Písničkář Nohavica už neví, do jaké temnoty by zabředl. Jako by nestačilo vyznamenání, které si přebral z rukou samotného V. V. Putina, a mlžení kolem své spolupráce se Státní bezpečností. Teď křtil knihu xenofoba Petra Hampla. Smutný konec.

Radostnou zprávu o dalším duchovním a duševním vývoji našeho barda podala 13. 10. na svém Twitteru Eva Hrindová, vůdkyně spolku Naštvané matky: „Jaromír Nohavica pokřtil novou knihu Petra Hampla. Pro přítomné jsem kousek z ní přečetla a s mistrem jsem měla možnost i docela dlouho pohovořit. Přesvědčil mě, abych s našimi knihami dorazila na knižní veletrh do Ostravy. Myslím, že to bude zábava.“

Jestli zábava, to těžko říci. Komedie až tragikomedie to je určitě už teď.

Petr Hampl bývá označován za sociologa. V každém případě je to předně demagog, který se primitivním způsobem přiživuje na antiislámské a antiuprchlické vlně. Jeho výroky skutečně stojí za to: Když v srpnu došlo v Chemnitz (Saské Kamenici) k nepokojům poté, co byl zabit při sporu s Iráčanem a Syřanem Němec,  vzal to Hampl zkrátka: „Nevím, jestli v Chemnitz opravdu docházelo k honům na imigranty. Ale vím, že původní obyvatelé Evropy mají právo a povinnost dorovnat brutalitu na stejnou úroveň jako islámští kolonisté. To je základní podmínka přežití.“ (27. 8. 2018)

Takže podle Hampla máme „povinnost“ dorovnávat brutalitu. Spíš by si měl Hampl nějakou vhodnou léčbou dorovnat látky v mozku, má je tam zřejmě namíchané v nějakém nepoměru a jeho postoje jsou pak neslučitelné se životem mezi normálními lidmi.

Můžeme se třeba podívat na to, jak okomentoval zprávu z iDnes, kde se psalo: „Místopředseda SPD Radim Fiala na svém Twitteru v souvislosti s průnikem migrantů do španělské enklávy Ceuta sdělil, že jedinou odpovědí na násilný pokus překonat hranici je rozkaz k palbě.“ A co na to sociolog, tedy spíše asociolog Hampl? Tohle: „Místopředseda SPD koná svou samozřejmou povinnost. Politik, který takové opatření odmítá, je vlastizrádce. Je neuvěřitelné, že někdo může mít tu drzost to zpochybňovat.“

Když někdo křtí knihu takové osoby, co si o něm máme myslet? Je neznalý? Je zmatený? Bojuje za lepší svět, etnicky čistý, nekontaminovaný uprchlíky, kterým se pro větší působivost říká migranti? Ten lepší svět bude nastolen „povinným dorovnáváním brutality? Cítí se ohrožen?

Na Parlamentních listech (14. 5. 2018) Hampl vykládal: „Vyprávěnce o nebezpečném Rusku mohou věřit jenom ti, kdo nepřemýšlejí, ale jen čekají na pokyn, čemu mají věřit.“

A na Sputniku (20. 6. 2017): „Státy Evropské unie jsou diktátorskými režimy s různou mírou totalitního chování.“  Nebo: „Kdy vlastně slyšíme řeči o ruské propagandě? Pokaždé, když někdo odporuje byrokratické idiocii nebo mocenským plánům nadnárodních elit a když je zjevné, že vládní propaganda lže.“

Tolik k Hamplovi, který snad ani není navedený, on je jen… nechytrý.

Jaromír Nohavica se mohl postavit ke své spolupráci se Státní bezpečností jinak a lidé by to nejspíš přijali. Byla to doba pronásledování a Nohavica si ten režim nevymyslel. Jenže když došlo na celkem pochopitelnou potřebu něco vysvětlit, jen divně kličkoval. Pořád ještě lidsky pochopitelné. Ve smyslu, že lidé jsou bytosti slabé.

Pak tu bylo selfíčko s Tomiem Okamurou. Tak, mohlo se to stát náhodou. Ani následně písničkář ovšem neprotestoval proti tomu, že má s tímto politickým šizuňkem něco společného. Třeba zapomněl. Třeba.

Jenže vzít si metál od ruského prezidenta, který má na rukou krev a utiskuje vlastní občany a za jehož režimu se zatýká, mlátí, posílá do lágrů a vraždí se novináři a příslušníci opozice, je za pomyslnou linií. Jak může někdo takový zpívat o vraždě a lži a nebýt za klauna?

A teď Hampl a křest knihy. Tohle už je proti rozumu a vkusu. To už neokecáš, velký barde.

Člověk je black box a do duše mu nevidíme. Jenže stejně jako čteme v Písmu „nikoho nesuďte“, píše se tam také, že „po ovoci poznáte je“.