Emmanuel Macron a Michel Barnier FOTO: Evropský parlament
FOTO: Evropský parlament
ANALÝZA / Francie zná od neděle definitivní podobu nové vlády. Nedávno jmenovanému premiérovi Michelu Barnierovi trvalo hledání jejích členů více než dva týdny, a nakonec jde zřejmě o nejpravicovější kabinet za posledních dvanáct let, kdy ve funkci prezidenta po jediném funkčním období skončil Nicolas Sarkozy.
Zatímco většinu ministerských pozic obsadili členové menší gaullistické strany Republikáni, ke které se hlásí i premiér Barnier, nebo jsou ze středových uskupení blízkých prezidentu Macronovi, ve vládě zasedne jediný (bývalý) levicový politik: ministr spravedlnosti Didier Migaud, který opustil Socialistickou stranu (PS) již v roce 2010. Přes Barnierovu deklarovanou snahu totiž účast v jeho kabinetu všichni ostatní umírnění socialisté odmítli – od poslance Philippa Bruna přes dlouholetou starostku Avignonu Cécile Helleovou až po bývalého ministra zemědělství Stéphana Le Folla.
Široká levicová koalice známá jako Nová lidová fronta (NFP), která se vedle Socialistické strany (PS) skládá ještě ze zelených, komunistů a radikálního hnutí Nepoddajná Francie (LFI), tedy zůstává v absolutní opozici k nové vládě, označuje ji za „nejpravicovější v historii páté republiky“ a v parlamentu se ji pokusí při první příležitosti svrhnout. Přežití Barnierova kabinetu bude proto zdá se záležet na libovůli poslanců z krajně pravicového Národního sdružení (RN) Marine Le Penové, kterému vychází řada ministrů vstříc v otázkách imigrace nebo bezpečnosti.
Konzervativní kabinet
Přestože je 73letý Michel Barnier odjakživa přesvědčeným pravicovým politikem, francouzskou veřejnost od svého jmenování opakovaně přesvědčoval o tom, že „není dogmatikem“ – a je tedy připraven ve vládě uvítat i umírněně levicové osobnosti. Ochota vyjednávat ovšem nebyla oboustranná a Barnier tak nakonec skončil v čele vlády, která je mnohem konzervativnější, než očekávali i mnozí členové středových stran podporujících prezidenta Emmanuela Macrona.
Barnierův kabinet samozřejmě vykazuje s předchozí Macronem ještě zcela kontrolovanou vládou určitou kontinuitu: na svém místě tak zůstává oblíbený ministr obrany Sébastien Lecornu nebo ministryně kultury Rachida Datiová, několik dalších ministrů se pak přesunulo na jiná portfolia. Jeho součástí jsou ale zároveň přinejmenším dvě silně konzervativní a kontroverzní osobnosti, které působí na levici a ostatně i na středové liberální strany jako rudý hadr na býka.
Prvním takovým politikem je nový ministr vnitra Bruno Retailleau, který dosud šéfoval senátorskému klubu Republikánů. Retailleau se v posledních letech zapsal do širšího povědomí především svým odporem vůči „manželství pro všechny“, zařazením práva na potrat do francouzské ústavy nebo bojem proti zákazu takzvané konverzní terapie, která slibuje léčit homosexualitu. Poněkud pikantní je pak fakt, že tento přesvědčený konzervativec dlouhodobě tvrdě kritizoval Macrona a vystupoval proti jakémukoli možnému spojení s prezidentem, jehož nebyl ve volbách v roce 2022 ochotný podpořit dokonce ani proti Marine Le Penové. Dnes přitom zasedá v jeho vládě.
Druhou kontroverzní osobností je senátorka Laurence Garnierová, která zastává prakticky identické pozice jako Retailleau a upozornila na sebe například i kritikou veřejné kampaně proti AIDS. Obavy proto vyvolal především plán jmenovat ji do čela ministerstva pro rodinu, kde by se podle mnohých mohla pokoušet prosazovat svoje hodnoty do praxe. Zřejmě po Macronově nátlaku proto nakonec byla Garnierové svěřena nekontroverzní role náměstkyně pro spotřebu. Sám Barnier pak uklidňoval liberální část veřejnosti slovy, že se jako předseda vlády „zasadí o zachování všech práv získaných v oblasti svobody a společenského pokroku“.
Kontinuita i pořádek
Program nové vlády do značné míry odpovídá jejímu politickému zabarvení. V otázce geopolitického směřování zřejmě může být Ukrajina i její spojenci v klidu: nový ministr zahraničí Jean-Noël Barrot, který měl v předchozím kabinetu na starosti evropské záležitosti, přislíbil „na Ukrajině, na Blízkém východě, na Haiti, v oblasti Velkých jezer i v Čínském moři z celého srdce hájit mezinárodní právo ve službách spravedlivého míru“.
Barrot se s jasnou narážkou na Rusko zavázal, že se „Francie bude bránit proti všem formám zahraničního vměšování a hybridním hrozbám“, a v jeho prvním projevu hrála významnou roli také ochrana lidských práv po světě se zvláštním důrazem na práva utlačovaných íránských a afghánských žen. „Dovolte mi vzkázat ženám v Íránu a v Afghánistánu, že slyším jejich volání o pomoc. Nejste samy, budeme stát po vašem boku,“ prohlásil.
S výraznými změnami se naopak počítá v oblasti imigrační a bezpečnostní politiky, které bude mít na starosti právě nový ministr vnitra. Retailleau ve svém pondělním projevu bezpečnostním složkám slíbil, že nedovolí, aby byli její příslušníci vystavováni „jakýmkoli útokům nebo urážkám“ a oznámil, že bude mít ve funkci tři jasné priority: „znovunastolení pořádku, znovunastolení pořádku, znovunastolení pořádku“.
„Co se nám snažil zejména v prvním kole parlamentních voleb sdělit francouzský lid? Vyslal nám vzkaz, kterému musíme naslouchat. A tento vzkaz je jasný: Francouzi chtějí větší pořádek v ulicích i na hranicích,“ nechal se slyšet ministr vnitra, který v minulosti například zdůrazňoval spojitost mezi výtržnostmi a imigrantským původem vandalů. Retailleau také oznámil, že si dovede představit zavedení ještě tvrdšího imigračního zákona, než je ten, který parlament schválil loni v prosinci mimo jiné i s podporou Národního sdružení Marine Le Penové.
Nová vláda avizovala také změny ve veřejností nenáviděné penzijní reformě, kterou loni Macron prosadil navzdory vůli parlamentu s pomocí kontroverzního článku 49.3. ústavy. Jedním z hlavních důvodů, kvůli kterým v Barnierově kabinetu nezasedají žádní levicoví ministři, je právě snaha NFP tuto reformu zcela zrušit. To samozřejmě nemůže Macron připustit, snaha o dosažení určité formy kompromisů je ale podle všeho na spadnutí. Nová ministryně práce Astrid Panosyan-Bouvetová totiž prohlásila, že by se měla stát důchodová reforma „přijatelnější pro všechny“. „Pracovat o dva roky déle v zemi, kde máte po pětapadesátce pocit, že už pro vás není na pracovním trhu místo, nebo když je práce, kterou děláte, těžká, může vyvolávat úzkost,“ připustila Panosyan-Bouvetová.
Spor o daně
Neochota zcela zrušit důchodovou reformu spolu se jmenováním silně konzervativních ministrů garantuje, že budou proti Barnierově vládě v dolní komoře parlamentu hlasovat všechny strany sdružené v Nové lidové frontě. Levice se navíc od počátku nechce smířit s tím, že Macron odmítl předsedkyní vlády jmenovat společnou nominantku NFP, Lucii Castetsovou, a je proto odhodlaná vyvolat již v říjnu hlasování o nedůvěře.
Barinerovi za této situace zbývá jediné řešení: spolehnout se na toleranci Le Penové a potažmo jejích spojenců pod vedením Érica Ciottiho, kteří před parlamentních volbách odpadli od Republikánů a nyní zakládají novou stranu. Těmto pravicovým až krajně pravicovým uskupením konvenuje ochota nového premiéra tvrdě postupovat proti nelegální imigraci nebo rétorika zaměřená na obnovení pořádku. Barnier jim ostatně vyšel vstříc i tím, že do své vlády nejmenoval otevřené nepřátele RN, jako jsou bývalí ministři Xavier Bertrand a Éric Dupond-Moretti. Ani tyto kroky ale ještě negarantují jejich podporu.
Zvláště výbušným tématem uvnitř této neformální koalice se stává otázka možného zvýšení daní, se kterým přišel premiér kvůli neutěšenému stavu státní pokladny. Francii hrozí obří rozpočtový schodek, který by mohl podkopat důvěru investorů a přispět k dalšímu zhoršení podmínek, za nichž si vláda půjčuje na mezinárodních trzích. Barnier opakovaně varoval před „vážnou rozpočtovou situací“ a naznačil, že by se mohla pomoci řešit prostřednictvím vyšších daní pro firmy nebo pro vysokopříjmové skupiny. „Nevylučuji, že se na celonárodním úsilí o obnovu země budou podílet i ti nejbohatší,“ prohlásil premiér. „A přispět by mohly i některé velké společnosti nebo úspěšné nadnárodní podniky.“
Návrhy předsedy vlády se však dočkaly mimořádně tvrdé reakce ze strany potenciálních spojenců. Ciotti kupříkladu prohlásil, že by v takovém případě hlasoval pro vyslovení nedůvěry vládě a připomněl, že Francie už za současné situace „každoročně vyhrává v mistrovství světa ve výši daní“. Ve stejném duchu se vyjadřuje i Národní sdružení, které naopak bez ohledu na dopady na rozpočet nadále požaduje splnění svého předvolebního slibu snížit DPH na energie. „Než začneme uvažovat o zvýšení sebemenší daně, existuje tisíc způsobů, jak snížit výdaje,“ prohlásil předseda RN, Jordan Bardella.
Stále se tedy může stát, že Barnierova vláda padne již při prvním hlasování o nedůvěře a prezident Macron se bude muset pokusit najít jiné řešení z politické krize – pokud ovšem rovnou neodstoupí, jak už se o tom delší dobu spekuluje. Rozpustit sněmovnu a vyhlásit nové volby, které by v zablokovaném parlamentu znovu rozdaly karty, totiž může nejdříve v červnu příštího roku.
