před osmi lety Obamovým kandidátům na ministerské pozice. Mnozí dostali potřebný souhlas hned v první den oslav (Inauguration Day).
Tento slavnostní den letos proběhl bez sebemenšího zádrhelu. Žádný jsem nepostřehl. Na pódiu jsem zahlédl bývalou kandidátku Hillary. V její blízkosti zářila nová první dáma Melania, půvabná, elegantní v modrém oblečení, donedávna cizinka z bývalé Jugoslávie.
Trump složil přísahu, rukou se dotýkaje bible, a nikoli koránu, jak prý se již stává ve strategicky se přizpůsobující Evropě. Jeho projev trval šestnáct minut a podle tvrzení vůči němu nijak příznivě nakloněných New York Times, většina přítomných médií byla šokována („major networks were remarkably united in their astonishment of the president’s unorthodox address“). „Jeden z nejradikálnějších projevů, jaké jsem kdy vyslechl,“ hodnotil Jake Tapper ze CNN. „Téměř urážlivé vůči přítomným bývalým prezidentům,“ komentoval Chuck Todd z kolosu NBC.
Trump uzavřel svůj děkovný projev s někdejší inspirací Ronalda Reagana, jeho tvrzením, že „vláda neřeší naše problémy – vláda je ten náš problém“.
Veliký orchestr vesměs sličných dívek z univerzity ze státu Missouri zapěl.
Obama s paní manželkou pak odletěl helikoptérou.
Zbytek toho pátku pozvaní hosté strávili hodováním a tancem na třech bálech.
Leckdo projevil oprávněné obavy, že dojde k pokusu o atentát. Z obrazovky jsme nemohli vypozorovat ani eventuální atentátníky, ani příslušníky s posláním násilnostem zabránit.
Posléze se dozvíme, že pár bloků od naší události protestující davy zejména importované mládeže, příslušně naladěné, vyjadřovaly svou nelibost rozbíjením oken, zapalováním automobilů. V prvním vydání NYT bylo oznámení o původním počtu 95 zatčených zuřivců, posléze značně zmnoženém.
V sobotu pak pochod radikálních feministek. Ze svých řad vyloučily příslušnice svého pohlaví, které se vyjádřily, že nemají v oblibě potraty. Takové že do jejich protestujících demonstrujících řad nesmějí.
Prozatím tedy nedošlo ani k jednomu pokusu nového prezidenta zavraždit.