FOTO: F24
Formálně máme všechny instituce, ústavní pořádek i nezávislá média, ale v reálné praxi to zásadním způsobem skřípe. Naše pouta k právnímu státu, liberální demokracii a občanským svobodám nejsou dost pevná, což se ještě více projevuje v dnešní mimořádné situaci. Společnost, která není pevně hodnotově ukotvená, může snadno podléhat různým turbulencím, které náramně vyhovují autoritativním způsobům vládnutí.
Normy nastavuje vrchnost, kterou málokdo chápe jen jako dočasné správce našich daní, ale častěji jako skutečné a téměř neomezené vládce. A to i tehdy, když nám předvádí neodůvodněné extrémně přísné restrikce, chaotická a proměnlivá rozhodnutí, drahou a neefektivní záchrannou produkci, účelové právní konstrukce a nedostatečnou pomoc těm, kteří důsledky vládních rozhodnutí ponesou až s existenčním ohrožením.
Je těžké dovolávat se právního vědomí u někoho, kdo právo spíše využívá, zneužívá a obchází a nectí pravidla hry. Jeho počínání je sobeckým mocenským kalkulem, který nemá daleko k právnímu nihilismu. Jeho vztah k právu je vždy výlučně účelový a o dobrých mravech nemůže být ani řeči. To je kategorie, kterou nezná a k životu nepotřebuje. On se občas dokáže jako chameleon proměnit, cítí-li po nějaké své proměně poptávku, ale jeho grunt zůstává stále stejný. Všichni ostatní jsou pro něj jen jistým druhem spotřebního zboží s omezenou trvanlivostí. Prochází mu toho hodně, on moc dobře ví, koho oslovuje. Většinová společnost má u nás bohužel velmi nízkou hladinu občanské i právní gramotnosti. To jsou ti zásadní konzumenti jeho konání.
Stačilo by přitom zdánlivě jen málo – osvojit si text Listiny základních práv a svobod, která je elementární součástí ústavního pořádku České republiky.
Mezi základní lidská práva a svobody patří: právo na život, právo na osobní svobodu, právo na lidskou důstojnost, právo na vlastnictví, svoboda pohybu a pobytu, svoboda myšlení, svoboda svědomí a svoboda náboženského vyznání.
Politická práva a svobody jsou: svoboda projevu, právo na informace, petiční právo, shromažďovací právo a právo podílet se na správě věcí veřejných.
Hospodářská, sociální a kulturní práva jsou: právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, právo podnikat, právo odborně se sdružovat, právo na stávku, právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky, právo na přiměřené zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci právo na sociální pomoc, právo na ochranu zdraví, právo na bezplatnou zdravotní péči, právo na vzdělání a právo na příznivé životní prostředí.
Listina základních práv a svobod obsahuje i právo na soudní a jinou ochranu a právo na právní pomoc.
Ochrana ústavnosti je základním úkolem nejen Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem všech orgánů veřejné moci. A to platí i v případě ohrožení země neznámým čínským virem. Pokud se vláda rozhodne „dočasně“ omezit základní ústavní práva a svobody svých spoluobčanů, pak musí svá rozhodnutí velmi důkladně odůvodnit. Musí vycházet z ověřených dat, a nejen ze svých dojmů a pocitů, marketingových efektů či dokonce nějakých partikulárních zájmů. Podoba takového rozhodnutí musí být výsledkem širokého celospolečenského konsensu.
Nouzový stav zásadním způsobem omezuje systém kontroly moci a může svádět k ovládnutí či k paralyzování tohoto systému, k selektivnímu a účelovému uplatňování práva a také k různým osobním či skupinovým výhodám a bonusům na úkor celé společnosti. Dnešní deficity (nejen finanční) zůstanou i po skončení aktuální krize. Právě proto musí být zcela zřejmý důvod jejich vzniku, a zejména pak konkrétní odpovědnost těch, kteří v této chvíli disponují exekutivní mocí. Demokracie potřebuje demokraty, stejně jako právní stát potřebuje občany s právním vědomím, bez ohledu na jejich konkrétní postavení ve struktuře společnosti.
Ozvat se proti nespravedlnosti, lži a chamtivosti není jen naše právo, měla by to být i naše občanská přirozenost, projev svobodné nezávislé vůle. Platit by to mělo v kterékoliv době, tu dnešní zcela mimořádnou nevyjímaje.
