Nové video a píseň pana Jarka Nohavici nepřinášejí žádné zásadní umělecké a filosofické přínosy. Lze je však považovat za dobrou ukázku propagandy v učebnicích pro sociology, na hudebních školách je pak mohou učitelé žákům pouštět jako odstrašující ukázku toho, co zpěvák nikdy nesmí udělat. Tedy nesmí – nesmí to udělat, pokud se nechce až absolutně ztrapnit.
Nové video a píseň J. Nohavici Zachraňme Vinnetoua! se objevily na kanále Aby bylo jasno, klip má 103 750 zhlédnutí (tři dny po premiéře, ta byla 23. prosince 2022). Nyní prosím věnujme pozornost textu, rapovaného na slezského barda neobvyklým stylem afroamerického ghetta.
Ua, Ua, Ua
Text písně – pokud mi nevěříte, najděte si ji na youtube – je skutečně tak slabomyslný, jak čtete zde: „Ua, Ua, Ua, zachraňme Vinnetoua! Ui, Ui, Ui, oni ho zakazují.“ Tento štěpný verš je refrénem nového šlágru. „Kam zmizel ten svět, kdy nám bylo dvanáct let?“
Poté autor romanticky vzpomíná, kterak si jako děti hráli na indiány, a bylo to fajn. A přichází moment, kdy ke slovu opět přichází protineomarxistická propaganda: „Dnes už je všechno jinak, nepustí tě do kina. Když je na plátně rudý bratr, za to můžeš jít i za katr,“ dí bard.
Není to pravda, jednoho rudého bratra – udavače StB Nohavicu – jsem nyní opakovaně vídal v internetovém pořadu Aby bylo jasno. A nevpuštění do kina jsem skutečně před lety viděl na vlastní oči, u náměstí Míru. Pán nebyl vpuštěn proto, že by byl indiánem či že by si na něj hrál, ale protože byl úplně ožralej. Ale zpět k poselství nového propagandistického šlágru: „A není to žádný fake, že na řadu přijde voják Švejk. Po něm vrhnou se i na kocoura Mikeše, zbavit svět od vší veteše.“ Poslechl jsem si píseň dvakrát, a nemohl se smířit s tím, jak je to až zoufale blbý. Ale – beze vší předpojatosti – to fakt tak blbý, jak čtete, opravdu je. Ua, ua, ua…
Proč?
V osmdesátých letech byl natočen film Proč?, kde tvůrci mapovali, kterak fotbaloví fanoušci jedoucí někam na utkání fandit rozbili vlak a málem zabili průvodčí. Jeden z mých známých byl za ten rozbitý vlak v realitě skutečně dokonce souzen (dnes je to ctihodný otec rodiny a slušný podnikatel), jiní mí známí – dosud fungující herci – v tom filmu Proč? hráli. A všichni jsme se vždy shodli na tom, že název toho filmu je fakt trapnej. Proto, že to byli ultras, který se ožrali, proto! Nic víc a nic míň.
Když začal přednedávnem pan Nohavica působit v pořadu / serveru / virtuálním mediálním domě paní Bobošíkové a její věrné Hany Lipovské, trylkoval v jedné ze svých písní ke kytaře jako refrén „Hana Jana“. A na mne ta servilita působila až dojemně. Malý človíček, který se chce poníženě zavděčit. Tím nechci trapnost toho popěvku nijak snižovat, pan Nohavica ve svém věku a při svém věhlasu není malým človíčkem. Vyznamenal jej i Putin. Ale ten nový popěvek, ve světle toho vyznamenání od nového šéfa rudých, jeho nové verše o tom, jak můžeš jít za katr, když je na plátně někdo rudý? Neplete si to pan Nohavica s Ruskem, kde se chodí za katr, když popravdě řeknete, že Rusko vede válku proti Ukrajině? A on šel teď někdo za katr za nějaký trestný čin spojený s původními obyvateli Ameriky? Nebo někoho za nelásku (či lásku, nevím) k Apačům nepustili do kina? Co je to za žvásty, a pokud je to humor – z čeho si pan Nohavica dělá legraci, a co je na jeho uauaua vtipného?
Antilidé jsou v regresu
Odpověď na smysl Nohavicova nablblého rapu možná dá kombinace starého Freuda a nových sociologických výzkumů. Ty výzkumy, především americké, se týkaly „principiálních odpůrců“ něčeho, co přinesly poslední nelehké roky. Byly to sociologické a psychologické výzkumy odpůrců Grety a dekarbonizace, pak odpůrců roušek, pak odpůrců očkování, a od čtyřiadvacátého února letošního roku odpůrců naší pomoci Ukrajině, kteří navíc relativizují vinu Ruska za jeho útočnou válku.
Všechny ty výzkumy ukázaly, že naše euroatlantická civilizace zeměmi napříč vygenerovala asi třicet procent ANTI lidí, častěji chudších, méně vzdělaných, žijících na venkově, často lidí, co se vnímají jako etnická menšina, kteří jsou PROTI. A sami sebe vnitřně prožívají jako neúspěšné. Různé studie pak ukázaly, proti komu jsou: Proti těm, kdo pro ně představují oficiální autority. Ať už to jsou viry nebo válka, pro ANTI lidi bude vždy autoritou spíš herec Dušek než parazitolog Flegr, a Aeronet než Česká televize. Flegr a ČT jsou „oni“, kteří mohou za jejich neúspěch. Takže pravdu o virech nejlépe vědí v divadle a o ruské agresi v Moskvě. V souvislosti s výzkumem šíření dezinformací pak začínají psychologové a sociologové mluvit i o pseudodemenci z deprese.
A starý Freud říká, že dnešními slovy pseudodemence – z deprese, neúspěchu, dezorientace v dnešním složitém světě – je prostě regres, návrat k staršímu, dětskému, magickému myšlení, kde je možné všechno. Karkulka vyskočí z mrtvého vlka celá, přestože vlci potravu rozkoušou a rozžvýkají. Na ANTI lidi je mediální komplex Jany Bobošíkové obsahově zaměřen (nevím, zda jde o cílený marketing). ANTI lidé jsou jeho publikem a šíří ANTI informace odporující OFICIÁLNÍM AUTORITÁM A INFORMACÍM. Jsou to příslušníci těch třiceti procent sebe sama prožívajících jako neúspěšní. A ti smysl, obsah či myšlenku nepotřebují. Důležité je, že je to PROTI. A to nový Nohavicův šlágr je. Je PROTI, přestože nikdo nikomu Karla Maye nezakazuje a nikdo nešel kvůli nějakému údajnému rasismu k indiánům za katr. A že by někoho nepouštěli do kina? No – sice se tak neděje, ale KDYBY, tak je pan Nohavica proti. A to se těm třiceti procentům populace líbí.
Tři dny po premiéře má píseň sto tisíc zhlédnutí. Kdyby ale pan Nohavica chtěl víc, rád mu poradím: Ať jde s kytarou a kameramanem před Úřad vlády ČR, něco zabrnká, stáhne kalhoty a směrem ke Strakově akademii na Petra Fialu vystrčí holou řiť. Antilidé budou tak spokojeni, že pan Nohavica může mít zhlédnutí miliony, a možná i další medaili od Putina.