Není velkým tajemstvím, že snem Evropské komise je stát se skutečnou vládou Evropské unie. V kontextu politizace evropské integrace tato tužba dává smysl, pokud ale „evropskou vládu“ mají akceptovat občané, je nutné, aby byla srozumitelná. V tomto směru však Komise dělá pravý opak. Velmi plasticky to ilustruje vznik a podoba týmu, který nedávno představila nová předsedkyně Komise Ursula von der Leyen.

Po pěti letech další škatulata

První věcí, se kterou Komise v poslední době zápasí, je neustálé přeskupování a měnění resortů. Téměř každé kolegium má jinou strukturu, jiný počet místopředsedů a jinak definované vzájemné vztahy. Jistě, politické potřeby a problémy se mění, ale každých pět let? Není za tím spíš potřeba uspokojit různé zájmy, vyvážit působení roztodivných veličin a vzbudit dojem, že každý nominant obdržel ten nejprestižnější resort pod sluncem?

Směšnost tohoto počínání vyniká ještě více při defilé názvů jednotlivých resortů – například Ochrana evropského způsobu života, kterou dostal na starost Margaritis Schinas, evokuje leccos, jen ne migrační tématiku, které by se měl řecký komisař věnovat. Řada resortů navíc svěřenou agendu sdílí – kupříkladu ochranu hodnot lze dohledat u místopředsedkyně Věry Jourové, komisaře pro rozpočet Johannese Hahna a komisaře pro justiční agendu Didiera Reynderse. Kdo tedy v důsledku bude za co zodpovědný?

Pro občany je pak takto vytvořený sbor zcela nesrozumitelný jak z jazykového, tak z meritorního hlediska. Lze samozřejmě namítat, že rozdělení pravomocí je pro jednotlivá portfolia popsáno a vysvětleno – jenže soubor těchto vodítek by v ucelené podobě vydal na malou knihu. Nehledě na to, že činnost jednotlivých komisařů by měla být patrná na první přečtení. V politické komunikaci, a zvláště v tak složité struktuře, jako je EU, platí, že méně je více.

Hodnota komisařky Jourové

Dalším zásadním problémem je, že některá portfolia prostě postrádají smysluplnou a relevantní agendu (nebo pro její výkon nemají patřičné zázemí. V portfoliu Věry Jourové, které nese vznešený název „Hodnoty a transparentnost“, se ukrývá konglomerát úkolů, na jejichž důstojné zvládnutí by česká nominantka potřebovala solidní administrativní zázemí. Ten ale nemá, protože Jourová jako jedna z mála nových komisařů postrádá vlastní generální ředitelství, což je z hlediska práce Komise klíčový faktor. Jak může místopředsedkyně Komise bez vlastního aparátu například vymyslet, prodiskutovat a prosadit třeba reformu systému vedoucích kandidátů?

Ideu, že předseda Komise bude vybírán z lídrů kandidátek pro evropské volby, letos úspěšně torpédovaly nejen velké státy typu Francie či Německa či její dřívější obhájci v podobě Guy Verhofstadta, ale také samotný summit Evropské rady. Na takto rozestavěné šachovnici případné hry o institucionální nastavení EU je Jourová figurou, jejíž hodnotu nelze vyčíslit – ale bohužel ne v pozitivním smyslu této metafory. (V podobné pozici bude také například již rovněž zmíněný Řek Schinas.)

Rozděl a panuj?

Zjevné přitom je, že navzdory rostoucí nesrozumitelnosti se Komise nevzdává své politizace. Patrné to je minimálně u dvou portfolií – posazení Věry Jourové do „hodnotového“ místopředsednictví nelze zčásti nečíst jako štípanec Andreji Babišovi a jím obdivované visegrádské spolupráci. Nesoulad s hodnotami EU byl totiž v minulém období mírně řečeno vyčítán polovině Visegrádu, samotná středoevropská spolupráce pak v bruselských kuloárech nese označení „toxická“.

Přidělení obchodního resortu Iru Philu Hoganovi zase přilévá olej do ohně brexitového vyjednávání. Těžko si představit tvrdšího a vytrvalejšího vyjednavače budoucí dohody než zástupce země, která má v tomto jednání nejvíce palčivých želízek. Berlaymonští stratégové mají na politizaci samozřejmě nárok – otázkou je, zda je v kontextu místy až směšné nesrozumitelnosti Komise dlouhodobě udržitelná a obhajitelná.