Otec arcibiskup Jan Graubner zahajuje Noc kostelů. FOTO: Pavel Šafr / FORUM 24
FOTO: Pavel Šafr / FORUM 24
Zažili jsme výjimečnou kulturní akci. Noc kostelů. Prozkoumali jsme barokní oltáře zblízka, podívali jsme se do tajemných sakristií a krypt, ochutnali jsme augustiniánské pivo, které čepoval španělský mnich, koláče v německé farnosti a mešní víno v italské čtvrti Malé Strany. A kupovali jsme knihy jezuitů. Noc, při níž by člověk stihl proběhnout všechny kostely, by musela trvat několik let.
Letošní Noc kostelů zahájil u svatého Kajetána v pražské Nerudově ulici pražský arcibiskup Jan Graubner. V kratičké promluvě vyjádřil respekt k nevěřícím a promluvil o smyslu kostela pro každého z nás. Ukázal tím velmi nedukovskou tvář katolické církve. Člověku vzalo dech, když pak mexický operní pěvec zazpíval Rossiniho árii Figara z Lazebníka sevillského.
Česká armáda představila fascinující vojenský chrám svatého Jana na Hradčanech od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Historik Michal Pehr zde pronesl vynikající přednášku o odkazu Jana Nepomuckého, kterého označil za symbol věrnosti vlastní zemi. Barokní duši místa pak přiblížil vyprávěním o zázracích, kvůli nimž byl kostel vybudován.
Strhující podívanou byla potemnělá a vznešená loď naší katedrály s varhanní improvizací.
Harfový koncert pak následoval v kapitulním chrámu Všech svatých, který vybudoval císař Karel IV. po vzoru pařížské Sainte Chapelle. Skvostné obraty Karla Škréty a kopii slavného Rubensova obrazu jsme obdivovali u svatého Tomáše pod Hradem. Díky za to požehnané pivo a za Reinerovy fresky. Lužickosrbského sochaře Matěje Jäckela jsme pak studovali u svatého Františka serafínského na nejkrásnějším nábřežním náměstí Evropy u Karlova mostu.
V akademickém kostele Nejsvětějšího Salvátora jsme viděli výtvarnou videoprojekci a obraz Proměnění páně, které barokní mistr Jan Jiří Haring namaloval podle římského Rafaelova obrazu. Vrcholným zážitkem ale byla návštěva Vlašské kaple, snad nejcennějšího pokladu italské architektury v Praze. Manýristický sloh, kterým kaple předběhla baroko, nemá obdoby. Výstavba kaple přitom měla na začátku 16. století pozoruhodný důvod: v Praze už žilo tolik Italů, že se nevešli do svých kostelů.
Gotickou Prahu bylo možné obdivovat u Panny Marie pod Týnem, kde léta sloužil páter Reinsberg, který kázal česky, anglicky, francouzsky a německy. Řecko-katolickou mystiku jsme pocítili u svatého Klimenta. Německé koláče nám dali farníci německé farnosti před vrcholným Dientzenhoferovým dílem na Novém Městě u svatého Jana na Skalce. Nestihli jsme jít do arménské farnosti u svatého Ducha. Nestihli jsme se dotknout liturgického textilu u svatého Haštala. A příště oběhneme protestantské a pravoslavné chrámy, které byly také otevřené, protože bez nich by křesťanství nebylo kompletní.
Noc kostelů je geniální akce. Otevírají se poklady a dějí se zázraky po celé zemi. V pohraničí ožívají opuštěné kostely po našich Němcích. Chrámová hudba zní ve stovkách kostelů ve městech i vesnicích. U svatého Havla jsme ale slyšeli symfonickou báseň norského skladatele Edvarda Griega Ve sluji Krále hor.
Noc kostelů je úžasnou a veselou oslavou evropského charakteru našich kulturních kořenů. A také je to obnovení zážitku, který byl osou života našich předků, totiž cesty do kostela. K lidské důstojnosti patří vědomí, že něco je svaté. Prostor, stavba, hudba, obraz, socha. I to augustiniánské pivo bylo svým způsobem svaté. Díky za to.
