V poslední době jsme svědky společenské proměny, charakterizované snahou kreslit tlustou čáru za totalitní minulostí, a současně obracet zahraničně-politický kompas na východ.
Za normální je dnes považován dříve nemyslitelný fakt, aby ve vládě seděl ministr bez čistého lustračního osvědčení. Mění se služební zákon, který účast agentů StB a vysokých komunistických funkcionářů za bývalého režimu ve vládě legalizuje. Argumentuje se tím, že minulost už nikoho nezajímá (jak koho). Lustrační zákon je prý překonaný a škodlivý. Téměř nikoho už nešokuje, že v okolí prvního místopředsedy vlády se pohybuje podle veřejných zdrojů sedmnáct bývalých agentů či spolupracovníků Státní bezpečnosti.
Komunistický režim už pro mnohé není zločinný a zavrženíhodný. Ne vše prý bylo, zejména v době sovětské okupace, tak špatné. Různí advokáti stoupenců starých pořádků odmítají takzvaný „primitivní antikomunismus“ jako něco nepatřičného.
V Ústavu pro studium totalitních režimů probíhají čistky směřující k jeho paralýze. Jsou vyhazováni badatelé, svědčící v neprospěch Andreje Babiše v dosud neuzavřeném soudním sporu o jeho vědomou spolupráci s StB. Hrozí zkomplikování veřejného přístupu k digitalizovaným dokumentům Státní bezpečnosti, jejich další zpracování se téměř zastavilo. Zrodila se široká a pestrobarevná koalice těch, kteří nemají zájem, aby v České republice pokračovalo důsledné vyrovnání s minulostí.
Proti americké tyranii
V posledním roce tyto tendence zesilují v souvislosti se zostřením vztahů Západ-Rusko kvůli ukrajinské krizi a s dramaticky stoupajícím vlivem ruské propagandy v celé Evropě. Česká republika není výjimkou a stává se důležitým kolbištěm ruských zájmů, čehož si všímají i zahraniční média. Podle BBC je ruská vláda zjevně přesvědčena, že u nás panuje nespokojenost části veřejnosti odklánějící se od západních hodnot, kterou může využít.
Komunisté jsou v nové situaci jako politi živou vodou a zvedají hlavy. Nikdy se nesmířili s rozpadem sovětského impéria a se ztrátou svého vlivu. Měnící se siločáry z Kremlu jsou pro ně vzpruhou a nadějí na vzestup zašlé slávy a stále sázejí na to, že poklonkovat Moskvě se vyplatí.
Ruský institut strategických výzkumů zveřejnil analýzu světových sdělovacích prostředků, měřící jejich informování o Rusku. Podle ní patří česká média do skupiny takzvaných zlých trpaslíků — zemí s vysokým podílem materiálů o Rusku s negativním obsahem. Komentátor Igor Nikolajčuk k tomu však dodává, že Česko je rozdělené a měřeno počtem pozitivních zpráv je ruským přítelem číslo 1. „Je to jediná země, kromě Sýrie, kde existuje významný pozitivní proud.“
Přispívají k tomu výstupy komunistů, různých obskurních spolků a bývalých estébáků promlouvajících dnes ústy „nezávislých politologů“. Patří sem i postoje prezidenta Miloše Zemana, považovaného za stoupence ruských zájmů v Evropě. Český prezident se stává ikonou desítek prokremelských webů, které se u nás rodí jako houby po dešti.
Náš milý Sputnik
Z osmnácti posledních zpráv na novém prominentním webu Sputnik, týkajících se České republiky, je jich Zemanovi věnováno jedenáct. Týkají se především peripetií jeho cesty do Moskvy, když jako jediná západní hlava státu přijal pozvání na oslavy 70. výročí konce druhé světové války. I přes vynucený veletoč s účastí na vojenské přehlídce byl jeho postoj kremelskou propagandou náležitě vytěžen. Sputnik si povšiml Zemanova sporu s americkým velvyslancem Schapirem a jako nejpřekvapivější vnímá skutečnost, že se „hlava evropského státu rozhodla postavit proti americké tyranii“.
Komunistický europoslanec Jiří Maštálka hájí na stejném serveru Zemanovu cestu do Moskvy slovy: „Do ruského hlavního města přijede, protože to je v českém národním zájmu. Myslím si, že mnozí v Evropě jeho rozhodnosti prostě závidí.“
„Užiteční idioti“ Kremlu
Některé z těchto webů už organizují petice za vystoupení z NATO. Hvězdou serveru Aeronet je bizarní Národní demokracie Adama Bartoše, jejímž cílem je vystoupení z EU, NATO a připojení k Putinovu Eurasijskému svazu, kam dosud kromě Ruska vstoupily pouze Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Arménie.
Komunisté stáli v čele odpůrců průjezdu amerického konvoje a stovky se jich účastnily demonstrace na Václavském náměstí. Přestože jejich akce skončily fiaskem, ruské televize informovaly o masových protestech české veřejnosti proti „invazi americké armády“.
Komunisté nejhlasitěji vystupují proti záměru zveřejnit média šířící ruskou propagandu a prověřit, zda nejsou financována z peněz českých daňových poplatníků. Nic víc, nic míň. Přitom právě v Rusku dochází k tvrdé cenzuře internetu a na základě zpřísněného zákona bylo zablokováno celkem 45 tisíc internetových adres a stovky blogů.
Rostoucí aktivity pohrobků totalitního režimu nelze brát na lehkou váhu. Demokraticky smýšlející občané se musí mít na pozoru. Konejšit se představou, že tato epocha je již minulostí a vůbec nic nám nehrozí, by bylo zvláště v současné době pro svobodu a demokracii této země velmi pošetilé.
