Norský režisér Bård Breien natočil černou komedii Kurz negativního myšlení. V rozce 2010 jej adaptovalo Švandovo divadlo a v těchto dnech se odehrála 150. repríza úspěšného představení. Breien v rozhovoru pro deník FORUM 24 popsal, co má rád na České republice, ale i to, co chystá dál.

Překvapilo vás, že hra má úspěch právě v České republice? Čím myslíte, že to je?

Překvapilo mě, že o jevištní adaptaci vůbec někdo projevil zájem. Vlastně doteď pořád nechápu čím to je, že je ten film v České republice tak populární. Je to samozřejmě skvělé, ale vlastně bych nedokázal říct proč. Takže ano, překvapilo mě to dost. Teď už teda vím, díky reakcím diváků v sále, že české publikum oceňuje černý humor celého příběhu. Těší mě, že se i přes vážnost osudů hlavních postav lidé dokáží smát tomu, jak těžký život vlastně dokáže být. Ale upřímně, nejde o tom mluvit, aniž bych se uchyloval k domněnkám.

Kurz negativního myšlení je opravdu černá komedie. Vyčítal vám někdy někdo, že se ho humor osobně dotkl?

Nejvíc jsem o tom pochyboval asi sám, při psaní. Nebyl jsem si jistý, jestli na černou komedii s handicapovanými postavami ostatní přistoupí. Producentům se zápletka líbila, ale na stole pořád leželo riziko, že jestli se ten nekorektní humor nepovede vyvážit závažností tématu, může to vyvolat dost nepříjemné reakce. S tím jsem, ale do toho šel. Naštěstí mi dost pomohla podpora zkušeného a vlivného producenta.

Do České republiky se vracíte pravidelně. Co se vám v naší zemi líbí, co vás baví, a co naopak ne?

Když jsem tu byl dva měsíce kvůli natáčení filmu Detektiv Down, zjistil jsem, že česká mentalita je v zásadě hodně podobná té norské. Díky lidem, které jsem tu potkal, jsem se tu cítil jako doma. Takže v první řadě mě baví místní lidé. Na druhou stranu, vím, že kolegové z filmové branže to tu mají o mnoho těžší než my v Norsku. Ale i tak dokáží zabrat a být stále nadšení pro svoji profesi. Jinak mě nenapadá nic, co by se mi na České republice vyloženě nelíbilo. Asi jsem tu nebyl zas tak dlouho (smích).

Jaký mají vlastně Norové vztah k Česku?

Před tím, než jsem Čechy navštívil, jsem je vnímal především skrze jejich historii. Období komunismu, Pražské jaro a samozřejmě Sametová revoluce. To, jakým způsobem proběhla, bez násilí a válečných konfliktů, s tím se jako Norové také napřímo ztotožňujeme. Tak s tím jsem sem přicházel. A pak, člověk taky ví o tom, že Praha je nádherné město.

Chystáte po Doktoru Downovi nějaký další film?

Teď pracuji na několika televizních seriálech a pak připravuji film o jediném norském boxerovi, který se stal světovým šampionem. O tom, jak se dostal na vrchol a o jeho bratrovi, který mu po celou dobu pomáhal a jenž se proslavil jako vedoucí osoba jedné z největších bankovních loupeží v norské historii. A pak pracuji na televizní sérii s názvem King of Porn, která je inspirovaná mým otcem, který vydělal závratné peníze v porno průmyslu. Je to příběh o jeho vztahu s mou matkou, učitelkou, a sporech, které vyplývaly z toho, že si vydělává na živobytí něčím, co je po právu vnímáno, jako nemorální, a co jí přirozeně bylo hodně proti srsti.