ANO by v květnu 2022 vyhrálo parlamentní volby s jednoprocentním náskokem před koalicí SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09). Třetí by skončila koalice Pirátů a STAN, za nimi SPD Tomia Okamury. Vyplývá to z průzkumu agentury Kantar CZ pro Českou televizi. Půl roku po parlamentních volbách by květnové volby skončily víceméně tak jako v listopadu 2021. V zemi, kde se zvyšují základní ceny potravin, služeb a energií, kde nuceně žije a pobírá finanční pomoc 200 tisíc uprchlíků z Ukrajiny kvůli vojenské agresi jednoho diktátora a kde permanentně probíhá kampaň „předsedy“ opozice. Je libo ještě nějaký důvod, proč by měla tato vláda už dávno skončit? Jeden tady totiž chybí…

Možná si někdo vzpomene na pandemické časy v Česku, které stály život 30 tisíc lidí. Každý den jedna tiskovka, nová a pak korigovaná opatření, výměny ministrů zdravotnictví jako na běžícím páse.

Chaos v řízení, selhávaní politických autorit, a to všechno v době, kdy lidé nutně potřebovali vidět racionální řešení, konzistentní postoje a fungující management státu. Účet za pandemii byl zdrcující a pohled na klíčového manažera otřesný: on totiž neřídil stát jako firmu, on stát neřídil vůbec.

Dále čtěte

Koalice SPOLU má stabilní podporu, posílil Babiš i Piráti

Voličské nálady se podle nového volebního modelu společnosti Kantar, který vznikl pro Českou televizi, za poslední dobu lehce proměnily. V…

Opoziční lídři by dnes měli mít nabito stonásobně víc, důvodů k nespokojenosti a růstu sociálního napětí je skutečně k dispozici víc než kdykoli předtím. Problém je však v tom, že Andrej Babiš a Tomio Okamura se nemají s kým hádat, přesněji nemůžou se strefovat do jedné osoby.

V normální situaci by to byl premiér a předseda nejsilnější vládní strany ODS, jenže s Fialou se hádat jednoduše nedá. Zásadně mluví o tématech a opatřeních, absolutně pomíjí  a obchází osobní spory a invektivy. Nikoho neuráží a nehází sebou o zem na veřejnosti kvůli svému egu, klíčové postavy pětikoalice se respektují a drží v principiálních věcech spolu (válka na Ukrajině a efektivní pomoc okupované zemi, pomoc uprchlíkům, proevropské a proatlantické ukotvení České republiky).

Babiš a Okamura můžou a přirozeně musí s Fialou nesouhlasit, ale jsou odkázáni na diskuzi a polemiku o tématech, opatřeních a návrzích. Nikdo na ně osobně neútočí, ječet a zvyšovat hlas není na koho, vnitrokoaliční spory a rozmíšky se řeší (zatím) víc v zákulisí než na tiskovkách premiéra.

Co bylo tedy úplně normální v menšinové parlamentní dvoukoalici ANO a ČSSD, je dnes v šílených časech války a všeobecného zdražovaní téměř nemožné v obrovské pětikoalici s jasnou většinou v poslanecké sněmovně. Celá země čelí rostoucí inflaci potravin, energií a pohonných hmot s rostoucí nevolí a přibývat bude únavového syndromu z kauzy Ukrajina a jejích uprchlíků, ale parlamentní opozice dnes z toho neprofituje vůbec.

Dále čtěte

Už dnes! Přijďte na vernisáž výstavy „Noviny podle Babiše“

Když Andrej Babiš v roce 2013 koupil vydavatelství Mafra, mnozí pozorovatelé již věděli, že jde o velký problém zejména pro…

Ani šest měsíců po parlamentních volbách neumějí opoziční lídři prolomit svá listopadová maxima, protože se totiž nestali personální ani odbornou alternativou pro širší část veřejnosti. Okamura to sice zkouší s uprchlíky, Babiš zase se zdražováním, je to ale málo platné a mobilizující, nová vláda a předčasné volby z toho nebudou.

Už jsme si vyzkoušeli, že stát se řídil jako firma, a málem z toho byl konkurz celé České republiky. Dnes jsme svědky nového fenoménu: premiér se chová jako projektový manažer, postupuje striktně racionálně a někdy až příliš chladně a bez emocí. Paradoxně tu nejhorší emoci vzbuzuje minimálně u dvou lidí. Pro Babiše a Okamuru je toto totiž noční můra.