Senátorka Daniela Kovářová FOTO: ČTK / Chaloupka Miroslav
FOTO: ČTK / Chaloupka Miroslav
NÁZOR / Senátorka Daniela Kovářová nazvala své internetové stránky „Normální Daniela“. Z toho se dá odvodit, že sama sebe považuje za normální a své normalitě chce přizpůsobit i okolní svět. Její vystupování ovšem nedělá dojem, že by šlo o normalitu, jak ji běžně chápeme.
Kovářová se 18. října pokusila zabránit tomu, aby senát odsoudil násilnou rusifikaci ukrajinských dětí unesených do Ruska.
„Nevím o tom, že by proběhlo hodnověrné seriózní šetření. Nemám k dispozici data, čísla, zprávy nezávislých pozorovatelů,“ tvrdila Kovářová. „Přece nebudeme činit závěry a přijímat usnesení na základě novinových článků nebo rozhovorů.“
V rozhovoru pro iDnes.cz 20. října jí bylo připomenuto, že kvůli únosům ukrajinských dětí do Ruska Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač na Vladimira Putina a obvinil ho z válečných zločinů na Ukrajině. Zatykač byl vydán i na zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Marii Lvovou Bělovovou. Na Kovářovou to neudělalo žádný dojem.
„Jenom vím, co všechno vychází najevo potom v nezávislém vyšetřování. Tam je řada situací, ve kterých si musíme přece klást i otázky. Například šlo o válečnou zónu, dopadaly tam rakety, dopadaly tam zbraně, i naše zbraně. Je otázka, kam se ty děti měly vrtnout, a to území přece bylo velmi dlouho s velkou částí ruské populace, s lidmi, kteří měli příbuzné v Rusku a velmi dobré vztahy. Otázka zní, kam ty děti, jakým způsobem se měly odvážet? V mnoha případech určitě šlo o to, že je zachránili příbuzní,“ tvrdí senátorka.
Pak dále pokračovala jako kolovrátek, že nedostala podklady a tak nemůže nic hodnověrného vědět.
- „Chtěla bych vidět závěry, a pokud se paní senátorka Němcová zmiňovala o nějakých zprávách, tak já jsem ty zprávy neměla k dispozici. A pokud ty zprávy jsou, tak jsme je měli mít na stole, tak jako dostáváme podklady ke všem ostatním materiálům v senátu.“
- „Prostě takový je můj postoj a musím říct, že abych si iniciativně vyhledávala materiály k jednotlivým bodům, tak mi to připadá jako nepřijatelné, když se vyslovujeme k politickým věcem, ke kterým nemáme vůbec žádné podklady, a ještě nám jsou do programu přidávány na poslední chvíli. Tak to se na mě nezlobte, takhle prostě já nedokážu pracovat, já jsem zvyklá pracovat s podklady, a ne s tím, co se píše v médiích.“
Aha, tak pro ni je nepřijatelné si „iniciativně vyhledávat materiály“. Když něco nedostane na stůl, nehne ani prstem. Hlavně je ale zarážející, že ji některé věci zcela samozřejmě prostě nezajímají, aby se pídila po něčem, čeho je svět plný. Možná ne virtualní svět pochybných webů, kde je ona za hrdinku, ale jinak se už normálnímu člověku (normálnímu v jiném slova smyslu, než „normální Daniela“) musely ty zprávy dostat přes práh vnímavosti. Že Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal na Putina zatykač, to je jí málo.
Kovářová v senátu také řekla, že by ráda znala výpovědi těch dětí. Na otázku, jak by chtěla mluvit s dětmi deportovanými do Ruska, neuměla srozumitelně odpovědět.
„Na jednu stranu se podporovatelé toho usnesení ohánějí tím, že mluvili s dětmi, které byly pak násilně někde převychovávány, tak ale s dětmi se má mluvit za každé situace,“ blekotala.
Podle ní by se mohly svobodně vyjádřit i v Rusku.
„No, tak můžou, ta úmluva (o právech dítěte, pozn. red.) platí na území celého světa. Na jednu stranu máme akceptovat vyjádření dítěte, které se zmiňovalo o tom, že bylo někde převychováváno v táborech, tak přece součástí odpovědného vyšetřování, nezávislého vyšetřování musí být doložení důkazů, kolik těch dětí bylo. Nepochybuji o tom, že to může být skutečně pravda, že ty děti mohly být unášeny ruským režimem, ale možná, že to bylo taky tak, že je zachraňovali příbuzní, že ty děti samy řekly, tak my odtud odjedeme k tetičce, která bydlí za hranicemi.“
A tak dále.
- „Takže rozumějte, ta situace přece není černobílá. Já bych chtěla ty závěry vidět, když už pro ně mám zvednout ruku, tak je chci vidět.“
- „Mohou to být klidně i deportace i únosy i evakuace. Já to nevím, já nemám před sebou materiály, mně nejde o nic jiného, než aby se to jasně objasnilo a zjistilo, ale já to v tuto chvíli nevím.“
O tom, jestli je správné pomáhat Ukrajině i dodávkami zbraní, taky mlží.
„No, to je samozřejmě otázka do filozofické debaty, proto jsem na tu vaši otázku odpověděla, že jde o politické rozhodnutí, protože vojenskou pomocí se pokračuje ve válce… Některé válečné konflikty sledujeme online a u některých máme jenom část informací. A jímá mě hrůza při představě, že poskytneme vojenskou pomoc Ukrajině a ta naše vojenská pomoc zabíjí děti jiných matek, jako jsem já.“
Ne, není to otázka do filozofické debaty. Když Ukrajina nedostane protiletecké zbraně, budou na hlavy dětí i dospělých padat ruské střely a íránské drony. Když nedostane ty ostatní zbraně, Rusko obsadí ukrajinská území a bude tam vraždit a mučit a deportovat a rusifikovat. Nebo potřebuje normální senátorka Daniela Kovářová dostat na stůl nějaké podklady, aby věděla, co se stalo v Buči a Mariupolu? A když je dostane, bude si vymýšlet další „vyšetřovací verze“, jak to dělal Miloš Zeman?
Může být několik vysvětlení, proč se tak paní Kovářová chová. Žádné z nich není lichotivé. Můžeme ale jako jednu „vyšetřovací verzi“ navrhnout, že se kroutí jako had a nechce se jí jasně mluvit, protože si v duchu představí své voliče a jejich poněkud málo bystré a málo morální názory na Rusko, válku na Ukrajině a ruské válečné zločiny. Přece je neztratí tím, že odsoudí válečné zločiny, které už byly tolikrát zdokumentované, že o nich není víc pochybností než o tom, že nad Vltavou je Pražský hrad. Protože je to ale přece jen dost trapné, dožaduje se dokumentů a svědectví a jistot, protože „co když“ se v budoucnu ukáže, že to bylo jinak.
Důležitá jsou svědectví lidí, kteří se dostali mimo dosah ruské moci. Po všem, co se dělo ve 20. století, a co by měl průměrně inteligentní člověk znát, nemůžeme brát vážně nic, co někdo říká ve prospěch režimu, který nad ním vládne. Dovedeme si představit tu komedii, jak přijede do Ruska nějaká delegace, které mistři potěmkinovských metod nastrčí děti chválící, jak se jim tety v nových domovech věnují a jak jsou šťastné, že byly „evakuovány“. Normální Daniely všech zemí na to budou koukat s pusou dokořán otevřenou, jak se to všechno hezky vysvětlilo.
Tohle není normální. To je bohužel jen běžné.
