A je to tady. Lukáš Doksanský (bubeník z Arakainu) měl z demonstrace na Václaváku taky dojem, že to vypadá jako nacibolševický slet. Jinak je ovšem pán odpůrce vlády i Evropské unie, ale zřejmě to na něj bylo moc, protože úmysly a cíle řečníků byly tak průzračné, že si to musel nějak vysvětlit. A napadlo ho, že to tak blbé muselo být schválně a organizovala to sama vláda.
Na facebooku se přiznává, že když na první demonstraci vystoupil „komouš Skála, tak si myslel, že to byl „výjimečnej exces“. Svatá prostoto. Ale budiž. Teď se tam ovšem objevila Kateřina Konečná, která prý sice mluví někdy rozumně, ale je z KSČM a ještě tam hymnu zpíval Ortel, co se o něm má za to, že je nácek.
Bubeník myslitel se zamyslel, jak k něčemu takovému mohlo dojít, a vypadla z něj teorie: „Máme tu neschopnou vládu a nebezpečně velkou skupinu nas*aných lidi, tak co s nima uděláme? Nejlepší řešení je to začít organizovat. Takže pro ně uděláme demonstraci, čímž je všechny nastrkáme pod jednu ‚střechu‘, a pak z nich uděláme totální idioty, protože chodí na demonstrace, který organizuje Vrabel, kterej mele nějaký nesmysly pro Sputnik, dluží všude možně, jako řečníky přidáme komouše a jako třešničku na dort ‚nácka‘ Ortela. Není to geniální? Kdybych měl vládnout, asi bych to udělal taky tak.“
Protože dneska se nikdo nezavděčí, hned dostal od diskutujících vynadáno, že znevažuje tak hezkou demošku a tak snaživé a poctivé organizátory.
Vymýšlet konspirační teorie je snadné. Mohli bychom vymyslet jednu navíc, totiž že ve skutečnosti je tajně ve službách vlády pan Doksanský, který je najatý, aby ostouzel poctivé hladovějící vlastence, které kromě spravedlivého hněvu na elity naplňuje i duch slovanské vzájemnosti a selský rozum v tekutém skupenství.
Realita je ale nepříjemně prostá. Na první demonstraci se putinovské živly odkopaly z 90 procent, teď ze sta procent. Petr Fiala by jistě dovedl vymyslet rafinované spiknutí, ale jednak na to nemá povahu, jednak je to zbytečné, když někdo předvede tak bizarní divadlo sám od sebe a vy s tím nemáte žádnou práci.
Buďme ale vděční i za to, že někdo nahlédne aspoň zlomek reality a něco se mu na tom mužicko-matrjoškovém představení nezdá. Učíme se spokojit se (aspoň na chvíli) i s málem.